Článek
Zatímco vy se hroutíte z toho, jestli se vám na předloktí vleze celý citát z Malého prince, naši kolegové redaktoři z Centrum.cz se ve spolupráci se Storicko.cz rozhodli prozkoumat temná zákoutí tatérské etiky. Je sice hezké, že v dnešní době můžete mít na zadnici vytetovanou i mapu pražského metra, ale existují věci, přes které nejede vlak, ani kdyby ten tatér byl váš švagr po deseti pivech.
Představa, že si do salonu napochodujete s fotkou oblíbeného diktátora a odejdete s věrnou kopií na hrudi, je sice ambiciózní, ale v praxi narazíte na zeď zvanou trestní zákoník. Pokud nejste zrovna v německém undergroundu, kde si na paragraf 86a dávají větší pozor než na datum spotřeby u bratwurstu, měli byste vědět, že propagace nacismu nebo extremismu na kůži není „rebelství“, ale prostá jízdenka k výslechu. Tatéři nejsou jen umělci, jsou to i lidi, co nechtějí sedět za vaše pochybné ideály.
Hájit svobodu projevu svastikou na lýtku je sice originální způsob, jak si zajistit doživotní sociální distanc, ale většina profesionálů vás s takovým požadavkem vyprovodí dřív, než stihnete říct „Sieg“.
Nejde jen o strach z pokuty, ale o zbytky morálního kompasu, který jim napovídá, že čmárat nenávistné symboly pod kůži není úplně cool. Takže pokud toužíte po něčem kontroverzním, zkuste třeba logo konkurenčního fotbalového týmu – tam vám hrozí jen pár modřin v hospodě.
Když se legislativa potká s jehlou v podpaží
Další kapitolou jsou naši milí mladiství, kteří si myslí, že v patnácti přesně vědí, co chtějí mít na krku do konce života.
Zatímco ve Velké Británii vás k jehle nepustí před osmnáctkou ani s doporučením od královny, u nás a v zbytku EU se to točí kolem šestnácti let a souhlasu rodičů. Tatér, který by vám „vykéroval“ lebku v patnácti, riskuje licenci i pověst. Je to takový legrační paradox – na pivo nesmíte, ale nechat si zničit kůži navždy, to už vám stát skoro dovolí.
Etika v tatérském světě je vůbec fascinující disciplína. Nejde jen o to, co je v zákoně, ale co má tatér v hlavě. Většina z nich má totiž tu drzost, že vám odmítne tetovat nesmysly, které by z vás udělaly doživotního klauna. Řeč je o obličejích, dlaních nebo intimních partiích u lidí, kteří ještě nemají ani čárku jinde. Profesionál vám totiž nezkazí život jen proto, že máte v peněžence pár tisícovek a v hlavě průvan. Kulturní citlivost je další strašák, který v salonech straší. Chcete si nechat vytetovat posvátný maorský symbol, protože to vypadá drsně a viděli jste to ve filmu?
Pokud nejste Maor, připravte se na to, že vám uvědomělý tatér vysvětlí, co je to kulturní apropriace. Je to sice vtipné, když si někdo myslí, že nápis v mandarínštině znamená „síla“, a přitom má na paži „kuřecí polévka“, ale v hlubším měřítku jde o respekt k tradicím, které nekončí u Pinterestu.
Tetování jako doživotní nálepka pro hlupáky
Někteří lidé mají pocit, že jejich tělo je veřejná nástěnka pro politické názory. Jenže co je dneska „revoluční postoj“, může být za pět let důvod k tomu, proč vás nevezmou ani jako vykladače vagonů.
Tatéři tohle vědí, a proto se často brání tetovat loga politických stran nebo obličeje aktuálních spasitelů národa. Politika je totiž vrtkavá, ale inkoust v dermis drží jako helvítská víra.
Zajímavé je i téma kopií. Přijít do studia s fotkou cizího tetování a chtít „to samé přesně takhle“ je nejrychlejší cesta, jak se stát terčem výsměchu. Autorská práva sice na kůži nikdo moc neřeší soudně, ale mezi tatéry je to bráno jako nejvyšší stupeň ubohosti. Buďte originální, nebo si kupte samolepky ze žvýkaček. Profesionální umělec vám totiž nikdy neudělá kopii, jen se nechá „inspirovat“, což v překladu znamená, že vám to udělá stokrát líp.
A co tresty? Pokud si myslíte, že se zakázaným tetováním projdete životem jen tak, mýlíte se. Veřejné vystavování zakázaných symbolů je v mnoha zemích trestný čin.
Takže si v létě na koupališti buď zahrajete na mumii v obvazech, nebo se připravte na nepříjemné vysvětlování policii. Stát sice neřeší, jestli se vám to líbí, ale řeší, koho tím štvete a co tím propagujete.
Peníze nejsou všechno ani v salonu krásy
Závěrem je třeba podotknout, že dobrý tatér je víc psycholog než řemeslník. Když vidí, že jste se zrovna rozešli a chcete si nechat přes celé břicho vytetovat jméno „ex“, pravděpodobně vás pošle domů se vyspat. Tenhle filtr je pro lidstvo důležitější než všechny zákony světa. Bez něj bychom totiž po ulicích chodili s nápisy, kterých bychom litovali dřív, než by zaschla krev.
Takže až příště uvidíte někoho s vytetovanou lebkou na čele, vězte, že buď našel tatéra, který má peníze radši než svědomí, nebo prostě prošel systémem, který občas selže. Svoboda sice končí tam, kde začíná svoboda druhého, ale v tetování končí tam, kde začíná zdravý rozum a trestní řád. A pamatujte, laserové odstraňování bolí mnohem víc než ta jehla na začátku – a to nejen vaši kůži, ale hlavně peněženku.
Pravda je taková, že kůže je sice vaše, ale následky si nese celá společnost, když se na vás musí dívat. Tatéři jsou tedy vlastně strážci veřejného estetična a právního státu v jednom.
Pokud vám tedy někdo v salonu řekne „ne“, neberte to jako urážku, ale jako záchranné lano hozené někomu, kdo se právě chystal skočit do hluboké tůně celoživotního trapasu.
_________________
Použité zdroje: Centrum.cz, Storicko.cz
