Článek
Tématu se dnes věnoval Reflex.cz, který ve svém komentáři rozebírá proměnu postavení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ve válce s Ruskem a dopady jeho kroků na Vladimira Putina i Donalda Trumpa. A protože jde o téma plné politických paradoxů, nafouknutých eg, propagandistických kouřových clon a bolestivých střetů s realitou, byla by skoro škoda nechat ho bez pořádné satirické pitvy. Když se totiž mocní začnou tvářit jako neomylní šachoví velmistři a nakonec zjišťují, že jim figurky mizí rychleji než argumenty, glosa si o slovo říká sama.
Na začátku ruské invaze se ozývaly sebejisté odhady, že Kyjev padne během několika dnů a Volodymyr Zelenskyj zmizí ze země. Nestalo se. Ukrajinský prezident zůstal v Kyjevě spolu se svou rodinou a stal se tváří odporu země, která se rozhodla bránit. Některé slavné prognózy tak dnes připomínají předpověď počasí psanou podle kávové sedliny.
Když propaganda narazí do zdi reality
Válečný zločinec Vladimir Putin vstupoval do války s obrazem neomylného vládce, který má vše pod kontrolou. Jenže kontrola začíná působit poněkud komicky ve chvíli, kdy se konflikt protahuje, Rusko čelí ekonomickému tlaku, mezinárodním sankcím a válka se stále častěji připomíná i na jeho vlastním území. Sebevědomí se totiž špatně udržuje, když ho musí každý den podpírat tiskové oddělení.
Ruská „humorná“ propaganda roky vytvářela dojem, že Kreml rozhoduje o všem a o všech. Jenže realita ukázala, že ani armáda, ani propaganda, ani nekonečné televizní monology nedokázaly zlomit odpor země, kterou měla Moskva podle vlastních představ dávno ovládat. Občas to působí, jako by největším protivníkem propagandy byla samotná skutečnost.
Ukrajina mezitím pokračovala v obraně díky vlastním ozbrojeným silám i rozsáhlé podpoře západních spojenců.
To není projev romantického idealismu, ale strategického zájmu demokratických států o vlastní bezpečnost. Jen někteří politici se stále tváří překvapeně, že bezpečnost něco stojí.
Donald Trump opakovaně tvrdí, že by dokázal konflikt ukončit jednáním. Jenže válka se neřídí televizním scénářem ani obchodním vyjednáváním. Na bojišti nerozhodují slogany, ale vojáci, logistika, zbraně a politická vůle. Marketing může prodat téměř všechno, jen ne okamžitý mír. O to větší ironií působí, když Trump stále ostřeji kritizuje Vladimira Putina za rozpoutání války proti Ukrajině a označuje jej za člověka odpovědného za zbytečné krveprolití. Politická paměť je totiž zvláštní disciplína. Když se hodnotí cizí vojenské operace, bývá metr často přísnější než při pohledu na vlastní použití síly nebo na rozhodnutí spojenců Spojených států v minulých konfliktech. V mezinárodní politice se morální kompas občas otáčí rychleji než korouhev ve větru a konzistence bývá prvním padlým na bojišti předvolebních kampaní.
Silní řečníci, tvrdá realita
Jedním z největších paradoxů posledních let je skutečnost, že bývalý herec a komik se stal pro Kreml mnohem tvrdším soupeřem, než mnozí očekávali. Ne proto, že by změnil fyzikální zákony, ale proto, že odmítl splnit scénář napsaný někým jiným. Někdy totiž největší revolucí není hlasitý projev, ale prosté slovo „ne“.
Evropa zároveň zjistila, že desetiletí odkládané investice do obrany nelze dohnat během jediné tiskové konference. Najednou se ukázalo, že tank není exponát do vojenského muzea a munice nevzniká stisknutím tlačítka s nápisem „urgentně“.
Kreml dál opakuje, že má situaci pod kontrolou. To je podobné, jako kdyby kapitán Titaniku uklidňoval cestující, že voda v podpalubí představuje jen inovativní způsob větrání.
Sebejistota zní přesvědčivě jen do chvíle, než ji začne přehlušovat realita.
A právě realita bývá na politické legendy mimořádně krutá. Nečte tiskové zprávy, nerespektuje propagandu a nemá pochopení pro nafouknutá ega. Prostě přijde, posadí se ke stolu a bez emocí vystaví účet.
Dějiny už mnohokrát ukázaly, že autoritářské režimy bývají velmi hlasité ve chvíli, kdy se cítí silné.
O poznání tišší bývají tehdy, když jim vlastní plán začne připomínat bludiště bez východu. A právě tehdy se ukáže rozdíl mezi obrazem moci a skutečnou mocí. Plakáty totiž nikdy nevyhrály žádnou válku. Ani kult osobnosti nedokáže změnit průběh bojů. Propaganda může přepisovat titulky, ale nikoli realitu. Historie bývá neúprosným redaktorem všech velkolepých iluzí. A čím déle se někdo snaží přesvědčit svět, že vítězí za každou cenu, tím hlasitěji nakonec mluví samotná fakta.
_________________
Použité zdroje: Reflex.cz
