Článek
Stačí vzít skutečný problém, přidat několik beden zbraní, neurčité množství ukrajinských mafiánů a přesně 300 procent. Výsledkem je informační guláš, který sice nemá dohledatelný recept, zato se znamenitě podává na sociálních sítích. Čím přesnější číslo, tím méně lidí se obvykle ptá, kdo je vypočítal, z jakých údajů a zda náhodou nevzniklo prostým vynásobením obav veřejnosti hlasitostí autora.
Začněme méně zábavnou skutečností: Ukrajina má hluboký a dlouhodobý korupční problém. Veřejné zakázky, oligarchické vazby, soudnictví, státní podniky i obranný sektor poskytovaly a poskytují prostor pro úplatky, klientelismus a rozkrádání. Válka tento problém neposlala na dovolenou. Naopak vytvořila obrovské výdaje, časovou tíseň, utajované smlouvy a společensky neodolatelnou větu „nemůžeme zveřejnit podrobnosti, jde o bezpečnost“.
Nejzkorumpovanější země Evropy, pokud ostatní země vynecháme
Tvrzení, že Ukrajina je nejzkorumpovanějším státem Evropy, zní důrazně, ale současná data mu odmítají nastoupit do služby. V Indexu vnímání korupce za rok 2025 získala Ukrajina 36 bodů ze 100 a obsadila 104. místo ze 182 hodnocených zemí. Výrazně horší výsledek mělo například Rusko s 22 body, Bělorusko s 31 body a Bosna a Hercegovina se 34 body. Ukrajina tedy patří k evropským zemím s velmi vážným korupčním problémem, nikoliv však k tajemnému vítězi kontinentálního mistrovství v úplatcích. Navíc jde o index vnímání korupce ve veřejném sektoru, nikoliv o účetní soupis všech ukradených bankovek. Neměří, kolik přesně ministr schoval do matrace, kolik úředník odnesl v igelitové tašce ani kolik zakázek vyhráli podnikatelé s nečekaně dobrým telefonním seznamem. Je to uznávaný srovnávací ukazatel, nikoliv korupční termokamera schopná nahlédnout do každé pracovny.
Skutečné případy přitom není třeba vymýšlet. Ukrajinské protikorupční instituce NABU a SAPO popsaly například rozsáhlé podezření z manipulace armádních zakázek na potraviny. Vyšetřovatelé pracovali s podezřením na škodu přesahující 733 milionů hřiven a na pokus připravit stát o dalších 788 milionů. V systému nákupu potravin se podle vyšetřování dařilo skrýt předražené základní položky mezi stovky výrobků, které armáda objednávala jen zřídka nebo vůbec.
Je to téměř dokonalý byrokratický trik. Chléb, maso a zelenina působí na veřejnosti podezřele srozumitelně, zatímco katalog se stovkami položek už vyžaduje odborníka, silnou kávu a ochotu ztratit několik let života. Čím složitější tabulka, tím vlastenečtěji může vypadat cena vejce.
Odhalování těchto případů dokazuje dvě věci současně. Korupce v ukrajinském obranném prostředí je reálná a může přímo oslabovat bojující armádu. Zároveň však není pravda, že ji nikdo nevyšetřuje, protože uvedený případ zveřejnily samotné ukrajinské protikorupční orgány. Země, v níž se korupce vyšetřuje, není automaticky zemí bez korupce; stejně tak země, kde se o ní mlčí, není náhle poctivější, pouze má spořádanější titulní stránky.
Zbraně nejprve mafii? Příběh je hotový, doklady se opozdily
Z existence korupčních kauz nelze automaticky odvodit, že zahraniční zbraně pravidelně končí u mafie nebo na evropském černém trhu. To je podobné, jako kdyby odhalený podvod při stavbě dálnice dokazoval, že každý automobil jedoucí po asfaltu patří stavebnímu kartelu. Podezření je důvodem ke kontrole. Není náhradou důkazu.
V prvních válečných letech skutečně existovaly vážné nedostatky v evidenci některých citlivých amerických dodávek. Inspektoři upozorňovali na opožděné inventury, neaktuální databáze i omezené možnosti fyzických kontrol v zemi, kde kontrolnímu pracovníkovi může pracovní cestu narušit raketa. Některé položky byly vedeny jako zničené, spotřebované nebo ztracené v boji, což není totéž jako prodej překupníkovi, přestože na internetu se mezi těmito kategoriemi obvykle vede pouze krátké rozlišovací řízení.
Kontrola se postupně zpřísnila. Nejnovější dostupná souhrnná zpráva amerických inspektorů pro Kongres za druhou polovinu roku 2025 uvádí, že americké orgány neměly důkaz o odklonu, ztrátě evidence ani zneužití sledovaného amerického materiálu a že hlášené ztráty souvisely s bojovými operacemi. Během roku 2025 bylo podle zprávy fyzicky prověřeno 99,4 procenta prioritních položek. Závěry jsou uvedeny přímo ve zprávě zvláštních generálních inspektorů k operaci Atlantic Resolve.
