Článek
Šachová hra je založena na střetu intelektů a povah. Její logický charakter ji dokonale předurčuje k soutěživosti. Šachová hra postupně dospěla od turnajů a jednotlivých zápasů k utkání o titul mistra světa. Prvním z nich byl dokonce pražský rodák Wilhelm Steinitz, který na svoji rodnou vlast nikdy nezapomněl. Do bojů o absolutní vrcholové pozice zasáhli i Čechoslováci, kteří se narodili na území budoucího státu ještě za monarchie. Za vše hovoří v šachu (ale nejen v něm) turnajové a zápasové výsledky. Atraktivitu šachu je i to, že po dosažení podmínek se mohou hráči titulovat tituly jako mistr FIDE, mezinárodní velmistr. Představme si osudy několika našich předních hráčů.
Richard Réti se narodil na území dnešního Slovenska. Šachy hrál vážně již od středoškolských studií. Jako vysokoškolský student (matematiky) již platil za vynikajícího šachistu. Studium nedokončil, ne kvůli nezájmu o obor, měl velké nadání, ale z jiného důvodu. Jednoho dne totiž zapomněl tašku se závěrečnou prací. Kde jinde než kavárně, zcela určitě tam byl kvůli šachu. Taška byla kupodivu nenávratně v tahu a s tím i Rétiho matematická kariéra. Nechtěl v ní již pokračovat. Šachového profesionála začátkem dvacátého století mohu přirovnat k hudebním skladatelům. Mohli se svojí profesí živit, pokud se našel někdo, kdo dokázal jejich umění ocenit. Réti svými výsledky, velkým množstvím vyhraných partií s vynikajícími hráči mohl být jedním z adeptů na zápas o šachovou korunu. Do světové desítky bychom ho mohli zařadit. Snad se nepodařilo sehnat sponzora a dostatečný fond, nebo nebyla k dispozici kvalitní sportovní diplomacie. Réti byl vedle toho vynikající analytik, skladatel šachových studií. Jedna z nich je asi nejznámější šachová úloha všech dob. Atraktivitu jeho schopností dokazuje i fakt, že byl naslepo (aniž by viděl šachovnice a figurky) sehrát několik desítek partií. Jak je možné něco takového dokázat mohou vysvětlit jen ti co toto ovládají, což mohou být jen excelentní hráči. Richard Réti byl vynikající taktik i útočník, pochopitelně výborně hrál i koncové hry. Byl schopen porazit každého hráče (pouze s Dr. Laserem měl špatnou bilanci), pochopil v čem spočívá síla každého velmistra. U mistra světa Laskera poznal, že tento hraje nejdříve slaběji, aby posléze soupeře chytil do pasti. Richard Réti podle fotek statný muž, rozložité postavy umírá na spálu, smrt je mu předpověděna jasnovidkyní četbou z ruky rok před smrtí.
Salomon Flohr byl velmistr jehož zápas o titul s Alexandrem Alechinem, úřadujícím šampionem byl již ve stádiu vážných příprav. Byl jedním z nejsilnějších hráčů s mistry světa Michailem Botvinnikem a Maxem Euwe hrál vyrovnaný zápas. Zvítězil v mnoha turnajích tudíž ho FIDE nominuje jako soupeře pro ruského šampiona. Před nacisty utíká jako žid do Sovětského Svazu, a ten jej již ze svého státoobčanského svazku nepouští. Salomon Flohr, po válce již nenaváže na pozici jednoho z nejsilnějších hráčů. Dopředu se dostávají jiní sovětští hráči.
Luděk Pachman je osobnost s dobrodružných životem na šachovnici i mimo ni. Účastník protifašistického odboje, sympatizant komunistické ideologie, posléze stoupence pražského jara, nakonec nedobrovolný emigrant. Samozřejmě vynikající šachista, mezinárodní velmistr, jeden z nejlepších jaké tato země měla. Škoda, že neproniknul do turnaje kandidátů, nejvyšší kvalifikační soutěže, jejíž vítěz mohl vyzvat úřadujícího mistra světa k zápasu o titul. Pachman je schopen jako Réti porazit každého hráče, je vytrvalý bojovník na šachovnici, schopný vynikajících kombinací. Pachman podporuje obrodný proces v celé společnosti v citlivý rok 1968. Jeho názor ohledně režimu po intervenci vojsk brzy bude mít zřetelné projevy. Režim utahuje šrouby a došlápne si i na Pachmana. Vězení, soudy, mediální tahanice. Pachman je násilím přetlačen za hranice SRN. V emigraci bojuje proti zřízení i nadále. Sovětský šampion Karpov odmítá účast na turnajích kde je zván i Pachman. V Malé encyklopedii šachu z konce osmdesátých let je vedle stručné rekapitulace Pachmanovych úspěchů i jedna úsměvná věta, Luděk Pachman se v zahraničí dopouští protisocialistické činnosti. Po revoluci působí v České republice, ale nakonec se rozhodne dožít v Německu. Snad ta demokratizace neproběhla tak jak by si přál.
