Článek
Je to takové z kategorie článků co by, kdy by. Ale moc tomu nechybělo a dějiny Československa se odvíjely jinak. Jan Antonín Baťa skutečně zvažoval prezidentskou kandidaturu, ale nakonec se rozhodl podpořit právě Beneše. Toho Beneše, který kvůli své ješitnosti a iluzi, že je dokonalý diplomat, Jana Antonína obětoval a s ním v konečném důsledku i celou poválečnou demokracii.
Propojení Baťů s republikou je dlouhé. Už v době krátce po vzniku první republiky se v Americe sešli největší podnikatelé z nového státu a řešili jeho obtíže. Mnozí ztráceli trpělivost a chtěli své firmy přesunout do Ameriky. Ale díky Janovi Baťovi se tomu tak nestalo. Přesvědčil totiž svého bratra Tomáše, aby zůstali. Ten, kdo mu tuhle myšlenku vnukl, nebyl nikdo jiný, než prezidentův syn Jan Masaryk.
Před druhou světovou válkou firma Baťa velmi vydatně financovala výstavbu pohraničního opevnění. Zároveň vyráběla všechno možné a rozhodně nepřipravovala zemi na kapitulaci. To Baťovci neměli ve své DNA. Vidle do toho hodil zbabělý a vychytralý Beneš.
Ale mohlo tomu být jinak. Představte si, že Jan Antonín se nakonec rozhodne kandidovat, Beneše drtivě poráží. Jednoduše vyřeší střet zájmů tím, že do pozice ředitele Baťových závodů instaluje svého synovce Tomíka Baťu a naplno buduje stát pro 40 000 000 obyvatel.
Hitler to bedlivě sleduje a ví, že tenhle Baťa není žádný diplomat a že nebude dělat nějaké diplomatické kličky jako Beneš. Proto zuří a má z toho deprese. Když se ale přesto rozhodne obsadit demilitarizované Porýní, tak je to právě Baťa, který přes své kontakty zmobilizuje svět a se svou aliancí Hitlera z Porýní vyžene. Pro Hitlera je to taková potupa, že toho využijí zbytky demokratické opozice a sesadí ho. Žádná druhá světová válka se nekoná a vše je zalité sluncem.
