Článek
V minulosti se tomuto fascinujícímu a kontroverznímu tématu již podrobně věnovaly prestižní zahraniční weby theverge.com a portál thereader.mitpress.mit.edu, které s odkazem na své další interní zdroje odhalily rozsah sovětského výzkumu.
Tyto zdroje potvrzují, že Moskva investovala obrovské prostředky do projektů na pomezí vědy a sci-fi.
Odhalené dokumenty naznačují, že Sovětský svaz utratil v přepočtu přes miliardu dolarů na výzkum v oblasti psychotroniky a nekonvenčních zbraní. Cílem nebylo nic menšího než ovlivňování lidské psychiky na dálku pomocí elektromagnetického vlnění a dalších dosud ne zcela objasněných metod.
Tento ambiciózní program nebyl pouze okrajovou záležitostí několika nadšenců, ale státem posvěcenou iniciativou, do které byly zapojeny desítky vědeckých pracovišť po celé zemi. Vedení komunistické strany věřilo, že kdo ovládne mysl nepřítele, ovládne celý svět bez jediného výstřelu.
Zatímco americký projekt MKUltra se soustředil především na drogy a chemické ovlivňování, sovětský přístup byl zaměřen na fyzikální pole.
Výzkumníci experimentovali s vysíláním signálů, které měly u subjektů vyvolat pocity úzkosti, strachu nebo naopak naprosté odevzdanosti.
Tajemné generátory a strach z neviditelné síly
Klíčovou postavou těchto snah byl například vědec Akimov, který pracoval na vývoji takzvaných torzních polí.
Tato teorie, ačkoliv moderní fyzikou zpochybňovaná, sloužila jako základ pro konstrukci přístrojů, které měly přenášet informace a energii rychleji než světlo.
Sovětská rozvědka pečlivě sledovala veškerý pokrok v oblasti parapsychologie i na Západě, což vyvolalo paranoidní závody ve zbrojení v oblasti „psychických sil“. Obavy z toho, že by USA mohly vyvinout metodu dálkového čtení myšlenek, hnaly sovětské financování do závratných výšin.
V laboratořích se testovaly různé typy antén a generátorů, které měly být schopny zacílit na konkrétní osoby nebo celé skupiny obyvatel.
Vědci věřili, že lidský mozek funguje jako biologický přijímač, který lze správně naladěnou frekvencí snadno zmanipulovat.
Mnohé z těchto experimentů probíhaly v přísně střežených městech, která nebyla ani na mapách. Tisíce pokusných osob byly vystavovány neznámým zářením, aniž by tušily, že se staly součástí hry o ovládnutí lidské vůle. V archivech se později našly záznamy o pokusech s dálkovým přenosem myšlenek mezi lidmi a zvířaty. Sověti doufali, že by mohli vytvořit armádu „biologických robotů“, kteří by plnili rozkazy bez jakéhokoliv odporu nebo vlastního morálního úsudku.
Navzdory obrovským investicím a zapojení elitních vědeckých kapacit se však výsledky často pohybovaly v oblasti spekulací. Část vědecké komunity již tehdy varovala, že se jedná o pseudovědu, která pouze odčerpává státní rozpočet do kapel šarlatánů v bílých pláštích.
Konec impéria a dědictví psychotronického výzkumu
S blížícím se rozpadem Sovětského svazu a nástupem ekonomických potíží začalo financování těchto exotických projektů vysychat. Tajné laboratoře byly postupně uzavírány a vědci se snažili své poznatky prodat na černém trhu nebo uniknout na Západ. I po desetiletích od ukončení hlavních programů zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Dokumentace byla z velké části zničena nebo zůstává v režimu přísného utajení v ruských archivech, kam mají přístup jen vyvolení.
Investigativní novináři, kteří se pokoušeli rozplést síť psychotronických laboratoří, narazili na zeď mlčení.
Svědci, kteří v těchto zařízeních pracovali, se dodnes obávají mluvit o detailech svých výzkumů a možných vedlejších účincích na lidské zdraví. Dědictví tohoto miliardového experimentu však zcela nezmizelo. Moderní debaty o dezinformacích, kybernetické válce a psychologických operacích mají své kořeny právě v těchto temných kapitolách studené války, kdy se věda stala nástrojem totální kontroly.
Dnešní technologie sice využívají digitální platformy a algoritmy místo torzních generátorů, ale princip snahy o masové ovlivnění lidského úsudku zůstává stejný.
Historie sovětského psychotronického výzkumu tak slouží jako varování před zneužitím vědy k potlačení svobody.
Miliarda dolarů investovaná do iluzí a strachu nakonec impérium nezachránila. Ukázalo se, že lidské vědomí je mnohem složitější a odolnější mechanismus, než si generálové a vědci v uzavřených laboratořích tehdy dokázali představit.
Tato kapitola dějin zůstává jedním z nejvíce fascinujících příkladů toho, kam až může zajít lidská touha po moci a technologické nadvládě. I přes nedostatek hmatatelných důkazů o funkčnosti těchto zbraní, samotná existence programu mění pohled na povahu studené války. Pravda o sovětských pokusech s ovládáním mysli se pravděpodobně nikdy plně nevyjeví. Střípky informací, které unikly na veřejnost, však stačí k tomu, aby vykreslily obraz režimu, který se neštítil žádných prostředků k dosažení absolutní kontroly nad jednotlivcem.
Zatímco svět směřoval k digitalizaci, Sovětský svaz vsadil na neviditelné vlny. Tato sázka na nejistotu se nakonec stala jedním z mnoha hřebíčků do rakve systému, který věřil, že lze technologicky zotročit i samotnou lidskou duši.
Utajená traumata a etická propast sovětského výzkumu
Kromě samotného technologického vývoje torzních generátorů a antén existují silné indicie o tom, že se sovětský program neomezoval pouze na dobrovolníky z řad armády, ale zasahoval i do civilního sektoru. Dokumenty, které se po rozpadu svazu dostaly do rukou nezávislých badatelů, naznačují existenci rozsáhlých studií prováděných v psychiatrických léčebnách a věznicích. Zde byli pacienti a trestanci bez jejich vědomí vystavováni vysokofrekvenčnímu záření, které mělo testovat limity lidské psychické odolnosti a schopnost vyvolat umělou katatonii. Tyto experimenty, které zůstávají jednou z nejtemnějších skvrn na sovětské vědě, měly za cíl vytvořit metodiku pro pacifikaci nepokojů nebo eliminaci politických disidentů bez nutnosti fyzického násilí.
Dalším významným aspektem, který v dobových zprávách často chybí, je role takzvaných „biologických korelátů“ v dálkovém přenosu informací. Sovětští vědci se intenzivně zabývali teorií, že určité minerály a organické struktury mohou fungovat jako zesilovače psychotronického signálu. V rámci těchto pokusů byly konstruovány hybridní systémy, které kombinovaly klasickou elektroniku s biologickými tkáněmi, což mělo podle tehdejších předpokladů umožnit přesnější cílení na lidské biopole. Tato snaha o propojení stroje a organismu předznamenala moderní výzkumy v oblasti rozhraní mozek-počítač, ovšem v tehdejším podání s jasným úmyslem vytvořit prostředek pro masovou sugesci a dálkovou indoktrinaci obyvatelstva.
Zahraniční zpravodajské služby, zejména CIA, s napětím sledovaly i budování obřích radarových stanic, jako byl nechvalně známý systém Duga u Černobylu.
Ačkoliv oficiálně sloužil k detekci startů mezikontinentálních raket, v komunitě odborníků na psychotroniku se spekulovalo, že charakteristické „klepání“ tohoto radaru, slyšitelné po celém světě na krátkých vlnách, mohlo nést nízkofrekvenční pulzy určené k ovlivňování nálad populace na globální úrovni. Ačkoliv se přímé propojení systému Duga s psychotronickými zbraněmi nikdy nepodařilo nezvratně dokázat, samotná existence takto masivních energetických zdrojů v rukou zastánců ovládání mysli vyvolávala na Západě oprávněné obavy, které vedly k zahájení paralelních a stejně nákladných tajných projektů.
__________________
Použité zdroje: theverge.com, thereader.mitpress.mit.edu,
