Vědci spočítali perfektní den. Běžný člověk si na něj musí vzít volno v práci

Studie zveřejněná v odborném časopise PNAS Nexus zkoumala, čím se liší den hodnocený jako lepší než obvykle od dne zcela běžného. Autoři prohnali modelem více než sto činností, údaje od 9 286 lidí z roku 2013 a dalších 6 196 respondentů z roku 2021. Lidstvo tedy konečně dostalo technickou dokumentaci ke štěstí, jen záruční list zůstal podezřele prázdný.

Výzkumníci ve skutečnosti neobjevili dokonalý den, nýbrž souvislosti mezi využitím času a zpětným hodnocením včerejška. Jejich model dosáhl vyvážené přesnosti 62 až 63 procent, což je nad náhodou, ale pořád daleko od křišťálové koule s univerzitním razítkem. Mediální provoz ovšem zaslechl slovo „souvislost“, oblékl mu bílý plášť a vyslal je rozdávat závazné pokyny obyvatelstvu.

Tak vznikl populární jídelní lístek: přibližně šest hodin s rodinou, dvě s přáteli, další porce společenského styku, pohyb, krátké dojíždění, práce nejvýše šest hodin a obrazovky pod dozorem. Zní to jednoduše. Stačí jen přesvědčit zaměstnavatele, dopravní situaci, děti, přátele, vlastní únavu a čtyřiadvacetihodinový den, aby konečně respektovali výsledky analýzy.

Rodina v modelu skutečně obsadila přední místo a lepší dny byly v průměru spojeny asi se šesti hodinami v její přítomnosti. Pozor na drobný účetní trik, který není trikem vědců, ale snadno se ztratí v titulku: čas s rodinou či přáteli se mohl překrývat s jinou činností. Společný oběd se tak hlásí do více kolonek, podobně jako schopný úředník do několika komisí. Pro člověka žijícího s partnerem a dětmi může šest rodinných hodin vzniknout téměř samospádem. Pro osaměle bydlícího zaměstnance je to logistická operace s pozvánkami, dopravou a předstihem, jaký bývá vyhrazen státním návštěvám. A introvert právě zjistil, že jeho soukromí nebylo zakázáno, pouze nedostalo dost bodů v tiskové zkratce.

Největší společenský dynamit leží v práci. Studie zjistila, že do šesti hodin nebyl pracovní čas spojen s tím, zda lidé označili den za lepší než obvykle; za touto hranicí však pravděpodobnost příznivého hodnocení prudce klesala. Osmihodinová směna se tak znovu ukázala jako velkolepý kompromis, při němž tabulka prosperuje a lidský den odchází bez děkovné řeči.

Ani tady ale věda nevydala zaměstnancům poukaz na šestihodinovou euforii. Výsledek „bez zjevné souvislosti do šesti hodin“ neznamená, že šest hodin práce vyrábí radost. Znamená jen, že výrazně nepříjemný zlom se v modelu objevil později, což je méně líbivé sdělení a podstatně horší motiv na hrnek.

Krátké dojíždění dostalo v roce 2021 dokonce slabě kladnou známku, patrně i proto, že během pandemie mohl být patnáctiminutový odchod z domu společenskou událostí. Mimo tuto drobnou výjimku byla delší cesta do zaměstnání spojena s klesající šancí na lepší den. Dopravní zácpa tedy nepřišla o pověst, pouze získala statistickou přílohu.

Mediálně oblíbený limit jedné hodiny před obrazovkou je ještě odvážnější kus překladu. Recenzovaný článek takový univerzální strop neurčuje; pracuje s kategorií odpočinku a volného času, v níž sledování televize a filmů tvořilo 72 procent minut v roce 2013 a 70 procent v roce 2021. Z pestré datové zásuvky se následně vytáhl jediný kabel a byl vyhlášen hlavním viníkem.

Podobně je třeba zacházet se dvěma hodinami pohybu. Model našel kladnou souvislost mezi sportem či cvičením a lepším dnem až přibližně do pěti hodin, ale nepředepsal každému dvouhodinový denní trénink. Světová zdravotnická organizace pro srovnání uvádí jako základní globální doporučení nejméně 150 minut středně intenzivního pohybu týdně a zdůrazňuje, že se počítá jakékoli množství. Když se mediální položky sečtou bez překryvů, zůstane na spánek asi tolik času, kolik běžně dostává tiskový mluvčí na omluvu po skandálu. Jenže právě překryv je podstatou: výlet s rodinou a přáteli může současně znamenat pohyb, společnost i jídlo. Dokonalý den tudíž není delší, pouze musí fungovat jako pracovník, který zvládá tři pozice za jeden plat.

Podkladová data nevznikla pozorováním lidí v laboratoři plné rotopedů a milujících příbuzných. Metodika amerického průzkumu ATUS popisuje celostátní šetření domácností, které měří, jak civilní neinstitucionalizovaná populace rozděluje čas mezi běžné činnosti. Respondenti rekonstruovali předchozích 24 hodin a s odstupem posoudili, zda se cítili lépe, stejně, nebo hůře než v obvyklý stejný den týdne.

Do konečné analýzy vstoupily jen odpovědi „lépe“ a „stejně“, protože výzkum hledal rozdíl mezi lepším a typickým dnem. Horší dny z této konkrétní klasifikace vypadly. Peklo tedy nebylo poraženo; pouze nebylo pozváno do finálového rozstřelu.

Výběr zahrnoval Američany od patnácti let a měl odrážet tamní demografické složení, nikoli každou společnost na planetě. Přenést výsledek beze změny na českého dojíždějícího, samoživitelku, důchodce nebo noční směnu by vyžadovalo víc než překladač a nadšený titulek. Národní recept na štěstí se z amerických dat neupeče pouhým přepočtem dolarů na koruny.

Vyvážená přesnost 62 až 63 procent znamená užitečný signál, ne schopnost algoritmu poznat spokojeného člověka přes zavřené dveře.

V testovacích datech se model mýlil dost často na to, aby mu rozumný čtenář nesvěřoval program vlastního života. Kdyby stejnou úspěšnost měl svatební plánovač, hosté by si pro jistotu přinesli současně šampaňské i hasicí přístroj.

Pouze zhruba 30 procent hodnocených dnů dostalo označení „lepší než obvykle“. Autoři navíc upozorňují, že relativně lepší den nemusel být obecně dobrý; mohl být jen méně špatný než osobní standard. Vědecká stupnice zde neměří ráj, nýbrž rozdíl mezi včerejším mrakem a obvyklou průtrží.

Příjem, osobnost, zdraví nebo složení domácnosti mohou vztah mezi činnostmi a spokojeností zásadně měnit. Hodina práce má jiný obsah pro vyčerpaného člověka s nízkou mzdou a jiný pro dobře placeného manažera, stejně jako čas s dětmi nevypadá totožně v domácnosti s pomocí a u přetíženého samoživitele. Tabulka zná minuty, ale účty, moc a únavu musí do příběhu doplnit poctivá interpretace.

Příčina navíc může běžet oběma směry. Lidé nemuseli mít lepší den proto, že se více stýkali s přáteli; mohli se s nimi setkat právě proto, že měli energii, zdraví, příležitost a dobrou náladu. Statistikou lze zachytit společný tanec, nikoli automaticky určit, kdo pustil hudbu.

Nejvděčnější absurditou je záporná souvislost odpočinku s lepším dnem. Autoři sami nabízejí střízlivé vysvětlení: v této kategorii převládalo sledování televize a filmů a lidé také mohou více odpočívat ve chvíli, kdy se už cítí špatně. Gauč proto zatím nebyl prohlášen za nepřítele veřejného blaha, i když by se na něj jistě dala vypsat dotační výzva.

Výsledky z let 2013 a 2021 si byly v pořadí důležitých činností nápadně podobné, přestože druhý rok nesl mimořádnou pandemickou zkušenost.

To posiluje dojem, že vztahy, smysluplná aktivita a nepřemrštěná práce patří k odolným ingrediencím dobrých dnů. Neopravňuje to však nikoho nalít je všem ve stejné dávce jako povinný sirup.

