Vánoční zázrak v zákopech: Co kdyby tichá noc roku 1914 ukončila válku?

Je to jeden z nejsilnějších a nejdojemnějších obrazů moderních dějin, který každé Vánoce ožívá ve vzpomínkách, filmech i písních. Štědrý den roku 1914, zablácená pole Flander, mráz zalézající pod nehty a náhlé, neskutečné ticho, které přerušila německá píseň „Stille Nacht“. Vojáci, kteří po sobě ještě včera stříleli a zítra měli znovu zabíjet, vylezli ze svých děr, podali si ruce, vyměnili si cigarety za konzervy a v zemi nikoho si zahráli fotbal. V naší realitě tento spontánní „Vánoční mír“ trval jen pár hodin, než generálové v teple štábů zaveleli k palbě a pohrozili polním soudem každému, kdo by se s nepřítelem bratříčkoval. Ale co kdyby ona jiskra lidskosti, která té noci přeskočila mezi zákopy, byla silnější než rozkazy? Co kdyby se vojáci odmítli vrátit k puškám?

Představme si scénář, kdy se ona „vzpoura míru“ neomezí jen na pár úseků fronty u Yper, ale rozšíří se jako lavina po celé délce linie, od kanálu La Manche až k hranicím Švýcarska. Zpráva o tom, že „Frantíci a Fritzové“ spolu pijí víno a odmítají bojovat, by se díky telegrafu a šuškandě dostala i na východní frontu, kde by unavení rakouští a ruští vojáci, mrznoucí v haličských pustinách, následovali příkladu svých západních kolegů. Byla by to revoluce nikoliv politická, ale hluboce lidská. Generální štáby by byly bezmocné – nemůžete postavit před popravčí četu milion mužů. Vlády ve Vídni, Berlíně, Paříži a Londýně, tváří v tvář kolapsu disciplíny a tlaku veřejnosti (matky a manželky by vyšly do ulic), by byly nuceny zasednout k jednacímu stolu už v lednu 1915, nikoliv až o čtyři krvavé roky později.

Důsledky takového „Vánočního míru“ by byly pro Evropu nedozírné a z dnešního pohledu se jeví jako ztracený ráj. Evropa by byla ušetřena hekatomby, která zkosila celou jednu generaci mladých mužů. Nebylo by Verdunu, nebylo by Sommy, nebylo by oněch jizev na duši kontinentu, které vedly k cynismu a ztrátě víry v hodnoty humanismu. Miliony otců, bratrů a synů by se vrátily domů. Mezi nimi i nadaní umělci, vědci a básníci, kteří ve skutečnosti zahynuli v bahně, a jejichž neexistující díla nám dnes chybí. Franz Kafka by možná dopsal své romány v klidnější atmosféře, Jaroslav Hašek by nemusel psát Švejka jako karikaturu absurdity, ale možná jako laskavou humoresku.

Politická mapa by samozřejmě vypadala jinak a pro nás, Čechy, je to představa s hořkosladkou příchutí. Pokud by válka skončila v roce 1915 kompromisem, Rakousko-Uhersko by se pravděpodobně nerozpadlo. Masarykova zahraniční akce by nestihla nabrat na síle a sen o samostatné republice by se rozplynul, nebo by se odložil na neurčito. Zůstali bychom součástí podunajského soustátí, které by však pod tlakem událostí muselo projít zásadní reformou a federalizací. Ale ruku na srdce – nebyla by ztráta státní suverenity přijatelnou cenou za záchranu deseti milionů životů? Nebylo by lepší žít v nedokonalé, ale mírové monarchii, než projít peklem 20. století, které se zrodilo právě v zákopech první světové války?

Tento alternativní svět by byl světem stability. Bez totálního vyčerpání a ponížení poražených by nevzniklo podhoubí pro extremismus. V Rusku by možná Leninova bolševická revoluce zůstala jen teoretickým plánem v hlavě exulanta, protože carský režim, byť zkostnatělý, by se nezhroutil pod tíhou válečných porážek. V Německu by se k moci nikdy nedostal Adolf Hitler, který by zůstal marginální figurkou bez publika zhrzených válečných veteránů. Druhá světová válka, holocaust, gulagy – to vše by mohlo zůstat jen v říši těch nejhorších nočních můr, které se nikdy nestaly skutečností. Vánoce 1914 nám ukázaly, že jiná cesta byla na dosah ruky. Stačilo, aby vojáci neposlechli rozkaz a zůstali lidmi o pár dní déle. Je to krásná, i když bolestná představa: svět zachráněný jednou koledou a fotbalovým míčem.

Otázka do diskuse: Kdybychom měli stroj času a mohli změnit historii, obětovali byste vznik samostatného Československa v roce 1918 výměnou za to, že by válka skončila už o Vánocích 1914 a miliony lidí (včetně našich pradědů) by nemusely zemřít?

Prameny: