Článek
„Já už jsem starý,“ odpověděl kardinál Stefan Wyszynski na poznámku kardinála Franze Königa na konkláve 1978, jestli není čas zvolit papeže z východní Evropy, třeba z Polska. Franz König se zdvořilostně odmlčel. Nemyslel zrovna na něj. „Je tu ještě jeden polský kardinál,“ podotknul König. „A ten je ještě moc mladý,“ odpověděl polský kardinál pochopitelně na adresu osmapadesátiletého kardinála, Karola Wojtyly. Co je pravdy na úsměvné příhodě to opravdu stoprocentně nevím, kardinál Wojtyla ale zvolen papežem byl.
Již v dřívějších textech na Medium Seznam jsem se zaobíral otázkou, kdo mohl stát za atentátem na Jana Pavla II. který se udál 13.5.1981. Snažil jsem se zohlednit dostupná fakta. Opatrně jsem naznačoval, že nejvíce indicií ukazuje na socialistický tábor. Ještě jednou jsem provedl analýzu dostupných pramenů a nabízím toto své sdělení. Protože se prozatím jiné solidní důkazy nenašly, navrhuji ve světle dostupných důkazů chápat atentát na papeže jako záměr komunistických tajných služeb.
Atentát na papeže charakterizují mnozí jako něco, co bylo mezinárodním komplotem, a v tomto mají vlastně pravdu. Záměr byl vymyšlen v nitru sovětského politického zřízení a velmi pravděpodobně oznámen na tajném společném zasedání sovětské a bulharské tajné služby. Významná role byla svěřena Bulharům snad proto aby našly vhodné osoby pro vykonání skutku. Bulhaři monitorovali turecké kriminální kruhy, měli v nich své agenty. Nakonec se tureckým mafiánům podařilo předhodit Bulharům jméno mladíka Ali Agci, radikála, který již jednou vraždil a podařilo se mu utéct z přísně střežené věznice.
Agca byl posléze na návštěvě Íránu a poté odjel do Bulharska. Tam se snad definitivně dověděl o záměru odstranit Jana Pavla II. Osobou, která se Agcovi v Bulharsku věnovala, byl Omer Mersan, spolu se svým šéfem Abuzerem Uruglu. Ten byl šéf firmy, kterou, jak tvrdí prameny, založili samotní Bulhaři. Právě proto, aby měli přehled, co se děje na tureckém podsvětí. Firma se jmenovala Kimex a podílela se na pašování cigaret a zbraní na Blízký východ. Mersan sám byl v pravidelném kontaktu s bulharským důstojníkem Dimitrowem Nikolovem.
Na jméno Farug Ozgun pak Ali Agca cestoval po Evropě mimo jiné i po Rakousku, kde s dalším tureckým kumpánem koupili zbraň Browning Hi-power. Tu si s sebou ale neodvezl, předána mu byla až těsně před atentátem. Jedním z nebližších tureckých kumpánů pak byl Oral Celik, bezpečně člověk, který byl v době atentátu na místě činu a měl podle dohody střílet taky. Darebák, který obchodoval s drogami, napsal svoji vlastní knihu o atentátu, ve které z atentátu obvinil italské tajné služby a církev samotnou.
Agca u soudu
V Římě byl atentátník odkázán na tři osoby. Uvedu jen příjmení, už jsem o nich psal, i o jejich roli - Aivazov, Antonov, Vassilev. S nimi se scházel v jejich bytech, na ambasádě by to bylo dost problematické, důležité pro nás je, že atentátník znal určité skutečnosti, které byly potvrzeny po pozdějších domovních prohlídkách jednoho z nich. Šlo o správnou identifikaci předmětů (ilustrovaný průvodce Vatikánu) v bytě, kde přespával Agca se svým komplicem. Identifikoval i rodinné příslušníky jednoho ze tří bulharských kompliců, manželku a dceru v dětském věku. Den útoku byl zvolen na třináctý květen. Zosnovatelé byli domluveni, jakým přijedou autem, kde se postaví střelci, kterým směrem mají utíkat, kam je auto odveze. Vražedný útok papež přežil, atentátník byl chycen, již při svém zadržení křičel „jsem sám, jsem sám!“.
Francouzská tajná služba měla mít díky svému zdroji na bulharské straně informace o možném atentátu na Jana Pavla II a předala je vatikánským úřadům. Důkazem budiž svědectví a tvrzení Alexandra de Marenches, šéfa francouzské zpravodajské služby SDECE (Služba zahraniční dokumentace a kontrašpionáže) když papeže varoval před útokem. V tomto smyslu byli do Vatikánu vysláni i dva asistenti šéfa SDECE. Papež prohlásil, že jeho osud je v rukou Božích.
Z dalších dokumentů vyplývají i další skutečnosti vztahující se k atentátu. Operace Eroze-81, operace bulharských tajných služeb, měla za úkol setřást obvinění z účasti bulharských tajných služeb na atentátu. Osoby konkrétně zmíněné v dokumentech jsou Vasil Kotsev, Grigorij Shopov, Dimitrj Stankow. O pomoc byla požádána Stasi, konkrétně to byla agenda kterou vedl generál Willi Damm a plukovník Günther Bohnsack. Tak vznikaly různé falzifikační dopisy různých nacionalistů, spekulativní publikace vinící CIA, atp. Římský soud nakonec osvobodil všechny tři Bulhary obviněné z přípravy vraždy, důkazně toho asi neměl podle své úvahy dost v ruce. Po letech kdy se otevřely archivy a promluvily osoby je myslím situace jednoznačnější.
Dalo by se pokračovat dále. Návštěvou bulharských „soudců“ Agci v Římě kde mu jeden z nich měl naznačit že jeho rodina je snadno dosažitelná pokud bude nadále vinit Bulhary z útoku. Kamion, který přijel na bulharskou ambasádu jeden, dva dny před atentátem a v den atentátu odjel zpět do Bulharska. Soubor poznatků prozatím obsažených v dokumentech, (vyšetřovací i soudní spisy, archivy tajných služeb, výpovědi svědků, atd.) momentálně ukazují na pachatele z východního bloku. Je jich mnoho ale troufám si tvrdit, že do sebe vzájemně zapadají a tvoří ucelený řetěz. Prozatím každé další teorie o jiných zadavatelích útoku než z socialistického tábora ztroskotaly, protože neoplývají žádnými stopami i důkazy. A tak je asi otázka pro historii zodpovězena. Možná se narodil záměr umlčet papeže v nitru Dmitrije Ustinova (ministr obrany pod které spadala i tajná služba GRU), nebo Jurije Andropova, šéfa KGB… Nechť mi oba prominou, pokud těmto osobám křivdím. V moderních dějinách hraje atentát na svatého Jana Pavla II. výjimečnou roli. A tak je vlastně na místě zásadní otázka, zda má Agca i po těch letech ještě co říct.
materiál
ANDRZEJ GRAJEWSKI, MICHAL SKWARA, Papież musiał zginąć vydavatelství metropolitní kurie „nedělní host, Katowice 2011, 664 s. ISBN 978-83-7629-266-3
ANDRZEJ GRAJEWSKI, MICHAL SKWARA Ali Agca nie był sam, Instytut Pamięci Narodowej, Komisji Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu Katowice, 2015, 440 s., ISBN 978-83-7629-885-6
další prameny uvedeny v článcích autora o atentátu na Jana Pavla II.
