Článek
Jeho slova – „Když někdo řekne, byli jsme užiteční idioti, kteří mu dělali krytí, to se vlastně jako nedá vyvrátit,“ říká zpětně šéf komentářového oddělení Lidových novin a šéf přílohy Orientace Petr Kamberský v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus a zdůrazňuje: „Já jenom můžu říct, že do mé práce, dokonce myslím do práce komentářového oddělení, nám opravdu nikdo nekecal.“ – odpovídají na základě mých zkušeností jako pravidelného čtenáře Lidovek skutečnosti. Kauzám Babiše, tj. Čapáku a střetu zájmů jsem věnoval hodně času a pozornosti a napsal jsem o nich řadu blogů, především na dnes již nefungující blogárně aktuálne.cz, ale také Neviditelném psu. Troufnu si proto tvrdit, že o těchto kauzách na rozdíl od drtivé většiny mediálních celebrit něco vím.
Lidové noviny se v obou kauzách držely relativně zpátky a nepřidaly se k většinovému nekompetentnímu a zaujatému zpravodajství. K tomu se ještě dostanu. Ale také svého vlastníka nikterak aktivně a nekriticky neobhajovaly.
Slova Miroslava Kalouska v jeho X 18. 7. 2024:
Čtu mnoho lítostivých nekrologů na Lidové noviny. Chápu, ale proč až dneska, proboha? Ten titul zemřel ve svých idejích před více než 10 lety, když ho koupil Andrej Babiš. Je to už dávno stará dobrá značka se shnilým obsahem. Škoda to byla před 11 lety. Dnes už ne.
To je mimořádně hloupý projev a urážka celé řady skvělých novinářů, kteří v LN během posledních 10 let pracovali či pracují a kterým se by to MK neodvážil říct do očí. Za všechny připomenu jen Jiřího Hanáka, chartistu a skvělého všestranně orientovaného sloupkaře, který se do LN vrátil v roce 2016 a psal pro ně Poslední slovo až do své smrti v roce 2020. Nebo Jaroslava Veise, jednoho z prvních šéfredaktorů LN, který se do LN vrátil a převzal Poslední slovo po Jiřím Hanákovi a píše do nich velmi aktuální Poslední slova dodnes.
Celá dnešní šestice autorů Posledního slova od pondělí do soboty: Ondřej Neff, Radka Kvačková, Tomáš Baldýnský, Karel Oliva, Iva Pekárková a již jmenovaný Jaroslav Veis představuje špičku našich sloupkařů, kteří pokrývají politické, ekonomické a kulturní dění v naší zemi. Podobně i každodenní komentáře v rubrice Lékárna (Štěpán Hobza, Jana Machalická, Radek John, Robert Schuster, István Léko a Petr Kamberský) rozhodně stojí za přečtení. Nebo co třeba 32dílný seriál Ivany Pečinkové „Budovatelé kapitalismu“. Které jiné medium se tak systematicky věnovalo klíčové etapě polistopadového vývoje? To všechno jsou podle Miroslava Kalouska součástí „shnilého obsahu“? Já Petra Kamberského a jeho Chlívek považuji za v současné době nejužitečnějšího komentátora naší politické scény. Druhý politický komentátor, kterého si velmi vážím, David Klimeš, odešel v roce 2023 ze serveru aktuálne.cz, pro něhož psal kompetentní a velmi aktuální komentáře, a v pozici výkonného Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky vydává skvělé Newslettery, které svým obsahem a zpracováním nemají u nás konkurenci a měly by být povinou četbou pro všechny politiky.
