Článek
Jak bude z dalšího vidět, nezastávám se Heleny Langšádlové a na rozdíl od předsedkyně TOP 09 a většiny politiků i představitelů vědecké obce si myslím, že její ambice daleko přesáhly její schopnosti, ale tohle si rozhodně nezasloužila. Post ministryně pro vědu, výzkum a inovace vznikl, podobně jako posty ministra pro evropské záležitosti a ministra pro legislativu, aby se nasytily všechny strany pětikolky. OK, takové posty ministrů bez ministerstev byly i v minulosti (pro zajímavost, tři takové posty byly v Topolánkově vládě, dva v Nečasově a jeden v Sobotkově vládě, žádný v Babišové a Rusnokově vládě). Ale v tom případě měla do vlády za TOP 09 vstoupit sama předsedkyně TOP 09, tak jako předsedové všech dalších stran pětikolky, a převzít za realizaci vládního prohlášení v oblasti vědy, výzkumu a inovací osobní zodpovědnost, a ne na místo, kde fouká, nastrčit někoho jiného a sama se schovat na teploučké místo předsedkyně Poslanecké sněmovny. Připomínám, že Markéta Pekarová Adamová je inženýrkou v oboru podnikání a management v průmyslu a má tedy oblasti vědy výzkumu stejně daleko/blízko jako Helena Langšádková, která je magistrou v politologii a politice v mezinárodních vztazích. A pokud se snad domnívala, že Helena Langšádlová ve funkci ministryně pro vědu, výzkum a inovace veřejnost oslní a přivede TOP09 další voliče, pak jen prokázala naprostou politickou naivitu a nekompetenci.
Tu ostatně prokázala i v ostudné taškařici s odvoláním/rezignací Heleny Langšádlové, o němž se již nějakou dobu šuškalo. Jak je uvedeno na její webové stránce se svým záměrem podat demisi na funkci ve vládě ČR seznámila předsednictvo TOP 09 ve středu 24. 4. 2024, přičemž toto rozhodnutí vedení strany vzalo na vědomí a poděkovalo jí za dosavadní cennou práci. Na této webové stránce Helena Langšádlová sama konstatuje
„Rozhodla jsem se, že podám demisi z funkce ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Za mnou a mým týmem je velký kus odvedené práce a za touto prací si stojím. Velice si vážím podpory, které se mi dostalo jak od Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, zástupců vysokých škol a Akademie věd České republiky, tak od zástupců Svazu průmyslu a dopravy,“
i když všichni víme a ze slov Heleny Langšádlové je to patrné, že k rezignaci byla vedením TOP09 donucena. A slova Markéty Pekarové Adamové
„Helena Langšádlová odvedla se svým týmem velký kus práce na zákoně o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a na řadě dalších priorit. Za veškerou její dosavadní práci jí děkuji a poděkování vyjádřilo i předsednictvo TOP 09. Jednou z oblastí, které se Helena Langšádlová věnuje, je posilování odolnosti společnosti vůči působení dezinformací, což je téma čím dál palčivější a je zásadní mu věnovat větší pozornost. Velmi proto vítám, že se této agendě chce Helena Langšádlová věnovat ještě intenzivněji než doposud. V uplynulých týdnech už se svým týmem pracovala na strategii obsahující mimo jiné strategickou komunikaci vlády. Věřím tedy, že tak naváže na velmi cennou práci, kterou odvedla v oblasti vědy, výzkumu a inovací. Jde o oblasti silně provázané, takže si troufám tvrdit, že v Heleně máme odborníka s jedinečným know-how,“
ve spojení s vysvětlením, že Helena Langšádlová musela být rezignována, protože výsledky své skvělé práce špatně komunikovala a nebyla „vidět“, jsou politické chucpe.
Na uvedené webové stránce jsou také vyjádření dalších osob, mimo jiné i ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Jana Konvalinky:
„Rád bych ocenil práci paní ministryně pro českou vědu a technologický transfer. Vědecká agenda bohužel stále nepatří mezi společenské a politické priority, přesto paní Langšádlová odvedla ve funkci ministryně spoustu práce. Pevně doufám, že její nástupce dotáhne do zdárného konce zejména legislativní návrhy paní ministryně, na kterých tak dlouho a usilovně pracovala.“
Jan Konvalinka dobře ví, že bude zklamán a návrh nového zákona „o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“, jak se tento návrh dnes nazývá, nástupce Heleny Langšádlové do zdárného konce, tedy schváleni Poslaneckou sněmovnou v tomto volebním období nedotáhne, ať to bude kdokoliv.
