Článek
Dneska jsem se rozhodl být moderní a využít samoobslužnou pokladnu. Měl jsem jen dvě věci: rohlíky a jednu papriku.
Připadal jsem si jako digitální ninja. Přiložil jsem rohlíky. Píp. Paráda. Pak paprika. Píp! A najednou to přišlo: „Neidentifikovaný objekt v prostoru!“
Rozhlédl jsem se. Objekt jsem byl já. Prostor byl pokladní zóna. A celá fronta lidí za mnou se začala pomalu naklánět, jako by čekali výbuch. Automat pokračoval: „Položte zboží na váhu. Okamžitě.“ Položil jsem. „Zboží nebylo rozpoznáno.“ A do toho se rozblikala červená kontrolka, jako kdybych kradl výbušniny a ne zeleninu.
Přiběhla slečna s klíčem a výrazem, který se dává dětem, co se počůrají ve školce. „To je jen paprika, nebojte,“ řekla a pípnutím mě vysvobodila. Já jsem stál, rudý jak ta paprika, a přemýšlel, jestli si ji vůbec zasloužím.
Nakonec jsem zaplatil. A automat mi řekl: „Děkujeme za nákup…“ Ale tím tónem, jakým vám v bance oznamují zamítnutý úvěr. Už nikdy si nevezmu nebalenou zeleninu. Příště jdu na pivo. Tam mi aspoň nikdo neřekne, že jsem neidentifikovaný.
___________________
Použité zdroje:
Tento článek/glosa je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
