Článek
Průměrný starobní důchod na začátku roku 2026 činí 21 746 Kč. Tato suma však nevypovídá o celé realitě. Řada seniorů zůstává pod hranicí 15 000 korun měsíčně, a to z důvodů, které vyplývají přímo z nastavení systému. Problematice se detailně věnovaly například servery Kurzy.cz, iDNES.cz, OSSOO.cz, ČeskéDůchody.cz či Finance.cz, které zveřejnily modelové výpočty i přehled aktuálních pravidel. Z jejich analýz vyplývá, že nejde o chybu výpočtu ani selhání úřadů, ale o důsledek zákonných parametrů.
Výši starobního důchodu určují dva klíčové faktory: osobní vyměřovací základ a doba pojištění.
Osobní vyměřovací základ představuje průměr příjmů, ze kterých bylo v rozhodném období odváděno důchodové pojištění. Doba pojištění vyjadřuje počet let účasti v systému. Pro vznik nároku na řádný starobní důchod je nutné získat alespoň 35 let pojištění, u předčasného důchodu dokonce 40 let. Započítávají se i náhradní doby, například péče o dítě do čtyř let věku nebo evidence na úřadu práce v zákonném rozsahu. Samotné splnění minima však nezaručuje konkrétní výši částky.
Minimum let pojištění znamená i minimum peněz
Jednou z nejčastějších příčin důchodu pod 15 000 Kč je krátká doba pojištění pohybující se těsně nad zákonným minimem.
Modelové výpočty zveřejněné odbornými portály ukazují, že při osobním vyměřovacím základu 19 300 Kč a 35 letech pojištění vychází řádný starobní důchod 14 999 Kč. Stejný výsledek přináší i kombinace 36 let pojištění a základu 18 764 Kč nebo 37 let a základu 18 257 Kč. Nejde přitom o extrémně nízké příjmy. Rozhodující je právě kratší účast v systému.
Typicky se tato situace týká lidí, kteří část života studovali, pracovali mimo Českou republiku, dlouhodobě pečovali o děti nebo měli výpadky bez zaměstnání. Každý rok pojištění má přímý dopad na procentní výměru důchodu. Uvedené částky navíc nezahrnují takzvané výchovné, které v roce 2026 činí 500 Kč za každé vychované dítě. Bez této složky však řada seniorů zůstává pod patnáctitisícovou hranicí.
Dlouhá kariéra nestačí, pokud byly nízké odvody
Ani 45 a více let práce automaticky neznamená vyšší penzi. Klíčové je, z jakých příjmů bylo odváděno pojistné. Pokud měl člověk osobní vyměřovací základ 15 011 Kč a získal 45 let pojištění, modelový výpočet ukazuje důchod 14 999 Kč. Při 46 letech a základu 14 685 Kč nebo 47 letech a základu 14 372 Kč vychází částka stejně.
Tato situace se často týká lidí s dlouhodobě nízkými mzdami nebo osob samostatně výdělečně činných, které odváděly minimální zálohy. Počet let sice roste, ale nízký vyměřovací základ omezuje výslednou penzi. Systém je nastaven tak, že zvýhodňuje vyšší odvody během ekonomicky aktivního života, nikoli samotnou délku kariéry.
Předčasný odchod a práce v zahraničí snižují českou část penze
Odchod do předčasného důchodu znamená trvalé krácení. Od října 2023 platí jednotné snížení o 1,5 procenta výpočtového základu za každých 90 dní předčasnosti. Již jeden rok před dosažením řádného důchodového věku znamená citelný rozdíl. Při osobním vyměřovacím základu 18 959 Kč a 40 letech pojištění může výsledná částka dosáhnout 14 999 Kč. Dvouletá předčasnost při základu 21 360 Kč přináší obdobný výsledek. Navíc až do dosažení řádného věku nedochází k plnému navyšování procentní části důchodu, valorizuje se pouze základní výměra.
Specifickou skupinu tvoří lidé, kteří část kariéry odpracovali v zahraničí. Česká republika jim vyplácí pouze poměrnou část důchodu odpovídající letům pojištění získaným v tuzemsku. Česká část se tak může pohybovat pod 15 000 Kč, zatímco zbytek vyplácí jiný stát podle vlastních předpisů. Výsledná celková penze může být vyšší, ale samotná česká složka zůstává nízká.
