Článek
Řekněme si prosím na rovinu: skřet zájmů (pun intended) nelze vyřešit tak, abychom si mohli říci - ok, vyřešeno, žádný konflikt už tam není, Babiš může vládnout a nebude si moci žádným způsobem z vládnoucí pozice přilepšovat konglomerátu svých firem. Ono to odporuje i základnímu důvodu Babišova vstupu do politiky - šel do ní PROTO, aby ochránil svoje byznysové zájmy, tedy aby přilepšil prospěchu svých podniků. Byl v tom taky nemálo úspěšné.
Jaké jsou možnosti?
1) Prodej Agrofertu. Zcela nereálný v krátké době, teoreticky možný je nějaký postupný rozprodej jednotlivých vertikál, je to ale záležitost na řadu let. Jednotlivé byznysy Agrofertu ale jsou extrémně propletené, na sobě závislé, s různými vzájemnými finančními toky a ekonomickými aktivitami.
Kromě nerealizovatelnosti tu pak je samozřejmě ještě jiná věc, díky které můžeme tuto variantu dát k ledu: nechce to Babiš, vždyť podnikání je jeho život.
2) Převedení na příbuzné, svěřenský fond, převedení pod správu zahraniční entity atd. To už tu bylo a je zřejmé, že to nemá žádný výsledek, tedy NEODSTRANÍ to konflikt. Babiš stále zůstává na obou stranách barikády: na jedné činí rozhodnutí například o dotačních programech nebo zákonech, na druhé pak z těchto rozhodnutí těží jeho firmy. To, že budou momentálně někde „zaparkované“ na věci nic nemění. On nepotřebuje tyto firmy přímo a osobně řídit (ostatně tak ani nečiní dnes), stačí mu, když k nim potečou peníze z veřejných zdrojů. O to jde, o nic jiného.
Ať už z této plejády variant vybereme cokoli, stále se jedná o (s odpuštěním) “ojebávku”: účelový krok, kterým se „jakože“ vyhoví liteře zákona, ale podstata vztahu, který jsem výše popsal, zůstává.
3) Blind trust (slepý trust). Varianta, o které se teď hodně hovoří. Dám nyní stranou, že blind trusty u nás zakládat nelze (zákon je nevymezuje); zákon se dá schválit i celkem rychle. (Lex Babiš, že?).
Podstatné je, jak blind trust funguje. Vlastně je to taková trošku čistší varianta výše uvedené - ale ne dostatečně. Vlastník (Babiš) by vložil Agrofert do nově zřízené společnosti, kterou by plně ovládal jmenovaný správce či skupina lidí a vlastně by si s ní mohli dělat co chtěli (samozřejmě s péčí řádného hospodáře, tedy jsou za to plně zodpovědní. V tomto uspořádání ale stále zůstává „beneficient“, tedy ten, kdo z výsledků hospodaření blind trustu, tedy přeneseně společností do něj vložených, těží - tedy Andrej Babiš.
Aby blind trusty opravdu fungovaly, mají několik pravidel:
a) správcem (trustee) musí být osoba či instituce s vysokou reputací nezávislosti - v zahraničí to bývají např. velké banky, a existují i přímo k tomu účelu využívané firmy (trust companies). Nesmí tam být nikdo z příbuzenstva, žádný jeho existující společník či člověk, nad kterým má vliv.
b) správce má, jak píšu výše, vysokou zodpovědnost nad řádným hospodařením (tzv. fiduciary duty)
c) beneficient (tj. Babiš) se nedozvídá od správce vůbec žádné informace např. o hospodaření jednotlivých firem, dokonce ani o tom, zda nějaká firma byla prodána či koupena. (Nicméně je jasné, že Babiš se k těmto informacím je schopen dostat jinak a velmi snadno).
Po ukončení politického angažmá se pak firmy z blind trustu vrací zpět původnímu vlastníkovi (mohou v něm nicméně zůstat i nadále, to je taky varianta).
Jenomže to všechno je vlastně k ničemu. Babiš samozřejmě VÍ, co v tom trustu je. Ví, co jsou to za firmy, jak a v čem podnikají, co jim pomůže a co jim nepomůže. Že by se složení majetku, který je v trustu (tedy Agrofert) nějak proměňovalo, je velmi málo pravděpodobné - vždyť to funguje, proč to měnit. Tedy, podobně jako v bodě 2 Babiš velmi dobře ví, co ve vládě a parlamentu prosazovat, aby z toho firmy skryté dočasně ve „slepém trustu“ měly prospěch. A znovu opakuji, Babiš nemusí řídit ty firmy a říkat jim, co mají dělat - to oni vědí i bez něj, ostatně Agrofert má špičkový a zkušený management, který jej řídí prakticky od začátku. Stačí, když zabezpečí penězotoky a příznivé zákony.
Blind trusty se navíc v zahraničí používají na úplně jiné typy aktiv: typicky když jde o nějaké akciové portfolio. To se v čase dramaticky proměňuje a tím má i blind trust pak svůj smysl - původní vlastník opravdu neví, co v něm je a nemůže tedy „politicky“ konat v jeho prospěch.
4) Babiš nebude ve vládě. (Střet zájmů se netýká všech členů vlády, tedy nemohl by být ani ministrem).
Tohle je varianta, která má vůbec nejblíž k reálnému (nikoli “jen jako”) vyřešení problému. Ale taky má velmi daleko k dokonalosti. I když totiž bude předsedou vlády například Karel Havlíček, všichni v ANO (včetně zákonodárců) budou stále vědět, kdo je „šéf“ a koho mají poslouchat. Bude to sice trošku přes ruku, ale loajalita lidí v ANO k šéfovi je bezmezná - stačí, když bude předávat pokyny.
5) Babiš se vzdá dotací a tím ve střetu zájmů nebude. I tohle má víc otazníků než je zdrávo. Zákon o střetu zájmů hovoří, že ministr/premiér s 25%+ podílem v nějaké firmě nemůže pobírat nenárokové dotace (resp. jeho firma) a taky se nesmí tato firma či firmy účastnit veřejných zakázek.
V tomto je zákon docela jasný a pravděpodobně by to pro Babišovy firmy znamenalo velký problém. Jeho impérium je skutečně navázáno na stát ve velké míře. Konkrétní případ: v roce 2022 nakoupilo (státní) ČEPRO od Babišova Preolu biopaliva za 3.4 miliardy, formou veřejné zakázky - Preol má podle vlastní výroční zprávy tržby v objemech 5-6 miliard, tedy byznys se státem je pro něj naprosto zásadní. Může se tohoto vzdát?
U dotací je pak otázka, zda se to vztahuje jen na nenárokové (což asi lze přežít), nebo i na nárokovou platbu na hektar - protože ta tvoří naprosto obří část tržeb rostlinářského zemědělce, okolo 20%. Bez této platby je zemědělec v obilninách nekonkurenceschopný.
Poslední věc: stále není jasné, zda to bude stačit, protože zákon o střetu zájmů věci vymezuje šířeji, obecněji (”…se musí zdržet jednání, kde jeho osobní zájem může ovlivnit výkon funkce; nesmí zneužít postavení, informace, jméno funkce…”). Ale další ustanovení zákona jsou dost měkké faktory a Babiš v měkkých mantinelech umí chodit - prostě je ignoruje.
Co na to prezident?
Postup prezidenta v této věci - tedy že chce, aby Babiš veřejně řekl, jak to vyřeší - je sice správný, ale nic zásadního nevyřeší. (Prezident ovšem nemá jinou možnost, chce-li se chovat dle ústavy). Tím, že chce od Babiše veřejné prezentování toho „řešení“ jej dostává pod mírný tlak (protože je jasné, že s čímkoli přijde, bude experty na právo a ekonomickou politiku ihned rozcupováno, viz body 2-3 výše) a současně nebude vypadat jako „Babišův kumpán“ (nebo přesněji: ten, který se nechal Babišem ožulit), tedy jako člověk, který jej nevratným krokem doklepl do funkce předsedy vlády, aniž je konflikt zájmů vyřešený či vůbec to řešení je známo.
