Článek
Když se po válce v západní Evropě objevila Tatra T87, způsobila senzaci. Bylo to auto z jiné planety. Futuristický tvar, „ploutev“ na zádi, rychlost 160 km/h a vzduchem chlazený osmiválec. Hans Ledwinka, geniální konstruktér Tatry, inspiroval i Ferdinanda Porscheho při vývoji Brouka (za což VW později musel Tatře zaplatit odškodné). Následná Tatra 603, „šišák“ s typickými třemi světlomety, byla v 50. letech designovým skvostem, který vyhrával ceny elegance v New Yorku i ve Wiesbaden. O vůz byl na Západě enormní zájem. Chtěli ho lékaři, právníci i filmové hvězdy. Byla to alternativa k nudným německým sedanům, auto s charakterem a duší.
Jenže v centrálně plánované ekonomice RVHP nebylo pro úspěch místo. Rozhodnutí přišlo shora: Tatra nebude vyrábět osobní vozy pro masy, a dokonce ani na export. Bude vyrábět náklaďáky a limuzíny výhradně pro stranické papaláše a ředitele státních podniků. Tím byl osud značky zpečetěn. Výroba byla uměle omezována na stovky kusů ročně. Vývoj byl brzděn, inováce zamítány. Zatímco Porsche (které koncepčně vycházelo ze stejných kořenů) vylepšovalo svou 911 a dobývalo svět, Tatra stagnovala v roli služebního vozu pro tajemníky KSČ.
Představme si, že by Tatra dostala volnou ruku. Že by se stala exportní vlajkovou lodí Československa. Model 603 a později T613 by prošly modernizací, dostaly by kvalitnější interiéry, lepší antikorozní ochranu a servisní síť na Západě. Tatra mohla být tím, čím je dnes Audi nebo BMW – prémiovou značkou s unikátní technologií. Vzduchem chlazené motory měly své limity (hluk, emise), ale Tatra měla inženýry, kteří by je vyřešili, nebo by přešli na vodu, ale zachovali unikátní design. Kopřivnice mohla být Stuttgartem východu.
Místo toho se z Tatry stalo „auto, které nikdo nemůže mít“. Pro běžného občana byla nedostupná, pro západního zákazníka neexistující. Po revoluci v roce 1989 už bylo pozdě. Technologická propast byla příliš hluboká a značka, vnímaná jako symbol papalášství, ztratila auru luxusu. Pokusy o oživení (Tatra 700) byly křečovité. Dnes jsou staré Tatry ceněnými veterány, za které sběratelé v USA platí statisíce dolarů. Je to smutný důkaz toho, že jsme měli produkt světové extratřídy, který jsme sami odsoudili k zániku, protože v socialismu se na krásu a rychlost nehrálo.
Otázka do diskuse: Byla orientace Tatry výhradně na nákladní vozy (které byly a jsou skvělé) ekonomickou nutností, nebo jsme mohli souběžně udržet i výrobu luxusních limuzín a konkurovat Mercedesu, kdyby byla politická vůle?
Zdroje:
- Rosenkranz, Karel: Tatra – Osobní automobily.
- Tuček, Jan: Tatra 603: Historie, vývoj, technika, sport.
