Článek
V domovech pro seniory se dějí věci. Přes noc zmizela známá značka „Ženy“ a „Muži“ a místo ní se na dveřích leskne neurčitý symbol připomínající piktogram z IKEA návodu, který nejspíš znamená „Čůrejte, jak cítíte“. Někdo by řekl pokrok. Jiný zoufalství. Všichni ale teď čekají frontu na jeden záchod.
Celý nápad sjednotit toalety pod jednotné, genderově neutrální označení měl původně usnadnit život menšinám. Výsledkem je ale to, že se v půl sedmé večer tvoří na chodbách dav připomínající frontu na banány za socialismu, jen s tím rozdílem, že teď se čeká na mírně vyhřívané prkýnko.
Zrušení rozdělení na muže a ženy mělo za cíl přinést rovnost. Přineslo však hlavně zmatek, podráždění močového měchýře a sociálně vypjaté situace před dveřmi s nápisem „Vstup dle sebeurčení“.
Tlačenice u dveří je nová realita. Někdo si posteskne, že za starých časů aspoň věděl, s kým se potká u pisoáru. Teď tam stojí s hůlkou, vedle paní s nákupní taškou a mlčky přemýšlí, jestli si ještě něco nepopletl. Všichni před záchodem — ale každý z jiného směru evoluce.
Nové piktogramy na dveřích připomínají něco mezi šachovou figurkou a mimozemšťanem. Nikdo přesně neví, co znamenají, ale každý cítí, že protestovat je dnes už trestné. A tak se neprotestuje. Jen se čeká. A močový měchýř trpí.
Věc se má tak: kulturní válka se přesunula do prostoru, kde se kdysi odehrávaly jen fyziologické pochody. Nyní se tam odehrává ideologický zápas, do kterého se seniorům ani trochu nechce. Ne že by byli proti změnám – jen mají dojem, že na toaletě by změny měly mít jasný směr a rychlý průběh.
Z hlediska provozního se situace zhoršila. Namísto dvou toalet (jedné s květinou, druhé s mýdlem ve tvaru piva), je nyní jedna, s oběma vůněmi smíchanými dohromady. Toaletní papír se používá demokraticky – někdy víc, někdy vůbec.
Přechod na genderově neutrální hygienu také přinesl nový systém pravidel: všichni musí sedět, i ti, kteří byli dosud zvyklí stát. Prý aby se eliminoval „mocenský postoj“. Výsledkem je série pádů, zablokovaných zad a nákupu nových madel.
Původní myšlenka začlenění byla šlechetná. Ale ve věku, kdy člověk neví, kde má brýle, a zda už si bral léky, je těžké řešit, zda vstupuje do prostoru „fluidního“ nebo „binárně flexibilního“. Všechno zní jako heslo k Wi-Fi, a přitom jde jen o to, si konečně dojít.
Absurdnost situace završila snaha vedení vytvořit návod „Jak se správně identifikovat před vstupem do kabinky“. Tištěná verze má čtyři strany, QR kód vede na instruktážní video. Bohužel, většina obyvatel nemá chytrý telefon, a ti co mají, nemají chytré oči.
Nechybí ani návrh na nový slovník hygienické inkluze. Místo slova „toaleta“ se doporučuje „neutrální potřebiště“, místo „mužský moč“ se používá výraz „vylučovací proud osoby s maskulinním profilem“. Zatímco jazykový výbor diskutuje, prkénko zůstává studené.
To vše se samozřejmě odehrává za dohledu administrativy, která sice neví, jak změnu obhájit, ale ví, že pokud zůstane potichu, dostane dotaci. A tak se mlčí. A čůrá se… jen pomaleji.
V zázemí se připravuje další fáze změn: toalety beze dveří, aby se vyloučila diskriminace skrze materiální bariéry. Kritici se ptají, zda ještě vůbec existuje právo na důstojné vyprázdnění. Odpověď? Zatím ano. Ale jen do vyčerpání kapacity grantů.
Evropská unie sjednocuje toalety. Protože banány už zvládla
Podle dostupných informací měl celý projekt pilotně ověřit tzv. „evropský přístup ke společnému čůrání“, s cílem sjednotit kulturní a tělesné potřeby napříč Unií. Nápad vznikl zřejmě při delší poradě, kdy už nebylo jasné, kdo kam chodí a proč. Vědci, aktivisté a tři komisaři pro „inkluzivní hygienu“ dospěli k závěru, že jednotná fronta na záchodě by mohla posílit evropskou soudržnost víc než Schengen.
Pokud se projekt osvědčí, můžeme se těšit i na další inovace: vícejazyčný toaletní papír s překladem každého útržku do 27 jazyků, harmonizovaný splachovací tón o frekvenci 432 Hz (ekvivalent „ódy na radost“) a hlavně kvóty na toaletní místa podle HDP jednotlivých států. Takže pokud jsi z bohatší země, máš nárok i na mycí program.
Vize do budoucna je jasná – všichni si budou moci odskočit společně, bez ohledu na pohlaví, věk, jazyk nebo úhel sezení. A EU na to dohlédne. Protože kdo jiný by měl určovat, jak správně vykonávat základní lidskou potřebu než skupina úředníků, která sama neví, co je to fronta na veřejném WC?
A pokud se projekt osvědčí i u seniorů, příště se možná dočkáme unitární evropské ložnice, jídelny nebo dokonce fronty na životní názory. Ale zatím – jak říká jedno unijní memorandum – „to začíná u toalet.“ A kde to končí? To zatím žádná směrnice neřeší. Ale klíčové je: držet směr – a ideálně i moč.
_______________
Použité zdroje:
Tento článek / glosa je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
