Článek
Když se portál tradeoff.drbna.cz rozhodl posvítit si na polské armádní nákupy, zjistil, že naši severní sousedi zřejmě neplánují jen obranu hranic, ale i vyvolání komplexu méněcennosti u všech okolních generálů. S důvěryhodným odkazem na své další interní zdroje, které jsou zřejmě hlubší než dělostřelecký kráter po dopadu 155mm granátu, tento portál naznačil, že Polsko už dávno nehraje druhou ligu. Je to přesně ta situace, kdy váš soused přestane pěstovat petržel a na zahradě si místo altánu postaví betonový bunkr s výhledem na východ.
Polsko se totiž rozhodlo, že v oblasti dělostřelectva prostě nebude brát zajatce – obrazně i doslova.
Jejich armádní rozpočet momentálně připomíná nákupní horečku miliardáře, který právě zjistil, že se blíží výprodej v Pentagonu i v Soulu.
Místo opatrného přešlapování, které známe z našich končin, Poláci prostě vytáhli kreditku a začali objednávat techniku v počtech, které dříve odpovídaly spíše inventuře celého východního bloku.
Aktuální realita je taková, že polská armáda masivně investuje do jihokorejských samohybných houfnic K9 Thunder.
To není jen tak nějaké „dělo na kolečkách“, ale technologický skvost, který dokáže poslat pozdrav nepříteli dříve, než si stihne uvařit kafe. Polsko jich objednalo stovky, což vyvolává otázku, zda mají pro všechny ty stroje dostatek parkovacích míst, nebo zda prostě plánují vyasfaltovat celou zemi, aby se jim tam ta technika vešla.
Korejský hrom a polská ocel v brutálním tangu
Kromě asijských importů však Polsko nezapomíná ani na domácí produkci. Jejich vlastní houfnice Krab, která je mimochodem fascinujícím hybridem britské věže a korejského podvozku, se už stihla osvědčit v ostrém nasazení na Ukrajině.
Poláci tak nekupují zajíce v pytli, ale techniku, která už má za sebou „pracovní zkušenosti“ v reálném konfliktu. Je to, jako byste si do garáže pořídili auto, které už vyhrálo Rallye Dakar, zatímco ostatní pořád studují brožury.
Dělostřelectvo je v Polsku vnímáno jako „bůh války“, a podle toho to v jejich skladech vypadá. Zatímco zbytek Evropy se po desetiletí ukolébával v iluzi věčného míru a dělostřelecké oddíly redukoval na úrovně historických kroužků, Polsko si udrželo instinkt přežití. Teď, když se bezpečnostní situace změnila, se ostatní země jen nevěřícně dívají na polské tabulky, kde počty kusů techniky rostou rychleji než inflace.
Je třeba zmínit i raketomety HIMARS a jejich jihokorejské ekvivalenty K239 Chunmoo. Polsko jich chce tolik, že by z nich pravděpodobně šlo postavit souvislou zeď podél celé hranice.
Satira stranou, faktem zůstává, že polská palebná síla se v horizontu několika let stane dominantní silou v rámci evropského křídla NATO. Je to tvrdá realita, která ukazuje, že když se spojí historická zkušenost s odhodláním (a plnou pokladnou), výsledkem je armáda, se kterou si nikdo nechce zahrávat.
Když se kvantita potká s kvalitou na hraně hysterie
Ostatní evropské státy se nyní snaží polské tempo aspoň napodobit, ale připomínají spíše běžce o berlích, kteří se snaží dohnat Usaina Bolta. Polsko totiž neřeší jen nákup strojů, ale i logistiku, výcvik a vlastní výrobu munice. Uvědomili si, že mít nejlepší dělo na světě je vám k ničemu, pokud do něj máte jen tři granáty a návod v jazyce, kterému nikdo nerozumí.
Polská strategie je přímočará: chtějí mít tak silné dělostřelectvo, aby každého potenciálního agresora přešla chuť dříve, než vůbec překročí čáru na mapě.
Ironií osudu je, že země, která byla v historii tolikrát obětí, se nyní stává tím, kdo diktuje tempo zbrojení. Jejich dělostřelecký park bude brzy modernější a početnější než ten, kterým disponují tradiční vojenské mocnosti jako Francie nebo Německo dohromady.
Celý tento zbrojní proces samozřejmě stojí nepředstavitelné peníze. Poláci však zřejmě došli k závěru, že je lepší investovat do oceli a prachu nyní, než později platit mnohem vyšší cenu v případě konfliktu. Je to pragmatismus vyhnaný do extrému, který sice působí až děsivě, ale z hlediska faktů je naprosto logický. Když máte za souseda někoho, kdo neustále chřestí zbraněmi, je prostě dobré mít v kůlně víc než jen rezavé hrábě.
Na závěr lze jen konstatovat, že polské dělostřelectvo už není jen tématem pro odborné magazíny, ale stalo se symbolem nové evropské reality. Polsko už neodpovídá jen slovy, ale masivní palebnou silou, která má jasný vzkaz pro každého, kdo by chtěl testovat jejich trpělivost.
A i když se tomu můžeme satiricky usmívat, pohled na tabulky jejich výzbroje budí spíše respekt než smích.
______________________
Použité zdroje: tradeoff.drbna.cz