Zajímavé je, že podobné činnosti charakterizovaly lepší všední dny i víkendy; pořadí jejich důležitosti se mezi oběma částmi týdne výrazně nerozcházelo. Ani sobota tedy podle dat nefunguje jako tajný tunel do štěstí, kterým lze obejít vztahy, pohyb a přemíru povinností. Rozdíl spočívá hlavně v tom, že o víkendu se člověk může pokusit rozhodovat o vlastním čase dříve, než mu do něj znovu vstoupí pondělí.

Z popisu pravděpodobností se v mediálním mixéru stal návod s přesnými dávkami. Asociace obdržela velitelský tón, nejistota byla odsunuta do sklepa a člověk dostal další tabulku, podle níž může odborně selhat ještě před snídaní. Kdo nemá po ruce šest hodin rodiny, má zřejmě vadný životní styl a měl by reklamovat příbuzenstvo.

Fakta přitom nabízejí méně efektní, ale užitečnější zprávu: vztahy a pohyb bývají spojeny s lepšími dny, zatímco dlouhá práce a vleklé dojíždění jim zpravidla nepomáhají. To není převratný elixír, nýbrž datově podpořená připomínka něčeho, co lidé tuší při každém večeru stráveném doháněním povinností. Revoluce spočívá hlavně v tom, že samozřejmost dostala graf.

Odpočinek si zaslouží zvláštní obhajobu. Jiná recenzovaná práce zveřejněná v časopise Journal of Personality and Social Psychology spojila s nižší subjektivní pohodou jak příliš málo volného času, tak za určitých okolností i jeho nadbytek; roli přitom hrál způsob využití a pocit smysluplnosti. Lidská pohoda tedy není soutěž, v níž vítězí člověk, který nejrychleji utekl z křesla. Stejně poctivě je nutné zacházet s obrazovkami. Zkoumaná kategorie pasivního volna není totéž co každá minuta u telefonu, počítače nebo televize a původní studie nestanovila hodinový digitální zákaz vycházení. Notebook při práci, videohovor s rodinou a nekonečné bezcílné přepínání obsahu mohou mít společný displej, ale sotva stejný význam.

Skutečný přínos výzkumu neleží v minutovníku, nýbrž v odhalení bodů, za nimiž se výhody některých činností ztenčují a náklady jiných rostou.

Dvě hodiny běžného společenského kontaktu už nepřinášely výrazný další nárůst, čas s přáteli však zůstával kladně spojen s lepším hodnocením až přibližně do pěti či šesti hodin. Přátelství zkrátka dostalo od algoritmu lepší posudek než porada, což je výsledek, kvůli němuž lidstvo nemuselo stavět urychlovač částic.

Za čísly zůstává prosté sdělení: člověk potřebuje lidi, pohyb, prostor a práci, která mu nesní celý bdělý čas. To není málo. Je to obžaloba společnosti, která dokáže z osmi hodin v zaměstnání, dlouhé dopravy a večerního vyřizování úkolů vytvořit normu a pak občanovi poradí, aby lépe plánoval. Ne každý může zkrátit směnu, přestěhovat se k pracovišti nebo svolat přátele na dvě hodiny denně. Čas není jen osobní majetek; rozdělují ho také mzdy, péče o děti, zdraví, dostupné bydlení a dopravní infrastruktura. Udělat z nerovných podmínek individuální test štěstí by nebyla věda, ale vina zabalená do barevné infografiky.

Povedený den proto nevzniká poslušným odškrtáním cizího rozvrhu. Začíná tam, kde člověk smí rozhodovat alespoň o části vlastních hodin, aniž by za odpočinek cítil stud a za blízké musel platit spánkem. Jakmile se z doporučení stane další výkonová disciplína, štěstí končí v administrativě.

Výzkum nenabízí kouzlo, ale zrcadlo, v němž jsou dlouhá práce, vleklé cesty a pasivně promarněný čas vidět ostřeji. Média z něj mohou vyrobit recept, algoritmus může spočítat pravděpodobnost a kalendář může rozdat barevné bloky. Dokonalý den však nezačíná povelem, nýbrž chvílí, kterou nám život dovolí skutečně prožít.