Jak se nemá připravovat nový zákon
A tím se dostávám k osobě paní (ex)ministryně a důvodu, proč jejího odchodu nelituji. 5. 12 2021 jsem napsal blog Šance pro Helenu Langšádlovou, na jehož začátku jsem vyjádřil mírný optimismus, že by její jmenování nemusela být katastrofa:
Ministryní pro vědu a výzkum ve vládě Petra Fialy má být poslankyně TOP09 Helena Langšádlová. Tato dlouholetá členka a poslankyně KDU-ČSL a následně i TOP09 sice o vědě a výzkumu nic neví, ale to nemusí to být nutně na škodu. Bude záležet na tom, zda si neznalost této oblasti uvědomí a najde kompetentní spolupracovníky.
Předně je třeba připomenout, že paní ministryně žádné ministerstvo řídit nebude, protože žádné nevznikne. Její hlavní role jako členky vlády bude předsedat Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Podle zákona 130/2002 Sb. je sice RVVI poradní a odborný orgán vlády, ale předsedat mu musí člen vlády, nikoliv ovšem nutně premiér. V nedávné minulosti byli předsedy RVVI skoro všichni premiéři, Topolánek, Fischer, Nečas, Rusnok a Babiš, ale v Sobotkově vládě předsedal RVVI „vicepremiér pro výzkum, vývoj a inovace“ Pavel Bělobrádek. A ten měl k vědě a výzkumu stejně daleko/blízko jako paní Langšádlová a funkce vicepremiéra pro výzkum, vývoj a inovace vznikla ze stejných důvodů jako nyní funkce ministryně pro vědu a výzkum: bylo potřeba vytvořit další místo člena vlády pro předsedu KDU-ČSL, aby tato koaliční strana měla tři místa ve vládě, jak si vyjednala. Ministerstva zemědělství a kultury, obsadili odborně zdatnější členové KDU-ČSL Marián Jurečka a Daniel Herman.
Všeobecně panuje názor, že je vhodné, aby premiér byl předsedou RVVI, protože věda tak bude mít větší zastání při přidělování prostředků státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI), ale tak to nefunguje. Premiér nemůže kopat jen za VaVaI, jeho starostí je, aby celý rozpočet byl vhodně členěn a ani „opravdoví“ ministři, který řídí jednotlivá ministerstva, nemohou být kompetentními a nestrannými předsedy RVVI. Je proto dobře, že předsedkyní RVVI bude členka vlády, která není pověřená řízením nějakého ministerstva. TOP09 mohla samozřejmě najít odborně zdatnějšího kandidáta/kandidátku na tuto vládní pozici, ale to je jiná otázka. Pozice Langšádlové jako ministryně bez portfej bude tedy podobná, jako byla pozice Bělobrádka jako vicepremiéra bez portfej v Sobotkově vládě.
ale její schopnost sebereflexe jsem zjevně přecenil. V aktualizovaném Programovém prohlášení vlády České republiky z března 2023 je v části Věda, výzkum a inovace uvedeno
V návaznosti na důkladnou analýzu a širokou diskusi a s přihlédnutím k příkladům zahraniční dobré praxe připravíme nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí s cílem snížení administrativní zátěže, odstranění roztříštěnosti a zjednodušení celkového systému řízení, usnadnění přenosu poznatků do praxe, ochranu bezpečnostních zájmů státu či zlepšení podmínek pro vědce a vědkyně
a v části Legislativa je rozumný závazek
Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.
Připomínám, že ona „standardní legislativní cesta“ je definována v dokumentu LEGISLATIVNÍ PRAVIDLA VLÁDY, kde se má příprava zákona řídit následujícími pravidly
PŘÍPRAVA NÁVRHU ZÁKONA
Hlava I
Věcný záměr zákona
Čl. 3
(1) Věcný záměr zákona (dále jen „věcný záměr“) vypracovávají ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy a předkládají jej k projednání vládě před vypracováním návrhu zákona, a to v případě, že věcný záměr je obsažen v plánu legislativních prací vlády.
(2) Do plánu legislativních prací vlády se věcný záměr zařadí, jestliže
a) dosavadní zákon má být nahrazen koncepčně novou zákonnou úpravou, nebo
b) obsah návrhu zákona má spočívat v úpravě věcí, které dosud nejsou v právním
řádu upraveny.