To není důkaz, že se nikdy neztratil jediný náboj, dalekohled nebo vůz. Takovou jistotu nelze během rozsáhlé války poctivě slíbit ani u armády řízené archanděly s čárovými kódy. Je to však významný rozpor s tvrzením, že dodávky systematicky nejprve rozebere ukrajinská mafie a bojové jednotky dostanou pouze to, co se nepodařilo výhodně prodat.
Ani údaj o „třísetprocentním růstu černého trhu“ nemá v předložené podobě ověřitelnou oporu. Není jasné, jaký trh má popisovat, vůči kterému období, podle počtu nabídek, zabavených kusů, trestních řízení, cen nebo objemu prodeje. Bez výchozí hodnoty může být nárůst o 300 procent vším od tří pistolí navíc až po kontinentální zbrojní apokalypsu. Procento bez metodiky je elegantní disciplína: vypadá jako statistika, ale nemusí se obtěžovat s matematikou.
Riziko budoucího pašování je přesto vážné. Po skončení konfliktů zůstávají v oběhu zbraně, munice, výbušniny i lidé, kteří je umějí obstarat a přepravit. Právě proto je nutné evidovat sériová čísla, hlásit bojové ztráty, kontrolovat sklady, vyšetřovat podezřelé zakázky a připravovat poválečný sběr zbraní. Varování před rizikem je odpovědná bezpečnostní politika. Prohlášení, že se obávaný scénář již stal v přesně vypočteném rozsahu, je bez důkazů pouze předčasně sepsaný rozsudek.
Proč pomáhat zemi, která není bezchybná
Protože napadené státy nemusejí před obranou území úspěšně absolvovat přijímací zkoušku do klubu morálně dokonalých republik.
Ukrajina nebyla v únoru 2022 čistou výkladní skříní severské správy. Byla však suverénním státem napadeným Ruskem a její obyvatelé nepotřebují být bez korupčních hříchů, aby měli právo bránit města, domovy a vlastní stát.
Pomoc navíc není odměnou za esteticky bezchybnou státní správu. Je také bezpečnostním rozhodnutím zemí, které nechtějí připustit, aby se vojenské přepisování hranic stalo cenově výhodným podnikáním. Kdyby byla podpora poskytována pouze dokonale spravovaným státům, mezinárodní solidarita by mohla zavřít kancelář, propustit zaměstnance a ponechat si jediného neexistujícího klienta.
Správná otázka proto nezní jen „pomáhat, nebo nepomáhat“. Zní také „co dodat, komu, za jakých podmínek, s jakou evidencí a kdo ponese odpovědnost za selhání“. Bezpodmínečný šek je špatná politika. Stejně špatná je ovšem představa, že nejlepší protikorupční opatření spočívá v tom, že napadenému státu přestaneme pomáhat a počkáme, až jeho účetnictví převezme okupační správa.
Evropská podpora rovněž není jedním nákladním automobilem bankovek, který se předá prvnímu muži na ukrajinské hranici.
Například unijní program Ukraine Facility v objemu až 50 miliard eur pro roky 2024 až 2027 kombinuje půjčky a granty, váže platby na reformní a investiční kroky a zahrnuje nezávislý kontrolní orgán. Konstrukci programu a jeho kontrolní rámec popisuje přímo Rada Evropské unie.
To neznamená, že kontrola nemůže selhat, politik nemůže lhát a podnikatel nemůže vystavit fakturu, při jejímž čtení se účetní pokřižuje. Znamená to pouze, že pomoc lze zastavit, upravit, auditovat a podmínit reformami. Solidární politika bez kontroly je naivita. Kontrola bez solidarity je zase velmi pečlivě vedená evidence porážky.
Mezi zdravou nedůvěrou a pohodlnou lží
Ukrajinská korupce není výmysl a její zlehčování by bylo urážkou vojáků i civilistů, jimž krádeže odebírají prostředky na obranu. Stejně nepoctivé je však proměnit každou nejasnost v důkaz, že pomoc mizí na černém trhu. Číslo 300 procent může znít jako výsledek vyšetřování, ale bez zdroje je to pouze dobře oblečená fáma. Ve válce se ztrácejí zbraně, technika i dokumentace, avšak ztráta na bojišti není automaticky obchod mafie. Zjištěné mezery v evidenci musí vést k přesnější kontrole, nikoliv k výrobě neexistujících důkazů. Pomoc Ukrajině proto nemá být slepá, nekonečná ani osvobozená od podmínek. Musí být přísně sledovaná, průběžně auditovaná a doprovázená ochranou nezávislosti protikorupčních institucí. Kdo rozkrádá obranné prostředky, neokrádá abstraktní rozpočet, ale člověka čekajícího v zákopu na vybavení, které mělo dorazit. Kdo však bez důkazů tvrdí, že většina pomoci končí u mafie, bere těmto vojákům důvěru dříve, než jim někdo vezme samotnou zbraň. Odpovědná pomoc proto začíná soucitem, pokračuje kontrolou a končí odvahou přiznat pravdu — i když není tak jednoduchá, hlasitá a pohodlná jako lež.
_________________
Použité zdroje: transparency.org, nabu.gov.ua, stateoig.gov, consilium.europa.eu