Miroslav Filip patří i mezinárodně k nejúspěšnější českým šachistům. Dvakrát se účastní turnaje kandidátů, vrcholové kvalifikační soutěže, jejíž vítěz má právo vyzvat úřadujícího mistra světa k zápasu o korunu krále. Vynikající poziční hráč, který drobnou poziční výhodu dokáže stupňovat k soupeřově beznadějnému postavení. A současně výborný obranář. Filip se ale zapsal do historie jako uznávaný mezinárodní rozhodčí. Navíc významný publicista, přičemž některé texty musíme zasadit do reálií doby kdy vznikly. Kniha 100 dní v Baguiu pojednává o zápase o titul MS mezi Karpovem a Korčným ve Filipínách. Filip přebírá dohled nad zápasem od Němce Schmidta. Ten již nevěděl, jak řešit neustálé spory mezi oběma týmy, kterými se jeden snažil znejistět druhý. Miroslav Filip napsal výbornou knihu, v ní však straní Karpovovi otevřeně. Dokáže ocenit i Korčného jako šachistu. Ale jinak byl Korčnoj zrádce, provokatér, potížista. Karpovův triumf je opěvován, kroky Sovětského týmu jsou chápán vždy s pochopením. Zpětně se dá obtížně hodnotit míru kompromisu na který musel (chtěl) Miroslav Filip přistoupit, aby mu mohla vyjít zmíněná knížka. Filip pak dostává možnost být rozhodčím i v dalších zápasech o titul, měl i pořad v Československé televizi.
Sport je někdy nespravedlivý, jak řekl herec Petr Čepek v seriálu Dlouhá míle. Sportovní historie také pověstné slovo kdyby vykládá jako hypotetickou spekulaci. Vlastimil Hort dosáhl famózního úspěchu, když dokázal po Miroslavu Filipovi postoupit do play off šachové kvalifikace, zápasu kandidátů v roce 1977. V osmifinále podlehne zkušenému Spasskému i když tlačí na hradbu bílého krále jak se dá. Hort v osmdesátých letech emigruje do SRN, následuje jiného velmistra Lubomíra Kaválka, který o něco dříve emigroval do USA. Lubomír Kaválek to měl co se týče postupu komplikovanější. Otec emigrant zapojený do protikomunistické činnosti, nestraník musí svým talentem porazit nepřízeň doby. Kaválek pomáhá Bobby Fischerovi v zápase se Spasským, a dosáhne významných úspěchů, když vítězí v mistrovství USA a to třikrát. Navíc sklízí další úspěchy s týmem USA na šachových olympiádách, a je trenérem vynikajícího velmistra Nigela Shorta. Ten dokáže v roce 1992 porazit Karpova v zápase kandidátů, a ve finále Jana Timmana z Nizozemska. Ale podle jeho slov se k němu Short nezachoval jako k člověku, který mu tolik pomohl k zápasu o titul s Kasparovem. Nigel Short celou věc interpretoval jinak. Je to tvrzení proti tvrzení a popis věci by musel být obsáhlejší. Každopádně zápas Kasparov Short se hraje mimo režim FIDE, a zaběhnutý cyklus zápasů o šachovou korunu je úplně zbytečně rozvrácen.
A zapomenout nelze ani na Věru Menšíkovou, první mistryní světa v šachu. Narozená v Moskvě do rusko-českého manželství. Od začátku dvacátých let žije v Anglii, tam se také vdá. Ve své době neměla mezi ženami konkurentky, dokázala i ona porazit nejlepší světové hráče, i bývalé mistry světa. Česky možná plynule neuměl, podle pramenů vcelku rozuměla. Československo však vždy reprezentovala na mezinárodních soutěžích. Věra Menšíková umírá v Londýně ve krytu, po zásahu německou raketou V-2.
Titulů mezinárodních velmistrů dosáhli i další velmistři z tehdejšího Československa. Smejkal, Jansa, Ftáčnik, Plachetka,. Není to konečný výčet, připomenu Oldřicha Durase, Karla Opočenského, Jiřího Fichtla. Nejlepší český hráč David Navara podle portálu wikipedie obsadil 13. místo. Přejme si, aby se někdo opět umístil mezi světovou desítku.
zdroje:
Kalendovský J. Richard Réti, šachový myslitel, nakladatelství Olympia, Praha, 1989, 364.s.ISBN: 27-054-89
Filip M. Sto dní v Baguiu, nakladatelství Olympia, Praha, 1979, 65 s.
Pachman L. Moje nejlepší partie, nakladatelství Pliska, Praha, 1994, 177 s.ISBN: 80-85232-32-4
Kaválek.L, Novák.J, Rozehraný život, nakladatelství Argo, Praha, 2023, první vydání. 474 s., ISBN 978-80-257-4107-8
Kalendovský J., Veselý J., Formánek B., Malá encyklopedie šachu, nakladatelství Olympia, Praha, 1989, 430. s, ISBN: 27-029-89
https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Navara