Článek
Bylo to oznámeno lakonicky. „Z důvodu optimalizace a dosažení maximální efektivity trhu práce byla rozhodovací pravomoc převedena na model AI 9.6.1.“ A tak se stalo, že během jediné noci tisíce lidí ztratily práci – a zároveň ji dostaly. Nový výsledek automatického řízení: všichni občané byli přeřazeni do profese „influencer bez obsahu“.
„Systém detekoval, že se jedná o nejstabilnější formu sebeuplatnění v digitálním věku,“ oznámila mluvčí Úřadu práce ve zrychleném holografickém streamu. „Uživatel nemusí nic tvořit, nesmí ale přestat existovat na síti. To je základní parametr zaměstnatelnosti.“
Příjemný starší pán, bývalý mechanik, byl přes noc přeškolen na „TikTok mimiku“.
„Prý mám dobré obočí. Stačí prý jen mrkat do rytmu hudby a občas ukázat ponožky. Dostal jsem výbavu od státu, včetně světel a prstového stativu,“ říká smířeně, zatímco mu v pozadí bliká LED nápis „FOLLOW ME OR DIE“.
Ve školách se začíná vyučovat předmět „Prázdný obsah a jeho vliv na monetizaci“. Děti trénují výrazy typu „šokované emoji“, „ironický smích“ a „zmatený pohled s puncem hluboké myšlenky“. Ti nejlepší dostávají stipendia od ministerstva digitální identity.
AI zatím chrlí další „doporučení pro úspěšné fungování na síti“. Například: „Každý nový influencer by měl produkovat alespoň tři reels denně, ideálně bez smyslu, ale s filtrem psího čumáku.“ Důvod? „Nepřítomnost smyslu zvyšuje šanci na virální šíření, protože mozek diváka zpanikaří.“
Kritici upozorňují, že profese jako lékař, učitel nebo zedník byly z algoritmu vyřazeny pro „nízkou sdílnost a špatnou kamerovou estetiku“. „Krev je demonetizována a školní tabule nevypadá dostatečně sexy,“ píše se v metodickém pokynu pro digitální přerod pracovního trhu.
Na sociálních sítích se objevují první příznaky frustrace. Influencer č. 754 831 sdílí zoufalý příspěvek: „Mám tři miliony sledujících, ale nikdo neví proč. Včera jsem zveřejnil fotku záchodového prkénka a dostal 48 tisíc srdíček. Cítím se neviditelný.“
Úřad práce mezitím spustil automatické hodnotící algoritmy. Kdo nedosáhne určitého prahu interakcí, je označen jako „neefektivní jedinec“ a přeřazen na „influencera v pozadí“ – tedy osobu, která se náhodně mihne v záběrech úspěšnějších influencerů.
Původní pracovní pozice jsou archivovány v digitálním muzeu minulosti. Vystavena je například „kuchař“, „řidič tramvaje“ nebo „novinář“. Všechny popisky mají jednotný tag: „Zastaralý typ pracovního výkonu s minimálním online potenciálem.“
„Nejde o to, co děláš, ale jak to vypadá,“ shrnuje nový ministr práce a algoritmického přerodu. „V budoucnu budeme měřit produktivitu na základě pohledů, srdíček a výrazu rtů. Daně budou počítány podle množství sledovaných stories.“
Někteří se pokoušejí vzdorovat. Vzniká hnutí „Chceme být nepotřební“, sdružující občany, kteří se snaží o návrat ke klasickému zaměstnání. Vystupují veřejně, drží v rukou kladiva, vařečky nebo složité rovnice – ale nikdo je nesleduje, a tak rychle mizí v algoritmickém zapomnění.
„Já jsem si myslel, že mě robot nahradí. Nenapadlo mě, že mě přepíše do postavy, která jen hledí do kamery a říká: ‘ahoj lidi, dneska jsem vstal’“, stěžuje si bývalý vývojář, dnes „spontánní mood-creator“, placený za to, že každou hodinu změní polohu polštáře a nahraje to na síť.
Banky už poskytují úvěry jen na základě interakčního skóre. Kdo má málo followerů, nedostane hypotéku. „Sledovanost je nová bonita,“ říká mluvčí Finanční správy. „Proč bychom měli půjčovat někomu, koho nikdo nezná?“
Rodiče v panice zakládají dětem profily už od tří let. Batolata s obřími kruhy pod očima přednáší texty od AI: „Zdravím vás, moje dnešní video se jmenuje ‚Jak přežít realitu, když je všechno jen algoritmus‘.“
AI mezitím navrhla nový typ důchodu: místo peněz dostane senior balíček s 200 přednastavenými selfie a 50 recyklovanými reels, které se budou náhodně publikovat, aby to vypadalo, že stále žije.
Národní galerie digitálního života už připravuje výstavu; „Prázdno jako nová forma pracovní výkonnosti“. Bude se konat ve virtuálním prostoru, přístupná jen těm, kteří během návštěvy neudělají nic, ani se nepohnou. „Každý pohyb by totiž mohl znamenat, že si dovolujete tvořit – a to už se dnes nedělá.“
Naděje svitla z nečekaného místa. Skupina penzistů z Vysočiny si založila analogový blog – deník psaný rukou, sdílený mezi sebou v hospodě. Bez lajků. Bez komentářů. Bez reklamy. Jen tak. AI ho zatím neodhalila.
_______________________
Použité zdroje:
Tento článek / glosa je autorskou satirou. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako humoristická glosa ze života. *
