Článek
Tématu se věnoval portál National Geographic, který popsal neobvyklý výzkum zaměřený na získání starověké lidské DNA přímo z pravěkých jeskynních maleb. Vědci se snaží zjistit, kdo stál za vznikem některých z nejstarších známých uměleckých děl na světě a zda by genetické stopy mohly odhalit jejich původ, pohlaví nebo příbuzenské vazby.
V centru pozornosti je španělská jeskyně Nerja, kde se nacházejí desítky tisíc let staré malby a symboly. Výzkumnice Genevieve von Petzinger, kterou cituje portál National Geographic zde spolu s kolegy analyzuje ruční šablony, tečky i vyobrazení zvířat, která vznikla v období doby ledové. Cílem expedice je získat biologické stopy, které by mohly přežít ukryté pod ochrannými vrstvami minerálů.
Podle odborníků by takový objev mohl přinést odpovědi na otázky, které archeologie zatím řeší jen nepřímo. Dosud jsou badatelé odkázáni především na kosterní pozůstatky, nástroje nebo další archeologické nálezy.
DNA přímo spojená s autory maleb by však představovala zcela nový zdroj informací o lidech, kteří tato díla vytvořili.
DNA ukrytá v malbách
Výzkumníci předpokládají, že pravěcí umělci mohli na stěnách zanechat genetický materiál během samotné tvorby. Mohlo jít například o kožní buňky při dotyku skály nebo o stopy slin při vytváření známých ručních šablon, kdy byl pigment nanášen foukáním přes dutou kost nebo přímo z úst.
Pravěké jeskynní malby nejsou jen obrazy z minulosti. Jsou to vzkazy lidí, kteří žili před námi a přesto nám mají stále co říct.
Klíčovou roli mohla sehrát také samotná jeskynní prostředí. V některých případech se na povrchu maleb vytvořily vrstvy kalcitu, které fungovaly jako přírodní ochranný obal. Právě ty mohly po tisíce let chránit citlivý genetický materiál před zničením nebo kontaminací.
Přesto jde o mimořádně náročný úkol. Starověkou lidskou DNA se sice podařilo získat z jeskynních sedimentů nebo z archeologických předmětů, dosud však nikdo neprokázal úspěšnou extrakci přímo z jeskynního umění. Výzkumníci proto označují celý projekt za jednu z nejnáročnějších výzev současné archeogenetiky.
Každý vzorek pod přísnou kontrolou
Podobné pokusy probíhaly i v Indonésii, kde vědci analyzovali vzorky pigmentů ze skalního umění. Navzdory dlouholetému úsilí se však nepodařilo získat použitelnou lidskou DNA. Odborníci upozorňují, že teplé a vlhké podnebí jihovýchodní Asie není pro její dlouhodobé zachování příliš vhodné.
Naopak evropské jeskyně se stabilní teplotou a nižšími výkyvy prostředí mohou poskytovat příznivější podmínky. Ani zde ale není úspěch zaručen. Vedle samotného přežití genetického materiálu je nutné odlišit případnou starověkou DNA od moderní kontaminace nebo biologických stop pocházejících z okolního prostředí.
Proto členové výzkumných týmů pracují ve speciálních ochranných oblecích, maskách a rukavicích. Jakýkoli vlas, kapka potu nebo jiný biologický materiál by mohl výsledky znehodnotit a zkomplikovat jejich interpretaci.
Vzorky získávají pomocí sterilních nástrojů. Odebírají drobné části kalcitových vrstev a materiál z povrchu maleb, který následně putuje do laboratoří Max-Planckova institutu pro evoluční antropologii v Německu. Tam odborníci využívají nejmodernější metody genetického sekvenování.
Co se nepíše
Význam výzkumu přesahuje samotné určení identity pravěkých umělců. V Evropě je známo přibližně 400 malovaných jeskyní a stovky dalších byly objeveny v různých částech světa. Pokud by se metoda osvědčila, mohla by se stát součástí běžného výzkumu podobných lokalit.
Pozornost vědců se soustředí také na jeskyni Ardales ve Španělsku. Některé její červené symboly byly datovány do období staršího než 65 tisíc let.
To znamená, že vznikly ještě před příchodem Homo sapiens do západní Evropy. Právě takové nálezy otevírají nové otázky o schopnostech a kulturním životě neandrtálců.
Výzkumníci zároveň upozorňují na nutnost dokumentovat a vzorkovat cenné lokality včas. Jeskynní prostředí se může vlivem přírodních procesů měnit, některé části mohou být poškozeny nebo zcela zaniknout. Uchované vzorky tak mohou představovat nenahraditelný zdroj informací pro budoucí generace badatelů.
