Článek
Portál Memento Historia, který připomněl jednu z nejtemnějších epizod evropské reformace. Události z německého Münsteru z let 1534 až 1535 dodnes patří mezi nejvýraznější příklady toho, jak rychle se může náboženské hnutí proměnit v režim založený na strachu a absolutní poslušnosti.
Evropa 16. století procházela obdobím hlubokých náboženských sporů a společenského napětí. Právě v této atmosféře začali do Münsteru přicházet novokřtěnci, radikální náboženské hnutí odmítající tradiční církevní pravidla i majetkové rozdíly mezi lidmi.
Jejich stoupenci věřili, že město bude ochráněno před blížícím se koncem světa a promění se v nový „Jeruzalém“ určený pouze vyvoleným.
Zpočátku působily jejich myšlenky na část obyvatel jako příslib spravedlivější společnosti. Organizovaná skupina radikálů však postupně získávala stále větší vliv nad městem. V únoru roku 1534 ovládli městskou radu a krátce nato začaly rozsáhlé čistky mezi obyvateli, kteří s novým režimem nesouhlasili.
Odpůrci byli vyháněni z domovů, zabavoval se majetek a mizely knihy i městské záznamy.
Proroci, kteří ovládli město
Jednou z hlavních postav hnutí byl nizozemský kazatel Jan Matthys. Tvrdil, že je Božím vyvoleným prorokem, a přesvědčoval své stoupence, že právě Münster se stane centrem nového světa. Pod jeho vedením začalo pronásledování všech, kteří odmítali přijmout nový křest nebo veřejně podpořit radikální pravidla. Ve městě postupně vznikla atmosféra strachu, kde sebemenší nesouhlas mohl znamenat smrt.
Na situaci rychle reagoval münsterský biskup Franz von Waldeck, který proti městu shromáždil vojsko a zahájil dlouhé obléhání. Uvnitř hradeb mezitím sílilo přesvědčení, že obránce ochrání Boží zásah. Fanatičtí stoupenci věřili, že jejich utrpení je součástí vyššího plánu a že nepřátelé budou nakonec zničeni.
Jan Matthys nakonec podlehl vlastnímu přesvědčení o neporazitelnosti. Vyrazil s malou skupinou věrných proti obléhatelům a během útoku byl zabit. Jeho smrt však neznamenala konec radikálního režimu. Naopak otevřela cestu ještě tvrdšímu vedení pod Janem z Leidenu, který se rychle prohlásil za nového vládce města.
Království strachu uvnitř hradeb
Jan z Leidenu vytvořil systém absolutní kontroly nad obyvateli Münsteru. Veškerý majetek musel být odevzdán do společného vlastnictví a neposlušnost se tvrdě trestala. Zatímco běžní obyvatelé přicházeli o poslední zásoby, nový vládce si budoval okázalý dvůr, nosil luxusní oděvy a nechal si vyrábět královské symboly moci. Největší šok ale přišel ve chvíli, kdy režim zavedl povinné mnohoženství. Ve městě po vyhnání části obyvatel výrazně převládaly ženy a vedení sekty rozhodlo, že každá musí mít manžela. Jan z Leidenu si podle dobových kronik vzal šestnáct žen a jakýkoliv odpor nechával veřejně trestat. Strach a násilí se staly běžnou součástí každodenního života.
Obléhání mezitím pokračovalo a situace za hradbami se dramaticky zhoršovala. Zásoby potravin rychle mizely a obyvatelé začali trpět hladomorem. Lidé jedli trávu, kořeny, zvířata i části oděvů. Podle kronik se ve městě objevily i případy kanibalismu, o kterých se nesmělo veřejně mluvit. Přesto Jan z Leidenu dál odmítal kapitulaci a své stoupence přesvědčoval, že jejich utrpení je poslední zkouškou víry.
Co se nepíše a o čem se mlčí
Události v Münsteru výrazně ovlivnily pohled evropských vládců na náboženská reformní hnutí. Po pádu města začaly mnohé státy přistupovat k radikálním skupinám mnohem tvrději a obávaly se podobných povstání i v dalších regionech. Münster se stal symbolem toho, jak rychle může ideologické nadšení přerůst v násilný režim.
Samotné novokřtěnecké hnutí se po krvavém konci rozdělilo. Umírněnější skupiny se od násilností distancovaly a postupně vytvořily nové náboženské komunity, které později působily v různých částech Evropy. Některé z nich existují dodnes a na události v Münsteru nahlížejí jako na tragickou odchylku od původních myšlenek.
Historici zároveň upozorňují, že münsterské události často bývají označovány za jeden z prvních pokusů o úplnou kontrolu společnosti prostřednictvím ideologie, propagandy a násilí. Právě proto se tento příběh pravidelně vrací v debatách o fanatismu a moci.
Klece nad městem zůstaly dodnes
Pád Münsteru přišel v červnu roku 1535 po zradě jednoho z obránců, který otevřel městské brány obléhatelům.
Následoval krvavý masakr a většina obyvatel města byla zabita. Jan z Leidenu a jeho nejbližší spolupracovníci byli zajati, několik měsíců vězněni a následně veřejně popraveni na náměstí před obyvateli města.
Jejich těla byla poté umístěna do železných klecí zavěšených na věži kostela svatého Lamberta. Klece se na místě nacházejí dodnes a připomínají období, kdy se náboženský fanatismus proměnil v brutální systém založený na strachu, násilí a absolutní poslušnosti.
__________________
Použité zdroje: Memento-historia.cz
