Sedmnáct balíčků sankcí „k ničemu“, proč by měl fungovat osmnáctý? Efekty sankcí proti Rusku

„Sankce nefungují! Naopak nás posilují!“ vykřikuje Rusko (ne že by jim někdo věřil). Západ pak tvrdí, že jsou sankce účinné. Rusko ale válčí nadále a tvrdí, že jeho ekonomika je silná a roste. Čert aby se v tom vyznal! Zkusíme to tedy zde.

Jasně - i takové zprávy se objevovaly po spuštění sankcí. Nebylo jich ale moc a spíš se jednalo o přání otcem myšlenky, wishful thinking - prostě jsme na straně Ukrajiny a to nám brání kriticky myslet. Já jsem již na začátku invaze publikoval post, kde s tím nesouhlasím, a tedy „cituji sebe“.

Rusko je geograficky obrovská země - tedy je bohatá na vlastní zdroje a je schopná si vypěstovat celkem vše, od subtropického ovoce až po brambory. Historicky (z dob SSSR) je i poměrně soběstačná, protože téměř nebyla součástí světového obchodu, tedy to základní, co je potřeba si vyrobí. Nic špičkového, ale víceméně to stačí. Toto samozřejmě sankcemi nemohlo být zlikvidováno, nebylo jak - problémy se projevují spíše v drahotě než že by zboží nebylo vůbec. Ruský člověk, zejména na venkově je pak skromný: brambory si vypěstuje na zahrádce a tím pádem má na základní životní potřeby, na vodku i na knedlíky.

Rusko současně není volnotržní ekonomikou - její obrovská část je v rukou státu a zbytek pak stát různě reguluje. Funguje zde - zejména po začátku invaze - jakýsi zvláštní „socialismus“, který jsme znali od nás z minulého režimu. Země neprosperovala a nerozvíjela se, ale nějak fungovala, přežívala. V podobné situaci je Rusko dlouhodobě, je na to celkem zvyklé.

Poslední věc: aby došlo ke kolapsu ve smyslu státního bankrotu, musela by se Rusku stát jediná věc: ztráta schopnosti platit svoje dluhy. Jenomže Rusko - zejména díky tomu, že těží nerostné bohatství - vůči světu zadlužené není (resp. jen minimálně, spíše “provozně”) a naopak si vytvořilo obrovskou rezervu i v zahraničních měnách. Dnes víme, že právě kvůli vedení války…

Dobře, tak přestaň kecat a řekni, jestli ty sankce fungují nebo ne!

Jdeme na ně, jednu po druhé. Mých TOP 8!

Jednoznačně největší jednorázový úder. Západ v rychlé reakci zmrazil tuto obrovskou sumu, něco mezi polovinou až dvěma třetinami rezerv z oné válečné zásoby. Raději si ani nepředstavujme, jak obrovský objem zbraní včetně těch špičkových by si mohla země pořídit, kdyby tyto peníze měla.

To ale není všechno: jak je dobře známo, po zahájení invaze se prudce propadl rubl (skoro na polovinu), což samozřejmě zdražuje všechny nákupy v zahraničí. Rusko reagovalo tím, že vlastně zrušilo volnou směnitelnost rublu a drží v posledních letech kurs uměle (zhruba na předválečné úrovni) - tím se ale přesouvá z volnotržní do řízené ekonomiky.

Trochu polovičaté opatření s cílem postihnout největší ruské (státní) banky, ale ponechat nějaká zadní vrátka pro obchod. Od mezinárodního zúčtovacího systému je odpojeno 70% ruského bankovního sektoru včetně Sberbank a VTB. Obě tyto banky ztratily přístup ke světu a propadly se do obřích ztrát. Bohužel nebyla odpojena Gazprombank, která finančně zprostředkovává obchodování s energiemi.

Rusko si našlo svoje okliky, které ale jsou dražší a méně výhodné. Ostatně to platí obecně o sankcích: dají se hledat „objížďky“, ale podobně jako na silnicích jsou delší, praconější, méně výhodné.