(3) Do plánu legislativních prací vlády se věcný záměr nezařadí, i když jsou splněny podmínky podle odstavce 2, jestliže převážná část obsahu návrhu zákona bude zajišťovat implementaci práva Evropské unie.
a následuje podrobný popis všeho, co musí věcný záměr zákona obsahovat a jak ho předkladatel musí projednávat s příslušnými připomínkovými místy dříve, než jej předloží vládě. Jde o rozumná pravidla, která mají vést k tomu, aby základní teze zákona byly vyjasněny a přijatelné pro hlavní připomínková místa, předtím, než se začne psát paragrafové znění.
Přestože ministryní Langšádlovou připravovaný nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí bezpochyby patří k „plnění programového prohlášení vlády“ Petra Fialy a že tedy měl být zařazen do plánu legislativních prací vlády, nenajdeme ho tam. Důvod je zjevně v tom, že pak by příprava zákona musela začít formulací výše zmíněného věcného záměru zákona, který by měla schválit vláda a teprve potom by mohly začít práce nad paragrafovým zněním. A tím se Helena Langšádlová nechtěla zdržovat a na prvním zasedání pracovní komise k návrhu nového zákona 31.1. 2023 předložila kromě velmi stručných tezi hned také návrh jeho paragrafového znění. Když zástupci Akademie věd a dalších institucí argumentovali nutností začít věcným záměrem, ministryně jejich argument odmítla s tím, že věcný záměr není nutný. Měla pravdu, ale jenom proto, že návrh zákona nezařadila do plánu legislativních prací vlády. Tím legislativním pravidlům formálně vyhověla, ale za cenu toho, že z programového prohlášení vlády udělala cár papíru. Proč to udělala nechápu, možná proto, že chtěla naplnit očekávání své předsedkyně a rychlým schválením nového zákona se zviditelnit a zapomněla přitom na moudré latinské přísloví festina lente. Nejhorší na tom ovšem je, že to nevadilo premiérovi Fialovi a ani ministru pro legislativu Šalomounovi. I pro ně je programové prohlášení vlády zjevně jen cár papíru.
Za pouhých 9 měsíců a bez vážnějších jednání s hlavními aktéry, tedy vysokými školami, Akademií věd a podnikatelským sektorem, předložila ministryně Langšádlová 2. listopadu 2023 do meziresortního připomínkového řízení konečnou verzi nového „zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“ s lhůtou na připomínky do 2.prosince 2023 (tedy 20 pracovních dní). Sešlo se 1449 povětšinou zásadních připomínek, jejichž vypořádání, s nímž většina připomínkových míst nemůže být spokojena, skončilo v polovině března 2024. Zákon sám je obludné monstrum, které neexistuje v žádné vyspělé zemi, ale to je na samostatný komentář. Toto nevábné dědictví tedy převezme budoucí ministr.
Jak postupoval ve stejné věci Pavel Bělobrádek
Zde je vhodné připomenout dramaticky odlišný a velmi seriózní přístup Pavla Bělobrádka, vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace v Sobotkově vládě, ke stejnému úkolu připravit nový zákon, který by nahradil stále platný zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků. Bělobrádek přitom postupoval plně v souladu s legislativními pravidly, v únoru 2015 přišel s Principy pro přípravu nového zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací (barevné zdůraznění částí textu je moje), což byl slušný 25stránkový dokument, nad nímž se vedla po celý rok 2015 zevrubná diskuze, jíž jsem se za Akademii věd účastnil a jíž se za vysoké školy mimo jiné účastnil i dnešní ministr školství. Výsledkem byl rozsáhlý Věcný záměr zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, který byl hotov počátkem roku 2016 a jenž byl podkladem pro vypracování paragrafového znění, které bylo hotovo počátkem roku 2017. I to bylo předmětem početných připomínek, které byly vypořádány ve dvou cyklech, které trvaly až do června 2017. Po celou tu dobu jsme měli pocit, že Bělobrádkovi jde o nalezení skutečně širokého konsensu s novým zákonem. Ten předložil vládě v srpnu 2017, ta ho ale nestačila před volbami projednat, takže spadl pod stůl. Tam skončí i ten Heleny Langšádlové. V tomto případě ovšem proto, že práce kvapná, málo platná.
