Putinovi dochází benzín i obliba. Rusové vystavili Kremlu účet

Zpravodajsko-politický server Forum24.cz dnes s odkazem na ČTK píše o mimořádně rychlém propadu popularity ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle ruského listu Kommersant kleslo hodnocení jeho práce během jediného týdne o pět procentních bodů. Je to skoro romantický příběh: prezident buduje velmoc, jenže občan by raději vybudoval plnou nádrž.

Průzkum Fondu veřejného mínění FOM, který je považován za blízký Kremlu, ukázal, že Putinovu práci nyní schvaluje 66 procent Rusů. Kremelská matematika tak stále nabízí pohodlnou většinu, ale cifry už přestávají stát v pozoru a začínají se nenápadně rozhlížet po únikovém východu.

Názory respondentů nejvýrazněji ovlivnila válka proti Ukrajině a nedostatek benzinu na čerpacích stanicích. Palivovou krizi způsobily také ukrajinské útoky na ruské rafinerie. Válka, kterou měl podle kremelské propagandy sledovat obyvatel hlavně na obrazovce, mu tak přijela až k pumpě a rozsvítila kontrolku rezervy.

Server RBK-Ukrajina upozornil, že tak prudký týdenní pokles sociologové nezaznamenali od podzimu 2022. Putinova obliba tehdy padala po vyhlášení mobilizace 300 tisíc mužů, kteří měli zacelit ztráty ruských jednotek bojujících proti Ukrajině. Statisíce Rusů následně zvolily vlastenecký manévr nejvyšší obtížnosti: rychlý přesun za hranice dříve, než jim vlast stačila doručit uniformu.

Současný propad má jinou příchuť, přesněji řečeno jiný zápach. Na podzim 2022 se lidé obávali, že do války pojedou osobně, nyní zjišťují, že možná nepojedou nikam, protože není čím naplnit nádrž. Velmocenské sny jsou zkrátka nádherné, dokud kvůli nim nemusíte tlačit automobil.

Hlavní příčinou poklesu Putinovy obliby je podle zveřejněných hodnocení právě palivová krize. Není v tom žádná velká politická záhada. Válka může být pro část společnosti vzdálená, filtrovaná televizí a zabalená do vlasteneckých hesel, ale prázdný stojan na benzin má tu drzost, že vysílá bez cenzury.

Kreml celé roky prodává Rusům obraz země, která má surovin tolik, že by jimi mohla vytápět i vlastní propagandu. Když však v takové zemi začne chybět benzin, působí to asi stejně přesvědčivě jako hladový kuchař přednášející o přeplněné spíži. Říše možná sahá přes jedenáct časových pásem, ale fronta u pumpy se přesto pohybuje jen jedním směrem – pomalu.

Pokles podpory nezaznamenal pouze FOM. Také další provládní sociologické středisko VCIOM evidovalo slábnoucí podporu už třetí týden za sebou. Když dvě instituce nakloněné státu současně připustí, že prezidentova čísla míří dolů, není to revoluce, ale rozhodně už ani drobný škrábanec na naleštěné kapotě režimu.

V průzkumu FOM uvedla pětina respondentů, že Putinovi nevěří. Jde o nejvyšší podíl od začátku války proti Ukrajině. Kremelský kult osobnosti tedy zatím nepraská ve švech, ale zřejmě už potřebuje častější servis, nový lak a moderátora státní televize s ještě naléhavějším hlasem. Do nálad veřejnosti se navíc nepromítá pouze válka a nedostatek pohonných hmot. Nezávislé středisko Levada zjistilo, že se spotřebitelské nálady v červnu propadly na úroveň podzimu 2022. Občan tak může stále obdivovat státní velikost, jen si při tom musí pečlivě spočítat, zda mu po nákupu zbude na cestu domů.

Propaganda umí vysvětlit vojenské ztráty, sankce i prodlužující se konflikt. Umí z ústupu vyrobit přeskupení, z nedostatku dovozu technologickou suverenitu a z hospodářských potíží důkaz zahraničního spiknutí. Mnohem hůře se však vysvětluje člověku před čerpací stanicí, že prázdná nádrž je ve skutečnosti geopolitické vítězství.

Válečný zločinec Vladimir Putin stále disponuje podporou, o níž se většině demokratických politiků může jen zdát. Číslo 66 procent proto samo o sobě neznamená pád režimu. Znamená však, že ani pečlivě pěstovaný obraz neomylného vládce není odolný proti každodenní realitě. A právě realita bývá jediným opozičníkem, kterého nelze zavřít do vězení.

Rusové mohli dlouho sledovat válku jako státem režírované představení za bezpečným sklem obrazovky.

Nyní jim její důsledky blikají přímo na palubní desce. V tu chvíli přestává být velmocenský patos slavnostním pochodem a mění se v účet, který někdo musí zaplatit. A účet za kremelské ambice neleží na stole prezidenta, ale v peněženkách obyčejných lidí.

Putinova popularita neklesá proto, že by se celé Rusko náhle probudilo do svobodného rána. Klesá proto, že i loajalita má svou cenu a benzin má svou dostupnost. Válka může být v televizi vzdálená, avšak prázdná nádrž je krutě osobní. Jakmile stát nedokáže občanovi zajistit ani palivo v zemi ropných polí, začíná se majestátní fasáda měnit v kulisu.

Kreml může dál mávat vlajkami, vyrábět hrdinská hesla a oznamovat historická vítězství. Jenže automobil na hesla nenastartuje.

A režim, který musí svou velikost dokazovat každé ráno hlasitěji, už možná sám cítí, že mu v nádrži nezbývá tolik jistoty jako dřív.

____________________

Použité zdroje: Forum24.cz