Tohle je jedna z nejsložitějších věcí. Zde se nejčastěji říká: „proč to embargo dáváte, oni ho stejně obcházejí“. Jenomže:
1) Něco se dá obejít (export přes jihoasijské země, Turecko atd.), ale něco ne.
2) Výrobní firmy vědí, že obcházením jsou v riziku - je jejich povinností si kontrolovat koncového uživatele. Pokud si to nezkontrolují či vědí, že to je šedý reexport do Ruska a zjistí se to, padají velké tresty. Ne každá firma si to „lajzne“. Pro mnoho výrobců je lepší tento export oželet než si přidělávat trable.
3) U náročných technologií samotná dodávka nestačí. Jsou to komplexní celky, které, aby fungovaly, vyžadují nainstalování školeným personálem na místě. Zaškolení pracovníků. Trvalý servis a dodávky náhradních dílů. Dodávky spotřebního materiálu. Nejsou to věci, které propašujete přes Turkmenistán, strčíte do zásuvky a jedou. A tohle už teď neuděláte.
4) Pašování znamená riziko šizení - padělků, vadných dílů atd. Pašování má jednu nevýhodu: nemůžete nic reklamovat. Protože „oficiálně“ to nemáte, že…
5) A konečně, pašování je výrazně, i několikanásobně dražší. Nezapomeňme: jedním z cílů sankcí je postihnout Rusko finančně. Peníze jsou „zbraněmi“ války. Kolik bude mít Rusko peněz, tolik bude nakupovat od Číny, Íránu, Severní Koreje… tam nedostane dnes nic zadarmo, ale naopak, s mastnou válečnou přirážkou.

I když samozřejmě každé (sankční) opatření, v teorii „míří na sto procent zásahu“, tak vlastně jakékoli významné procento je dobré. A to, že embargo na náročné technologie funguje, dobře potvrzují zprávy z Ruska: jejich výroba (manufacturing) jim neskutečně hapruje. Opět: raději se ani neptejme, jak by vypadala jejich zbrojní mašinérie, kdyby tyto sankce nebyly.

Je samozřejmě hodně nepěkné, že tyto suroviny od Ruska nadále kupujeme a tím je krmíme. Zde ale embargo jednoznačně funguje - dramaticky snižuje množství těchto surovin. Ruská ropa oficiálními kanály po moři už neteče. Jasně, funguje jejich tzv. stínová flotila, ale odhadem jsou na polovině předchozí přepravy a sankce postupně „odchytávají“ i lodě této flotily, dochází k jejich zabavování.

Rusko hledá nová odbytiště, ale v obřím objemu, který potřebuje prodávat, to není snadné. Země, které to od něj kupují (jihoasijské státy včetně Indie a pak Čína) si samozřejmě řeknou o velké slevy - využijí ruské nouze. Nejsou vybudovány dostatečné přepravní kapacity. Odhaduje se, že jen na ropě přišlo Rusko za tři roky války o 154 miliard EUR, což je gigantická suma.

Podobně je tomu i s plynem. Tam je to navíc ještě horší, protože Evropa byla hlavním žroutem ruského plynu masivními plynovody - ty do asijských zemí ale nejsou postavené.

Stropy na ropu a plyn pak znamenají, že Rusko má z obojího nižší příjmy - a právě v posledním, nyní schváleném sankčním balíčku šel strop ještě ní (z 60 dolarů na 47).

Rusko toho těží samozřejmě mnohem víc, a i zde zafungovalo embargo podobně jako u ropy a plynu - jde hlavně o uhlí, železo a ocel, hliník, zlato, dřevo, cement nebo diamanty. Celkově byl postižený trh o velikosti 91 miliard EUR ročně.

Samozřejmě, i zde Rusko hledá alternativní cesty podobně jako u ropy a plynu. Ale má to všechny neduhy alternativních cest: jsou pracnější, dražší, horší, méně kapacitní. Evropa se mezitím přeorientovala na jiné dodavatele - naštěstí je jich na světě dost a nevedlo to k výraznému navýšení cen těchto komodit.

Platí stop na všechny lety ruských společností do EU, a lodí do většiny evropských přístavů. Doprava je „krev ekonomiky“, a opět, byť to Rusko nedostává na kolena, hodně mu to škodí. Samozřejmě, i zde je možné to všelijak klikatě obcházet, ale to už bych se opakoval: dražší, horší, podstatně méně komfortní, složitější.