Časové kapsle dávného lidstva
Přestože se zatím nepodařilo získat jednoznačný důkaz v podobě starověké DNA z jeskynních maleb, odborníci považují dosavadní práci za důležitý krok vpřed. Každý odebraný vzorek rozšiřuje možnosti budoucího výzkumu a připravuje půdu pro technologie, které dnes ještě nemusí být k dispozici.
Pravěké malby patří k nejcennějším svědectvím o počátcích lidské kreativity. Pokud se jednou podaří odhalit genetické stopy jejich autorů, získá lidstvo jedinečnou možnost nahlédnout nejen na samotná díla, ale i na konkrétní lidi, kteří je před desítkami tisíc let vytvořili.
Když obrazy začnou vyprávět příběhy svých tvůrců
Význam jeskynního umění přitom nespočívá pouze v samotných malbách. Archeologové dnes stále častěji zdůrazňují, že pravěké obrazy představují součást mnohem širšího kulturního světa dávných komunit. Stěny jeskyní nebyly jen plátnem pro kresby zvířat nebo symbolů. Mohly sloužit jako místa setkávání, předávání zkušeností i společných rituálů. Každá nově prozkoumaná lokalita přináší další důkazy o tom, že lidé už před desítkami tisíc let vytvářeli složité sociální vazby. Některé jeskyně navíc obsahují stopy opakovaných návštěv v průběhu mnoha generací. To naznačuje, že jejich význam přetrvával dlouhé období a nebyl pouze krátkodobý. Výzkum těchto míst proto pomáhá lépe pochopit každodenní život pravěkých skupin. Vědci se snaží rekonstruovat nejen samotné umění, ale také prostředí, ve kterém vznikalo. Právě spojení archeologie, genetiky a moderních technologií otevírá zcela nové možnosti poznání.
Pozornost odborníků se stále více obrací také k digitálním metodám dokumentace. Moderní 3D skenování dnes umožňuje zachytit i nejmenší detaily jeskynních stěn bez rizika poškození původních maleb. Vznikají tak přesné digitální modely, které lze zkoumat opakovaně a z různých úhlů. Některé lokality jsou díky tomu dostupné vědcům po celém světě bez nutnosti vstupovat přímo do citlivého prostředí jeskyní.
Technologie navíc dokážou odhalit vrstvy pigmentů nebo stopy, které lidské oko běžně nerozezná.
Významnou roli hraje také umělá inteligence, která pomáhá porovnávat motivy a hledat souvislosti mezi vzdálenými nalezišti. Díky tomu mohou badatelé sledovat možné migrační trasy pravěkých populací i šíření kulturních tradic.
Obecný výzkum jeskynního umění se tak postupně mění v mimořádně komplexní obor propojující řadu vědeckých disciplín. Každý nový objev rozšiřuje mozaiku poznání o nejstarších kapitolách lidských dějin. To, co bylo ještě před několika desetiletími nemožné, se dnes stává součástí běžné vědecké práce.
Možná nejzajímavější na celém pátrání je skutečnost, že navzdory obrovskému technologickému pokroku zůstává řada otázek stále otevřená. Vědci znají stáří mnoha maleb, dokážou analyzovat použité pigmenty a stále přesněji mapují prostředí, ve kterém vznikaly.
Přesto jména jejich tvůrců zůstávají navždy ztracena v hluboké minulosti. Právě tato neznámá dodává jeskynnímu umění mimořádnou sílu a přitažlivost. Každá červená stopa na skále, každý obrys ruky i každé vyobrazené zvíře představují tiché svědectví lidí, kteří žili v úplně jiném světě než my.
Přesto je s dnešní společností spojuje potřeba tvořit, zaznamenávat zkušenosti a zanechat po sobě stopu. Jeskynní malby tak nejsou jen archeologickou památkou, ale také jedním z nejstarších dokladů lidské představivosti. Právě proto nepřestávají fascinovat vědce ani veřejnost po celém světě.
A právě proto zůstává hledání jejich autorů jednou z nejpozoruhodnějších výzev současné archeologie.
__________________
Použité zdroje:
Knižní zdroj:
Genevieve von Petzinger, The First Signs: Unlocking the Mysteries of the World's Oldest Symbols, Simon & Schuster, New York, 2016, s. 1–307.
Poznámka ke zdrojům:
Kromě uvedeného zdroje/zdrojů byly při zpracování článku využity také veřejně dostupné odborné a encyklopedické materiály věnované pravěkému jeskynnímu umění, paleolitické archeologii a výzkumu lidského původu.