A nyní názory dvou novinářů, kteří prošli Lidovými novinami. Neovlivnitelný novinář Jiří Kubík v Deníku N říká:
„Dávnou prestiž pro mě Lidové noviny ztratily už před jedenácti lety, kdy je tehdy pro ‚svou pravdu‘ koupil byznysmen a začínající politik Andrej Babiš, a tím je de facto fatálně poškodil,“
Takže již samotný fakt, že Lidovky koupil Babiš podle tohoto neovlivnitelného novináře znamená, že pro něho Lidové noviny ztratily prestiž. Že by mohly Lidovky zůstat dobrými novinami i poté, co Mafru koupil Babiš, to Kubík zjevně nepřipouští. Přitom on sám je smutným příkladem selhání většiny našich médií při zpravodajství o Čapáku. Jeho eskapáda s Babišovým synem názorně ukazuje, že Neovlivnitelného novináře Kubíka neovlivní ani skutečnosti, pokud se mu nehodí do krámu. Kdyby jen trochu přemýšlel a dal si práci z veřejně dostupných zdrojů zjistit o Čapáku základní a triviální fakta, věděl by, že osoba Babišova syna nehraje v kauze absolutně žádnou roli a to, zda něco podepsal nebo nepodepsal, je z hlediska skutečné podstaty kauzy zcela irelevantní.
Nebudu zde opakovat všechno, co jsem popsal v řadě svých blogů o Čapáku od roku 2017, koho skutečnosti o této kauze zajímají, může si je přečíst v mém blogu na Neviditelné psu z února 2023, ČAPÁK: Fiasko a co dál, jímž jsem reagoval na prvoinstanční osvobozující rozsudek na Babišem a Janou Nagyovou, vynesený soudcem Šottem a který kauzu shrnuje. Cílem tohoto blogu bylo vysvětlit zdánlivě nevysvětlitelné: proč nebylo prokázáno, že se Andrej Babiš a Jana Nagyová dopustili dotačního podvodu a že tedy soudce Šott nemohl rozhodnout jinak, než rozhodl. A také proč jeho osvobozující rozsudek není v rozporu se skutečností, že Farma Čapí hnízdo podmínky výzvy, kam žádost podala, nesplňovala. To tvrdím již od roku 2017 a po celou dobu zdůrazňuji, že k tomu závěru by došel i slepec za naprosté tmy a to aniž by se podíval do textu žádosti. Stačilo si z veřejných listin zjistit historii Čapáku a skutečnost, že akcie byly na majitele/držitele a okamžitě mělo být jasné, že žádost nemohl splňovat dvě základní podmínky výzvy, kam byla podána: že podniká nejméně 2 roky a splňuje podmínky na malý a střední podnik. To první nesplňovala, protože od roku 2000 nepodnikala vůbec a to druhé proto, že společnost s akciemi na majitele, tehdy nemohla prokázat, že není propojena s velkým podnikem, třeba Agrofertem, protože akcie na majitele mohly nekontrolovaně a kdykoliv měnit majitele. Podrobně v citovaném blogu. Přesto Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy, řídícího orgánu Regionálního operačního programu Střední Čechy, kam byla žádost podána, jehož předsedou byl tehdejší středočeský hejtman a místopředseda ODS Petr Bendl, žádost 20. 8. 2008 schválil.
Kdyby byl Jiří Kubík skutečně neovlivnitelným novinářem, položil by si hned v listopadu 2015 dvě jednoduché otázky.
Za prvé, proč trvalo 7 let než na policii a do OLAFU dorazil anonymní podnět k přezkoumání okolností udělení dotace Čapáku, proč dotyčný čekal 7 let, když všechny informace byly, jak sám zdůraznil, z veřejných zdrojů a především proč se stejným podnětem nepřišlo Ministerstvo financí, které Operační programy dozorovalo a muselo všechny skutečnosti uvedené v anonymním podání znát? Možná, že by nám tohle mohl vysvětlit Miroslav Kalousek, který byl většinu doby v letech 2007-2013 ministrem financí.
A za druhé, jak se možné, že Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy přes všechny výše uvedení skutečnosti dotaci pro Čapák schválil, a tedy jak konkrétně prověřil, že žádost splňuje dvě uvedené základní podmínky. Ale protože Jiří Kubík není skutečně neovlivnitelným novinářem a nešlo mu o objasnění kauzy Čapí hnízdo, ale o trestní stíhání Babiše, honil místo toho Babišova syna od čerta k ďáblu a recykloval nesmysly z policejního obvinění.