Pokud vy nebo někdo z vašich blízkých pobírá důchod pod 15 000 Kč, rozhodující bývá kombinace délky pojištění, výše odvodů a případného předčasného odchodu. Právě tyto parametry určují konečnou částku více než samotný počet odpracovaných let.
Jak systém přerozděluje: redukční hranice a solidární princip
Ve výpočtu starobního důchodu hrají zásadní roli takzvané redukční hranice, které v původním textu zmíněny nebyly. Osobní vyměřovací základ se při stanovení výpočtového základu nezohledňuje v plné výši. Příjmy do první redukční hranice se započítávají ze sta procent. Část příjmů mezi první a druhou redukční hranicí se započítává pouze částečně. K příjmům nad druhou redukční hranici se přihlíží jen minimálně. Tento mechanismus je dlouhodobě nastaven zákonem o důchodovém pojištění. Jeho cílem je posílit solidaritu mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými skupinami. Praktickým důsledkem je, že lidé s nadprůměrnými příjmy nemají důchod úměrný svým odvodům. Naopak lidé s nízkými příjmy získávají relativně vyšší náhradový poměr vůči své mzdě. Systém tak vědomě tlumí rozdíly mezi jednotlivými skupinami pojištěnců.
Dalším faktorem je samotná konstrukce procentní výměry důchodu. Za každý rok pojištění náleží 1,5 procenta výpočtového základu.
Rozdíl několika let tak může znamenat tisíce korun měsíčně. Pokud někdo získá 35 let pojištění, jeho procentní výměra činí 52,5 procenta výpočtového základu. Při 45 letech pojištění jde už o 67,5 procenta. Tento princip je transparentní, ale veřejnost často nezná jeho konkrétní dopady. Každý chybějící rok se promítá natrvalo. Zároveň neexistuje žádný bonus za „přesluhování“ nad rámec stanoveného procentního výpočtu. Výsledná částka je vždy kombinací redukovaného základu a přesně stanoveného procenta. Právě tato matematika vysvětluje, proč i malé rozdíly v parametrech vedou k výrazně odlišným důchodům.
Specifickou roli hraje také základní výměra důchodu, která je pro všechny příjemce stejná. Tato pevná částka je stanovena zákonem a pravidelně valorizována. Tvoří jednotný základ bez ohledu na předchozí příjmy. Zbytek důchodu představuje procentní výměra odvozená od individuální kariéry. V praxi to znamená, že u nízkopříjmových osob tvoří základní výměra podstatně větší podíl celkové penze.
U lidí s vyššími příjmy je naopak dominantní procentní část.
Tento poměr ovlivňuje i dopady valorizací. Při mimořádných či řádných valorizacích se totiž mohou jednotlivé složky navyšovat odlišným způsobem. Struktura důchodu proto není jen otázkou výsledné částky, ale i jejího složení. Právě tato konstrukce systému je klíčem k pochopení, proč se část seniorů dlouhodobě pohybuje pod hranicí 15 tisíc korun, přestože splnili zákonné podmínky.
Záchranáři a dřívější penze: úleva, nebo jen jiné podmínky?
Zdravotničtí záchranáři patří mezi profese, u nichž zákon umožňuje dřívější odchod do starobního důchodu bez standardního krácení za předčasnost.
Tato možnost vychází z úprav zákona o důchodovém pojištění, které reagovaly na dlouhodobou fyzickou i psychickou náročnost práce ve výjezdových skupinách. „Nejde o klasický předčasný důchod, ale o snížení důchodového věku při splnění přesně vymezených podmínek. Klíčové je, že musí jít o výkon práce zdravotnického záchranáře na zdravotnické záchranné službě v přímém výjezdu. Nestačí tedy jakákoli práce ve zdravotnictví ani administrativní pozice. Zákon stanoví minimální rozsah odpracovaných směn v přímém výkonu této činnosti. Po splnění potřebného počtu let v náročné profesi se důchodový věk snižuje, maximálně však o pět let. Tento mechanismus byl zaveden postupně a vztahuje se na přesně definované období výkonu práce. Podmínky jsou evidenčně přísné a zaměstnavatelé vedou detailní záznamy o směnách. Nárok se neposuzuje plošně, ale individuálně podle skutečně odpracované doby. Rozhodující je, zda byla práce vykonávána v režimu stanoveném právní úpravou. Pokud záchranář splní zákonné podmínky, může odejít do starobního důchodu dříve bez toho, aby se uplatnilo procentní krácení jako u běžné předčasné penze. Nejde tedy o zvýšení důchodu, ale o zachování výpočtu bez sankce za dřívější odchod,“ uvádí v upravené citaci mpsv.cz, jenž upřesňuje, že výsledná částka se nadále vypočítává standardním způsobem z osobního vyměřovacího základu a doby pojištění. Dřívější odchod tak neznamená automaticky vyšší příjem, pouze eliminuje penalizaci za věk.
