Článek
Příběhu Jamese Harrisona se v odborném i popularizačním kontextu věnoval magazín DejinySveta.cz i oficiální portál australské krevní služby Lifeblood.com.au. Jeho životní osud ukazuje, že zásadní lékařské průlomy nemusí vznikat v laboratořích slavných vědců, ale v tichu transfuzních sálů – díky vytrvalosti jediného člověka.
James Christopher Harrison se narodil 27. prosince 1936. Ve čtrnácti letech podstoupil náročnou operaci plic, při níž mu byla podána dárcovská krev.
Právě tehdy si uvědomil, že jeho život závisel na anonymní pomoci druhých. Na nemocničním lůžku se rozhodl, že pokud se uzdraví a bude moci, stane se dárcem krve. Jakmile v roce 1954 dosáhl plnoletosti, svůj slib splnil – a dodržoval jej následujících více než šedesát let.
Záhy se ukázalo, že Harrisonova krevní plazma obsahuje mimořádně vzácnou protilátku. Tato přirozeně se vyskytující látka se stala základem pro výrobu imunoglobulinu Anti-D, klíčového léku v prevenci Rhesusovy nemoci novorozenců. Jde o závažný stav, který vzniká tehdy, když má těhotná žena Rh negativní krevní skupinu a její nenarozené dítě Rh pozitivní. Bez prevence může imunitní systém matky napadat červené krvinky plodu, což vede k těžké chudokrevnosti, poškození mozku nebo úmrtí dítěte.
Krev, která změnila medicínu a osudy rodin po celém světě
V padesátých a šedesátých letech byla Rhesusova nemoc jednou z častých příčin úmrtí novorozenců.
Zavedení Anti-D imunoglobulinu znamenalo zásadní zlom. Harrisonova plazma se stala klíčovým zdrojem této látky a položila základ celonárodnímu programu prevence v Austrálii, který byl později převzat i dalšími zeměmi.
James Harrison daroval krevní plazmu celkem 1 173krát – od svých osmnácti až do jedenaosmdesáti let, kdy musel s odběry skončit kvůli věkovému limitu.
Lékaři opakovaně potvrzovali, že jeho tělo si po celá desetiletí udržovalo stabilní hladinu specifických protilátek bez známek poškození zdraví. Tento biologický fenomén se vědě dosud nepodařilo plně vysvětlit.
Podle odhadů australské krevní služby pomohla Harrisonova plazma zachránit více než 2,4 milionu dětí. Přestože měl globální dopad, zůstal po celý život skromný. Odmítal finanční odměny i mediální pozornost.
Veřejnost ho znala pod přezdívkou „Muž se zlatou paží“, ale on sám o sobě nikdy nemluvil jako o hrdinovi. V roce 1999 obdržel Medaili Řádu Austrálie za mimořádný přínos společnosti.
Ticho, vytrvalost a etika darování bez podmínek
Harrisonův příběh má i silný etický rozměr. V době, kdy se krev a krevní produkty v některých částech světa stávaly komoditou, představoval jeho přístup protipól komercializace zdravotnictví. Nikdy nepožadoval honorář, nikdy nepodmínil své dary výhodami. Opakovaně zdůrazňoval, že darování krve považuje za odpovědnost vůči ostatním.
Lékařské týmy ho po desítky let pečlivě sledovaly nejen kvůli výrobě Anti-D, ale i kvůli jeho vlastnímu zdravotnímu stavu. Přestože měl strach z jehel, docházel pravidelně a spolehlivě. Jeho dochvilnost a vytrvalost byly klíčové pro udržení stabilních zásob imunoglobulinu.
Mnozí zdravotníci později přiznávali, že okamžik jeho posledního odběru v roce 2018 nesli s těžkým srdcem – nejen symbolicky, ale i prakticky.
James Harrison zemřel 17. února 2025. O jeho smrti se informovalo klidně a bez senzace, stejně jako žil. Jeho jméno však zůstává zapsáno v lékařských protokolech, statistikách veřejného zdraví a především v životech milionů lidí, kteří se narodili zdraví díky jeho krvi.
Většina těchto dětí se nikdy nedozví, komu vděčí za svůj život. Nikdy neuslyší jeho hlas ani neuvidí jeho tvář. Přesto v sobě nesou tichý důkaz jeho odkazu.
James Harrison se stal symbolem nenápadné statečnosti – takové, která nepotřebuje potlesk ani titulky.
Jeho příběh připomíná, že skutečné hrdinství často probíhá mimo světla reflektorů. V pravidelnosti, trpělivosti a rozhodnutí pomáhat znovu a znovu. Bez očekávání odměny. Bez potřeby být viděn. Stačí vědomí, že někde díky tomu bije nové srdce.
________________
Použité zdroje: DejinySveta.cz, Lifeblood.com.au.
