Článek
Jistě to taky zaznamenáváte. V poslední době známé osobnosti, které se jinak často vyjadřují k veřejnému dění, říkají, že nepůjdou vůbec volit. Žádné menší zlo větší zlo, prostě nepůjdou, protože jsou tak nějak tím vším znechucení a vůbec.
Jejich postoj jsem vyjádřil titulkem článku, který je hodně ostrý a musím to dobře vysvětlit. Zdůrazňuji ale jednu věc: naprosto nemám na mysli nevoličství ze strany těch, kteří se o politiku dlouhodobě nezajímají (je to jejich svaté právo), nemají na to čas ani myšlenky, nerozumí tomu, žijí si své životy a to, co se děje se zemí, přenechávají jiným. Toto ani je nijak nekritizuji. Mířím naopak na lidi, kteří jsou či by měli být lídry, kteří dění sledují velmi dobře, jsou rozkoukaní a informovaní. A říkají ne.
Setkávám se dokonce s průpovídkami „nevolit je taky volba“. Ne, není. Je to slovní ekvilibristika, kterou mohou na nepozorné zkoušet mazaní manipulátoři jako je Martin Malý (ADent) a která vychází ze zaměňování slov volba a volby. Bavíme se o volbách, a jejich podstatou je volit, stejně jako podstatou stravování je, že jíme a podstatou deště je, že je to voda co padá. Držet hladovku není forma stravování a sucho není forma deště - právě tak „nevolit“ není forma voleb. Je to rozhodnutí, to jistě ano. Ale není to forma voleb.
Pojďme od Adama.
Co je cílem politického marketingu?
Přesvědčit lidi, aby vás volili, to je přece jasné, ne?
Jenomže je tam ještě druhá půlka věty, kterou málokdo zná: druhým, často právě tak důležitým cílem je znechutit voličům protistrany jejich volbu ideálně tak, aby zůstali sedět doma.
A to se děje. Ve velkém.
Političtí marketéři dobře vědí, že takřka není možné převekslovat voliče z jedné velké hromady, reprezentované „pětikoalicí“ (současné vládní strany + Piráti) na druhou velkou hromadu (ANO, Stačilo, SPD, Motoristé). Přesuny mezi těmito hromadami jsou minimální, ať se markeťáci tam i tam snaží, jak mohou. Jsou jen uvnitř těchto hromad.
V takové situaci se pak marketingové úsilí - platí to zejméno o ANO, které má svou mašinérii zdaleka nejsilnější, nejlépe financovanou a nejprofesionálnější - soustřeďuje na dva cíle: v rámci své hromady natáhnout co nejvíc voličů pro sebe, a u té druhé hromady voliče znechutit, aby seděli doma, a ještě aby to vydávali za správné rozhodnutí, kterým neztratí svou hrdost. (Zde odkazuji k nadpisu článku).
A funguje to?
Upřímně - není úplně lehké odradit dříve ukázněné voliče od voleb a udělat z nich nevoliče. Ale to nevadí - stačí málo! I v dnešním rozložení sil totiž pokud by došlo k posunu o dvě-tři procenta na obou hromadách, znamená to najednou změnu výsledku a překlopení sil. A jednotky procent už se dosáhnout dají.
Současně taky nechci říci, že za vše může marketing. Dost lidí je zklamaných zcela autenticky a samostatně - čekali něco, to se nedostavilo. (To je ale vždycky; ukažte mě vládu, kterou by její původní voliči milovali!). Můžeme si říkat, že měli nerealistická očekávání - například totální zkrocení státního dluhu - ale to je vlastně jedno. Něco čekali a nedostali to.
Jenomže v takovouto chvíli právě číhá marketing a zaútočí. Marketing nevytváří, ale zesiluje, a stoprocentně to platí o sociálních sítích, ty jsou k tomu doslova stavěné. Tedy přetváří dojem mírné nespokojenosti a mírné naštvanosti k pocitu totální nespokojenosti a totální naštvanosti - ač k tomu vlastně chybí tak silný racionální důvod.
Všimněte si, co se ve veřejném prostoru děje. Vlastně se moc nepoužívají racionální, jasné, tvrdé, silné argumenty, proč jsou nevolitelní. Ale napouští se do lidí znechucení a odpor, přičemž se používají už dobře vyzkoušené nástroje: emotivní obrázky a videjka, krátké texty plné naštvaných smajlíků, vlaječek, červených výkřičníků, opakování působivých „memes“ typu „Pro Ukrajince všechno, pro naše lidi nic!“ - prostě všechni, aby špatný pocit zůstal.
Ač nechci vidět úplně za každým stromem Rusáka, tak tohle jsou jejich metody (které už mohou být a jistě i jsou zkopírované našimi domácími rusáky): všechno zpochybnit, všechno znejistit, všichni jsou špatní, jen ty jsi dobrý. S takto naklepaným materiálem se pak pracuje jedna báseň.
Hra na ego
A v závěsu jde to, na co narážím v titulku. Roztrpčený (stále ještě!) volič totiž dostane lákavou nabídku. Ukaž jim, že jsi nad nimi a nad věcí! Fakt se nemusíš NUTIT do házení lístku do urny, když je nemáš rád! Zachraň si svou důstojnost! Nemáš rád, tak prostě nevol!
Tohle je strašně silné a působí to. I celkem jinak a jindy příčetní lidé najednou říkají, že nepůjdou volit a hledají pro to rozličná zdůvodnění. (Takhle ostatně funguje postfaktická doba - zdůvodnit lze úplně cokoli, pokud si s tím dáte dost práce). To, že si tím ve skutečnosti vyřešili svůj vnitřní problém pózou morální nadřazenosti, možná ani nevědí.
Nezkusíme se nad tím ještě aspoň jednou zamyslet?
