Čínská auta zaplavila Česko: Levná lákadla, nebo past na naivní řidiče?

České silnice zažívají těžký útok z Asie. Zatímco ještě před třemi lety tu byla jediná čínská značka, dnes jich máme přes sedmnáct. A prodávají se jako horké párky na fotbale. MG ZS? Loni 2668 kusů jen za jedenáct měsíců. Omoda, Jaecoo, BYD, Dongfeng – jména, která ještě před rokem nikdo neznal, dnes vidíte na každém druhém parkovišti. Hlavní trumf? Cena.

SUV za čtyři sta tisíc, které vypadá jako milion. Jenže co když vám za rok prasklá převodovka a mechanik jen krčí rameny?

Když vidíte nablýskané čínské SUV za 400 tisíc korun, srdce zaplesá. Konečně si můžete dovolit „velké auto“ a ještě vám zbude na dovolenou! MG ZS dominuje českému trhu v kategorii malých SUV – podle statistik SDA je to nejprodávanější model ve své třídě. Konkurenční Škoda Karoq stojí o dvě stě tisíc víc. Problém? Ten přijde později.

Představte si situaci: Po padesáti tisících kilometrech začne kvičet převodovka. Zajedete do servisu a tam vám řeknou, že díl musí objednat z Číny. Čekací doba? Šest týdnů. Mezitím auto stojí, leasing platíte dál a do práce jezdíte autobusem. Brzdové destičky v autorizovaném servisu? Klidně 2500 korun plus práce. Originální díly se objednávají přes Šanghaj a dostupnost je jako sehnat lístek na Coldplay.

V Británii to zašlo tak daleko, že pojišťovny označily čínská auta za „téměř nepojistitelná“. Důvod? Chybí náhradní díly, chybí servisní postupy, mechanici neví, jak opravy provádět. Auto můžete odepsat kvůli prasklému zrcátku, protože prostě sehnat náhradní není možné. Britská opravárenská asociace varuje: „Máme případy, kdy auta odepíšeme kvůli maličkostem, které by u Fordu nebo Opelu nebyly problém.“

Čínští výrobci rádi mávají studiemi, podle kterých se jejich kvalita dramaticky zlepšila. Průzkum J.D. Power skutečně ukazuje, že rozdíl mezi čínskými a globálními značkami je už jen sedm bodů v kategorii „počet problémů na sto vozidel“. Zní to skvěle – dokud vám někdo neřekne celou pravdu.

Ruští experti z magazínu Za Rulem (ti mají s čínskými auty největší zkušenosti v Evropě, protože tam jich jezdí nejvíc) uvádějí kritický kilometrový nájezd u čínských vozů na úrovni 70 až 100 tisíc kilometrů. Co to znamená? Po stotisícovce se z vašeho levného skvosťáka stává pravidelný návštěvník servisu. Pro srovnání: Toyota nebo Honda si vesele jedou 200 až 500 tisíc bez větších problémů.

Britský průzkum What Car? z roku 2024 označil značku MG za nejméně spolehlivou na trhu. Skóre 76,9 procenta znamená, že více než třetina aut měla během prvních pěti let nějakou poruchu. A pozor – 58 procent z nich bylo mimo provoz déle než týden! Model MG4 dostal žalostných 63,8 procenta, zatímco MG5 obstál s 92 procenty. U čínských aut vlastně nikdy nevíte, jestli kupujete spolehlivý vůz, nebo budoucí stálici servisu. Je to jako loterie – akorát, že sázíte půl milionu.

„Sedm let záruky!“ volají prodejci a mávají smlouvami jako kouzelnou hůlkou. Zní to jako sen. Jenže realita bývá jiná. Když se rozhodnete ušetřit a zajedete s brzdovými destičkami do nezávislého servisu, kde vás to vyjde na polovinu, můžete si záruku v případě poruchy rovnou odpískat.

Importér se na vás podívá přes prsty a začne hledat každý důvod, proč záruku neuznát. „Bohužel nesplňujete podmínky, použili jste neautorizovaný servis.“

Autorizované servisy? Ty si účtují, co chtějí. Brzdové destičky pro Omodu nebo Jaecoo vyjdou na skoro čtyři tisíce včetně práce.

U MG je to o něco levněji, ale pořád víc, než byste čekali u „levného“ auta. A když máte elektromobil typu Seres 3? Gratulujeme, vstoupili jste do VIP klubu těch, kdo čekají na díly měsíce, protože žádná aftermarketová alternativa prostě neexistuje. Máte radost ze sedmileté záruky? Užijte si ji v čekárně servisu.

Zatímco se Evropská unie od července 2024 hádá o clech na čínské elektromobily (17 až 38 procent navíc k základním deseti procentům), čínští giganti už mají všechno vymyšlené. BYD staví továrnu v Maďarsku, Chery ovládá bývalou barcelonskou fabriku Nissanu, Leapmotor montuje v Polsku. Prostě si začnou auta vyrábět přímo v Evropě a clům elegantně ukážou záda. Brusel myslí, že je chytrý? Číňané jsou o krok napřed.

České Sdružení automobilového průmyslu sice cla kritizuje, ale z jiného důvodu: více než 90 procent materiálů pro výrobu elektromobilů a baterií dováží evropské automobilky… odkud? No přeci z Číny! Takže zatímco si Brusel myslí, že chrání evropský průmysl, ve skutečnosti si možná střílí do vlastní nohy. Pikantní detail: největší oběti cel nejsou čínské firmy, ale evropské automobilky vyrábějící v Číně. Cupra Tavascan ze stáje Volkswagenu kvůli clům zdražila natolik, že to podle šéfa značky „staví celou finanční budoucnost firmy do rizika“. Takže kdo vlastně koho trestá?

Čínská auta nikam nezmizí. Dokud budou evropští výrobci prodávat předražené vozy s elektronikou, kterou stejně nikdy nevyužijete, Číňané budou lákat nízkou cenou.

Problém je, že co je levné při koupi, může být pekelně drahé při provozu. A hlavně – čínská auta jsou jako krabice od bot: vypadají skvěle, dokud je neotevřete.

Než podepíšete smlouvu na půl milionu úvěru za „levné“ čínské SUV, raději si ověřte: Kde je nejbližší autorizovaný servis? Jak dlouho trvá dodání náhradních dílů?

Kolik stojí standardní údržba? A hlavně – pojistí vám to vůbec pojišťovna bez problémů?

Možná zjistíte, že ta „nudná“ japonská Toyota za půl milionu vás nakonec vyjde levněji než čínský klenot za čtyři sta tisíc.

Nebo možná budete mít štěstí a trefíte se do té třetiny aut, která problémy nemají. Jedno je jisté: čínská invaze teprve začíná a bude zajímavé sledovat, kolik majitelů bude po dvou letech nadšených – a kolik bude nadávat na servisech.

My tipujeme druhou variantu… Hodně štěstí a šťastných kilometrů. Hlavně; pevné nervy!

_________________

Zdroje: