Článek
V českých domácnostech se pravidelně odehrává zvláštní soudní řízení. Obžalovanými bývají těstoviny, rýže nebo konzervy, jejichž jediným proviněním je podezřelé datum na obalu. Nezáleží na dosavadní bezúhonnosti ani na tom, že celý život spořádaně ležely v suché spíži. Rozhodující slovo má kalendář.
Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce přitom minimální trvanlivost určuje především období, po které výrobce při správném skladování zaručuje jakost výrobku. V domácím soudním systému je však podobné vysvětlení často zbytečné. Datum uplynulo, rozsudek je připraven a obhájce ještě ani nestihl otevřít ústa.
Nejhorší postavení mají potraviny, které se provinily pouhým zestárnutím. Balíček špaget může celý rok pokojně odpočívat ve skříňce, aby se jednoho rána probudil jako podezřelý objekt. Do včerejška byl plnohodnotnou součástí rodinných zásob, dnes už se na něj hledí jako na nebezpečného recidivistu. Kdyby podobná pravidla platila pro lidi, musela by každá domácnost pravidelně vyhazovat členy rodiny podle data narození. Padesátníkům by končila minimální trvanlivost, šedesátníci by dostali slevovou nálepku a sedmdesátníci by museli prokázat, že jsou stále vhodní k běžnému použití.
Do celého případu naštěstí vstoupila věda. Evropský úřad pro bezpečnost potravin vysvětluje, že označení „minimální trvanlivost do“ se týká především kvality, zatímco údaj „spotřebujte do“ souvisí s bezpečností. Potraviny s uplynulým datem spotřeby se už jíst nemají, ani když vypadají a voní normálně. U správně skladovaných suchých těstovin po minimální trvanlivosti je však situace odlišná: automaticky se z nich nestává zdravotní hrozba, přesto je nutné posoudit jejich stav.
Pro některé domácnosti jde o nepříjemné odhalení. Znamená totiž, že místo okamžitého vyhození bude potřeba zapojit vlastní úsudek, což je činnost, kterou už moderní civilizace pomalu odvyká provozovat.
Zvláštní kapitolou je rodinná kontrolní komise, která se obvykle schází přímo před otevřenou spíží. Jeden člen domácnosti tvrdí, že těstovinám nic není, druhý požaduje jejich okamžitou likvidaci a třetí navrhuje kompromis: ponechat je ještě půl roku vzadu ve skříňce, kde nebudou nikomu překážet. Rozhodování připomíná mimořádné zasedání krizového štábu, jehož členové nemají žádné odborné vzdělání, zato disponují mimořádně silnými názory. V závěru jednání zpravidla zazní nejpádnější argument celé debaty: „Já bych to radši neriskoval.“ Tím je případ uzavřen. Těstoviny putují do koše a domácnost může vyrazit do supermarketu koupit úplně stejné, pouze s mladším datem narození.
Celá záležitost dokonale vystihuje zvláštní vztah člověka k potravinám. Dokážeme utratit tisíce korun za nejrůznější gastronomické speciality, pečlivě vybíráme složení a sledujeme každou slevu. Potom doma objevíme balíček suchých těstovin, kterému skončila minimální trvanlivost, a proměníme se v nekompromisní hygienickou komisi. Možná bychom měli začít uvažovat stejně přísně také o věcech, které skutečně nefungují.
Například o spotřebičích, které se rozbijí týden po záruce, nebo o domácích předsevzetích, jejichž životnost nepřekročí tři lednové dny.
Těstoviny by totiž mohly proti svému vyhazovu podat alespoň odvolání. A pokud by měly trochu štěstí, skončily by místo v popelnici na talíři.
