Článek
Ožehavému tématu chystaného snímku, u něhož fanoušci už léta stříhají metr, se na základě informací z portálu KINOTIP2.cz a dalších interních zdrojů i faktů věnoval server Centrum.cz.
Celý národ se v podstatě dělí na dvě skupiny: ty, kteří se modlí za brzkou premiéru, a ty, kteří se modlí, aby to dopadlo aspoň tak dobře jako minule.
Jiří Strach, muž, který dokázal z nebe udělat korporát s velmi špatným bezpečnostním systémem, se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Třetí díl Anděla Páně je sice v plánu, ale osud mu hází pod nohy klacky v podobě biologických hodin a neodvratných životních konců.
Režisérův nedávný výlev emocí připomínal spíše zpověď hříšníka, který ví, že bez klíčového aktéra se nebeská brána neotevře. Je to jako vařit svíčkovou bez masa – sice to pořád voní, ale nikdo vám za to v restauraci nezaplatí, i kdybyste se u plotny překonali.
Ivan Trojan, představitel Petronela, sice stárne s grácií, ale u čerta Uriáše v podání Jiřího Dvořáka už by jeden mohl mít obavy, zda mu ocas nezačne šedivět.
Chemie mezi těmito dvěma je ovšem základním stavebním kamenem, bez kterého by projekt spadl jako domeček z karet.
Nebeská kancelář v obležení a čekání na boží zásah
Strach si uvědomuje, že diváci jsou nekompromisní a případné selhání by mu neodpustil ani sám nejvyšší, natožpak filmová kritika v Praze. Proto raději volí cestu diplomatického mlčení prokládaného dojemnými vzkazy, které mají udržet fanoušky v napětí a zároveň v klidu.
Největším kamenem úrazu se stala smutná skutečnost, že herecký ansámbl není nesmrtelný, což je v případě filmu o nebi poněkud ironické. Odchod Josefa Abrháma, který v pohádce zanechal nesmazatelnou stopu, zasadil scénáři i režisérovým plánům citelnou ránu pod pás. Režisér se nechal slyšet, že bez určitých lidí to prostě nemá ten správný šmrnc, a my mu to věříme, protože nahradit herecké legendy digitálním trikem by zavánělo spíše peklem. Etika v tomto případě vítězí nad touhou po zisku, což je v českém šoubyznysu úkaz téměř biblický. Sám Jiří Strach se v rozhovorech tváří, jako by měl scénář napsaný na pergamenu schovaném v tajném šuplíku, ale realita bude nejspíš o něco prozaičtější. Možná se jen čeká, až někdo nahoře podepíše autorská práva na další várku zázraků, které by se v trojce mohly objevit.
Veřejnost je krmena nadějí, která je sice zdarma, ale hlad po filmovém zážitku neuhasí. Mezitím se na sociálních sítích množí teorie, zda se děj nebude odehrávat v domově důchodců pro vysloužilé nadpřirozené bytosti, což by byla satira par excellence.
Scénář v limbu a režisér na kolenou
Pokud se nakonec natáčení skutečně rozjede, budeme svědky něčeho, co v našich luzích a hájích nemá obdoby. Trilogie je totiž v českém filmu vnímána jako posvátný grál, na který se nesahá špinavýma rukama, pokud nechcete skončit v zapomnění. Strachovo vyznání bylo plné pokory, což u člověka, který pravidelně komunikuje s církevními hodnostáři, nikoho nepřekvapuje. Otázkou zůstává, zda pokora stačí k tomu, aby se sehnalo dostatek financí na triky, které nebudou vypadat jako z roku 1990.
Investigativní pohled na věc naznačuje, že za dojemnými slovy se může skrývat i mírná panika z očekávání, která jsou vyšší než Sněžka v zimě. Každý krok vedle by mohl zničit odkaz, který si režisér budoval desítky let pomocí vtipných dialogů a hvězdného obsazení.
Bulvární tisk už spekuluje, kdo by mohl zaplnit prázdná místa po zesnulých velikánech, ale Strach zůstává neoblomný. Podle něj je film především o lidech, a když ti lidé chybí, je lepší nechat kameru v brašně a jít raději na pivo nebo do kostela.
Diváci tak zůstávají v patové situaci, kdy vědí, že se něco chystá, ale nikdo jim neřekne, jestli se toho dožijí v plné síle. Je to takový filmový čekatelský očistec, kde se promítají ukázky z minulých dílů a doufá se v lepší zítřky.
Závěrem lze říci, že Jiří Strach sice prolomil mlčení, ale do sklenice čistého vína nalil jen pár kapek, zbytek tvoří mlha nejasností.
Fanoušci si tedy musí vystačit s reprízami v televizi, které běží každé Vánoce až do úplného zblbnutí.
Sázka na city mu vyšla, protože Češi milují příběhy s dobrým koncem, i když se ten konec odkládá na neurčito. Možná je to celé jen geniální marketingový tah, jak udržet značku Anděl Páně v oběhu, aniž by se musela koupit jediná klapka.
Zbývá jen doufat, že se režisér nakonec rozhoupe a třetí díl nám naservíruje dřív, než se z pohádky stane historický dokument. Do té doby nám nezbývá než sledovat Strachovy statusy a hledat v nich skryté významy, které tam dost možná ani nejsou.
Koneckonců, v nebi je času dost, ale český divák je tvor netrpělivý a mohl by se snadno stát, že příště už u pokladny v kině nikdo stát nebude.
Anděl Páně 3 tak zůstává krásným snem, který se Jiří Strach snaží prodat dřív, než se z něj stane noční můra.
_____________________
Použité zdroje: Centrum.cz