Podobně v případě Pavla Šafra, který prošel všemi možný i nemožnými médii včetně Lidovek, kde byl v letech 1997-2000 šéfredaktorem a který si pro boj proti médiím vlastněným Babiše založil živnost s názvem FORUM 24, jejímž je „skutečným majitelem“. Svůj názor na konec tištěných Lidovek formuloval slovy:
Člověk by měl cítit aspoň trochu lítost. V mém případě o to více, že jsem byl tři roky šéfredaktorem Lidových novin a zabránil jsem jejich plánovanému zavření v únoru 1998. Jenže lítost nějak nepřichází. Už dlouho nebylo čeho litovat. Snad jen sobotní přílohy Orientace, kterou jsem založil a které jsem dal jméno. Orientace bude sice pokračovat v MF DNES, ale těžko to bude ten samý vjem.
Jenže v posledních deseti letech se pověst instituce proměnila v absurditu. Noviny si totiž s celým vydavatelstvím Mafra koupil Andrej Babiš, když budoval svoji mocenskou pozici. Jako naprostý barbar skloubil roli vydavatele s rolí politika. A Lidové noviny podle toho vypadaly. Jednalo se o odpudivý plátek, ve kterém míra servility k vlastnímu vydavateli a Vůdci dosahovala míry, jakou měly noviny v éře kultu osobnosti.
Ostudné účinkování Lidových novin v éře babišistánu nás v deníku FORUM 24 vedlo k tomu, že jsme vyzvali v roce 2017 autorské osobnosti, jež do LN psaly fejetony pro rubriku „Poslední slovo“, aby už konečně přestali kolaborovat s Babišem a řekli Lidovým novinám své poslední slovo. Samozřejmě se na nás za to někteří z nich zlobili, ale část se z Lidovek přeci jen nějak časem vytratila. Vesměs tam ale dál fungovali a psali své polobabišácké nebo takové pseudomoudré výrony. Nikoho z nich nenapadlo postavit se k politickému a mediálnímu predátorovi čelem a vzepřít se hanobení kdysi slavného listu.
Takže podle skutečného majitele FORUM 24 Ondřej Neff, Radka Kvačková, Tomáš Baldýnský, Karel Oliva, Iva Peterková, Jaroslav Veis, Štěpán Hobza, Jana Machalická, Radek John, Robert Schuster, István Léko a Petr Kamberský psali a píší „své polobabišácké nebo takové pseudomoudré výrony“ a přispívali tím k tomu, že Lidovky byly „odpudivý plátek, ve kterém míra servility k vlastnímu vydavateli a Vůdci dosahovala míry, jakou měly noviny v éře kultu osobnosti“.
Je zjevné, že odpor k Babišovi zatemnil Pavlu Šafrovi mozek natolik, že je schopný napsat takový blábol.
Ani Pavel Šafr o Čapáku nic neví, takže ho zjevně překvapil osvobozující prvoinstanční rozsudek soudce Šotta, na nějž reagoval textem V kauze Čapí hnízdo zjevně selhal žalobce. Otazníky nad rozhodnutím soudce jsou ale také legitimní.
Městský soud v Praze rozhodl, že miliardář s mamutím holdingem smí čerpat dotace určené pro malé firmy. Když si kauzu Čapí hnízdo Andreje Babiše přeložíme do takhle jednoduché věty, cítíme tu absurditu.
Absurditu rozhodnutí soudce Šotta cítí Pavel Šafr proto, že podobně jako Jiří Kubík o případu neví lautr nic a ani se nesnažil jeho skutečnou podstatu zjistit z veřejných zdrojů. Kdyby o něm něco věděl, nedivil by se. To je ještě přijatelné, ale jeho jeho komentář X po druhém osvobozujícím rozsudku letos 14 února – Kolik asi stojí takové rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo? Tipuju 20 mega. – je daleko za hranicí toho, co lze označit za kritiku, to je urážka soudce Šotta a útok na samu podstatu naší demokracie.
