Článek
Naše vnitřní dítě nás doprovází během každé vývojové etapy v životě. Autorem článku je Michal Dužda a redakčně jej upravil a doplnil Jiří Berec.
V okamžicích napojení na toto vnitřní dítě dojde k mnoha různým zážitkům. Podle psychoterapeutky Esther Goldstein z webu Integrative psychotherapy si člověk může vybavit pozitivní vzpomínky, dětské strachy, traumata nebo zaběhlé vzorce chování. Vzorce chování vznikají z odpojení se od vnitřního dítěte. Naše vnitřní dítě obklíčí srdcervoucí pláč. Pedagožka Petra Marvayová z webu Psychologie.cz nazývá tento stav bytí citovou pastí, kdy mohou city nitro člověka natolik pohltit zaplavující negativní energií, že člověku nezbývá nic jiného, než okamžitě navštívit terapeuta.
V každém z nás je zakořeněný impozantní zdroj vnitřního dítěte
Známý indicky mystik Osho ve své knize o józe radí, že jakmile člověka tlačí do úzkosti temně nevraživá vzpomínka z dětství, tak aby člověk klidně spočíval ve své laskavé přítomnosti a snažil se o uvědomění každého obsahu vynořující z podvědomí. Posléze by mělo dojít k vyčištění mysli. Obsah negativní vzpomínky se vypaří do éteru. Dále může na povrch vybublat přesvědčení z minulosti, jež se například týká celoživotního materiálního zabezpečení.
Uvnitř zdroje se však nacházejí i naše životní sny a naděje do budoucna.
Jak poznáte, že vnitřní dítě potřebuje Vaši pozornost?
Pozorujete na sobě, že často reagujete na krizové situace příliš hystericky? Přepadne vás náhle temný mrak smutku nebo mučivá deprese, jenž se zabodává až do morku kostí? Vnímáte, jak pocit viny nemilosrdně kontaminuje váš organismus? Cítíte, jak se v partnerském vztahu vyhýbáte lásce? Pozorujete, jak zával obsedantního perfekcionismu svazuje vaší duši? Znamená to, že vaše vnitřní dítě nutně potřebuje láskyplnou pozornost a hlubokou péči. V tomto případě potřebujete revitalizovat a obnovit spojení s vnitřním dítětem.
Uzdravené vnitřní dítě
Pokud ve vás vládne vnitřní mír, máte uzdravené vnitřní dítě. Jestliže jste ve vnitřním konfliktu, tak to značí, že jste v dětství nenalezli niternou synchronizaci se svým bytím.
Hlavním projevem zpracovaného vnitřního dítěte je radostná chuť do života, ohnivé životní nadšení, dovádivá hravost, smysl pro kreativitu a přirozená zvídavost.
Způsoby léčení vnitřního dítěte
Podle webu Cesty k sobě existují tři důležité kroky k léčení vnitřního dítěte. Prvním krokem je nalézt cestu ke svému vnitřnímu dítěti prostřednictvím vnitřních promluv. Začnete tím, že se svého vnitřního dítěte zeptáte: „Jak se teď cítíš? Co bys chtěl, abych věděl? “ Druhým krokem je budování důvěrného vztahu s vnitřním dítětem. Vzhledem k tomu, že se vaše vnitřní dítě může cítit zranitelné, tak je potřeba dávat najevo, že je vše v pořádku a že je v bezpečí. Časem se to bude jen zlepšovat. Posledním krokem je vyjadřovat své emoce a pocity.
Co nás učili rodiče
„Autoritativní rodič nás učil – postavit se svým strachům. Ovládající rodič nás učil – osvobodit se. Ctižádostivý rodič nás učil – dosáhnout svého potenciálu. Slabý a nepodporující rodič nás učil – podporovat sebe, být nezávislý na podpoře ostatních a být silný. Kritický rodič nás učil - cenit si sebe a ostatních. Tvrdohlavý rodič nás učil - toleranci a vytrvalosti. Rodič, který nás psychicky či fyzicky zneužíval, nás učil – bezpodmínečné lásce a adekvátní užití své síly. Nevšímavý rodič nás učil – být nezávislý a naučit se sám vést a spoléhat se na sebe. Bezcitný rodič nás učil – být ukázněný, neústupný a realistický. Štědrý rodič nás učil – mít otevřené srdce. Odvážný rodič nás učil - být silný. Srdečný a podporující rodič nás učil – láskyplně tvořit…,“ píše k tématu na svém webu Jana Faixová, jenž působí jako poradce v rozvoji vaší osobnosti.
Tak jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, musíme se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci, jsme jen my sami!
Psychologie je velmi složitá věda
Cílem psychologie - obecně je také získané poznatky využít k zvýšení spokojenosti a zlepšení zdraví člověka, prostřednictvím psychoterapie jich navíc lze využít k léčebným účelům. Člověk zabývající se psychologií významně i prakticky bývá označován jako psycholog, člověk provádějící psychoterapii je samozřejmě psychoterapeut (v běžné řeči bývají tyto pojmy směšovány, přičemž jedna a tatáž osoba může současně působit jak v roli psychologa, tak v roli psychoterapeuta).
Nutno zmínit závěrem, že autorem textu je Michal Dužda, jak již bylo uvedeno v úvodu, což je externí redaktor portálu UdálostiExtra.cz, jenž mi udělal souhlas se zveřejněním a doplněním jeho textu. Zároveň si myslím, že to je velmi zajímavé téma, které by si zasloužilo pozornost čtenářů.