Veřejnost si tuto konstrukci často zaměňuje s výsluhovým systémem, který však pro civilní zdravotnické záchranáře neplatí. Záchranáři zůstávají součástí obecného důchodového systému. Jejich zvýhodnění spočívá výhradně ve snížení důchodového věku při splnění zákonných kritérií. Celý mechanismus je navázán na přesnou definici náročné profese v právních předpisech.
Je však zásadní zdůraznit, že ani u záchranářů nedochází k navýšení procentní výměry nad rámec běžných pravidel. (Nejedná se o rentu, jako mají policisté či profesionální hasiči.)
„Pokud nesplní požadovaný počet let v přímém výkonu služby, posuzují se stejně jako ostatní pojištěnci. V takovém případě by při odchodu před dosažením řádného věku podléhali standardnímu krácení 1,5 procenta výpočtového základu za každých 90 dní předčasnosti. Rozdíl mezi „sníženým důchodovým věkem“ a „předčasným důchodem“ je tedy právně zásadní. Snížení věku při splnění podmínek neznamená sankci. Předčasný důchod bez splnění těchto podmínek naopak znamená trvalé snížení částky. Výše důchodu se i u záchranářů odvíjí od délky pojištění a výše příjmů během kariéry. Pokud byly odvody nízké, ani dřívější odchod bez krácení nezajistí vysokou penzi. Nárok navíc nevzniká automaticky všem pracovníkům zdravotnické záchranné služby. Zákon přesně vymezuje, které pracovní pozice a jaký rozsah práce se započítává. Evidence směn a potvrzení zaměstnavatele hrají klíčovou roli při posuzování žádosti. Česká správa sociálního zabezpečení vychází z doložených údajů, nikoli z obecného označení profese. Dřívější penze tak není plošnou výhodou, ale výsledkem splnění konkrétních parametrů. Z hlediska systému jde o výjimku reagující na zdravotní rizika a vysokou zátěž této práce. Neznamená to však vyčlenění ze solidarity důchodového systému. Záchranáři zůstávají v rámci stejného výpočtového modelu jako ostatní pojištěnci,“ doplňuje k tématu Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, v článku z roku 2022.
Rozdíl spočívá pouze v tom, že zákon uznává specifickou náročnost jejich služby a umožňuje dřívější nástup do starobní penze bez penalizace za věk.
Důchod není náhoda. O částce rozhodují roky, odvody i načasování
Český důchodový systém funguje podle jasně dané matematiky, nikoli podle dojmů či průměrných statistik.
Průměrná penze přes 21 tisíc korun může působit uklidňujícím dojmem, realita tisíců seniorů pod hranicí 15 tisíc ale ukazuje druhou stranu stejného systému.
Každý rok pojištění, každá výše odvodu i každé rozhodnutí o předčasném odchodu se do konečné částky promítá trvale. Redukční hranice tlumí rozdíly mezi vysokými a nízkými příjmy, procentní výměra přesně odměňuje délku kariéry a zákon přesně vymezuje i výjimky pro náročné profese, jako jsou zdravotničtí záchranáři. Nejde o nahodilost ani administrativní chybu. Výsledek je vždy kombinací zákonných parametrů platných v době přiznání důchodu. Právě proto může mít člověk po 35 letech práce výrazně jinou penzi než někdo s 45 lety pojištění a vyššími odvody.
A právě proto může i dlouhá kariéra skončit částkou pod patnácti tisíci korun.
Důchod tak není jen závěrečnou tečkou za pracovním životem, ale součtem všech jeho rozhodnutí. Kdo chce porozumět své budoucí penzi, musí sledovat nejen věk odchodu, ale především roky pojištění a výši příjmů, ze kterých odvádí pojistné.
____________________
Použité zdroje: ceskeduchody.cz, finance.cz, OSSOO.cz, iDNES.cz, Kurzy.cz,
