Článek
Představ si, že si koupíš chleba za 50 korun, protože je „o třetinu levnější než včera“. Pak zjistíš, že včera stál 35. A před týdnem 30. Vítej ve světě, kde slevy nejsou darem, ale důmyslnou manipulací. A co je horší — děje se to za tichého souhlasu vlády, která by to mohla zastavit. Ale „pravděpodobně“ nechce.
Obchodní řetězce v Česku si z nás udělaly pokusné králíky. Každý týden testují, kolik „sleva“ ještě vypadá jako sleva, i když je to reálně zdražení. Přifouknout původní cenu, pak ji „snížit“ a prodávat to jako laskavost? To už je u nás skoro standard. A stát? Mlčí. Tváří se, že se nic neděje.
Zákon na ochranu spotřebitele je tu pro srandu králíkům. Doslova! Kontroly mizivé, pokuty symbolické. Obchodní giganti si tu dělají, co chtějí. A ví proč — v České republice se tahle forma okrádání občanů nejen toleruje, ale možná i podporuje.
Slevová psychologie je důmyslná. Nejde o to, kolik to opravdu stojí, ale jaký pocit v tobě vzbudí cedulka „AKCE“ nebo „-30 %“. Přitom jde často o obyčejné zdražení s mašličkou. Mandarinky za 80 korun „v akci“, které byly minulý měsíc za 55? To už není marketing. To je loupež.
A co dělá vláda? Místo aby nastavila jasná pravidla, která by zabránila manipulaci s cenami, tak se spokojí s DPH z vyšších částek. Jinými slovy — čím víc tě obchodník natáhne, tím víc peněz teče do státní kasy. A že je to na úkor spotřebitelů? Nevadí. Důležité je, že se čísla na příjmové straně tváří dobře.
Už to nejsou jen letáky. Zavádějící „sleva pouze s kartou“ tě nutí odevzdat osobní údaje výměnou za iluzorní úsporu. Sleva, která bez věrnostní karty neexistuje, je vlastně dvojité okrádání: nejdřív ti berou soukromí, pak peníze. Ale pořád s úsměvem a výkřikem „Nakupujete chytře!“
Francie, Německo nebo Itálie už se podobným praktikám snaží čelit — regulacemi, pokutami, transparentností. V Česku? Tady tě obchodní řetězce dál krmí sloganem o „nejnižší ceně“, a vláda se tváří, že to není její problém. Jenže v momentě, kdy pětina obyvatel žije od výplaty k výplatě, to problém zatraceně je.
A nejsme v tom sami. Podobný model parazitování na důvěřivosti zákazníků funguje i v Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku. Ale právě v Česku jsme k těmhle manipulacím zvlášť vnímaví — možná proto, že jsme si zvykli, že stát nás nebrání, ale občas se přidá ke šmejdům.
Vláda může přijmout zákon, který nařídí obchodníkům uvádět reálné původní ceny, zakáže zneužívání slevových cedulí a bude kontrolovat vývoj cen. Ale proč by to dělala, když jí současný systém přináší klidný zisk a nulovou odpovědnost?
Ať už si koupíš salám, šampon nebo máslo — vždycky se zeptej: je to sleva, nebo jen dobře sehraný podvod? A proč mi to stát dovoluje jíst?
_________________
Použité zdroje:
Tento článek / glosa je autorskou fikcí. Nevychází z žádných převzatých nebo faktických zdrojů. Vznikl jako „humoristická“ glosa ze života.