Ve finančním objemu jde o menší částku než výše uvedené, ale odhadovaných 20 miliard EUR opravdu není málo. Spíš jde o to, že to „zabolí“ různé dosud věrné služebníky Putinova režimu, kteří si na Západě kupovali paláce a žili v nich. Tahle nová elita Ruska dnes rozhodně není šťastná.

Ano, představa, že tato nespokojená smetánka se nějak domluví a svrhne Putina, se nenaplnila a upřímně byla naivní. To, co sledujeme, je zrychlené vypadávání z oken. Režim dává najevo, že i mini pokus o revoltu se trestá… smrtí.

Vypadá to jako nedůležité, ale je to možná to vůbec nejcennější. Zahraniční firmy totiž investicemi v Rusku budovaly jeho pokročilý průmysl (a odnášely si z toho často pohádkové zisky). Rusko se totiž ukazuje jako dlouhodobě mimořádně neschopné v high-techu - dokonce ani ty pokročilé zbraně neumí dělat špičkově.

Je pravda, že „opuštěné“ západní firmy obvykle převzali za nízké ceny místní oligarchové a nějak s nimi fungují dál. Utnutí špičkového know-how ale vede ke stagnaci - svět zatím valí dopředu, Rusko žije z toho, co mělo před sankcemi. Rozdíl se zvyšuje.

Toto jsou opravdu citelné věci a vypočítávám je proto, že se domnívám, že jsme na to už tak trošku zapomněli a někdy podléháme ruské propagandě, která předstírá, že vše je v nejlepším pořádku, „ekonomika roste“ (ale jen na konto válečného průmyslu, je to růst HDP formou „postavím zeď a hned ji zase zbourám“, tedy dlouhodobě nic nevylepšuji) a zemi se daří.

Je třeba korektně říci, že jsou věci, kde sankce očekávání nenaplnily - ale tak je tomu vždycky, ukažte mně co se naplní na 100%. Možná tak socialistická pětiletka… Takže:
1) Nezpůsobily ukončení války. Možná to někdo čekal, realističtí experti ale nikoli. Nevznikl tlak na Putina - respektive možná vznikl, ale car má v ruce tvrdý represivní aparát, takže se s tím vypořádal.
2) Nezpůsobily zhroucení ekonomiky. Existovaly prognózy, že bude v zemi rychle klesat HDP (až o 8% ročně), což by už tu tezi hroucení ekonomiky naplnilo. To se nenaplnilo, byť je otázkou, do jaké míry Putinův režim falšuje statistiky - v zemi nepůsobí světové auditorské firmy, není co a jak kontrolovat. Rusko přepnulo na válečnou výrobu a přesunulo tedy břímě na občany, kteří trpí, zatímco ekonomika jako taková jede stabilně.
3) Sankce na ropu a plyn jsou slabší, než by mohly být. Prvotní cenový strop (60 dolarů za barel) byl zbytečně vysoký, bylo to prostě „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Až nyní sražení stropu na 47 USD/barel zabolí citelněji.
4) Obcházení šedým reexportem je asi silnější, než se čekalo. Rusko prostě s tímto má dějinné zkušenosti a „má kanály“, zejména přes postsovětské země. Právě zde míří poslední balík sankcí, který se snaží ucpávat tyto reexportní trasy.

Tak můžeme sankce vidět při pohledu na dění - a vlatně to bude pohled správný. Jenomže právě toto je důvod k dalším kolům sankcí, nikoli k jejich ukončení. Protože sankce se uvalí poměrně snadno - je to úřední rozhodnutí - a „vrtání“ stojí Rusko čas a peníze, a výsledek má daleko ke stoprocentnímu. Proto je potřeba neustávat: hledat díry a ucpávat je, a sledovat, kde se pokusí vyvrtat jinou.

Však mu časem dojdou i ty díry.

Pokud jste dočetli až sem, tak vidíte, že hlavní efekt je finanční - a je to dobře. Válka se dnes vede penězi. S teoreticky nelimitovanými zdroji (a Rusko k nim mělo s obrovskou zásobou docela blízko!) se válka vede snadno: vždycky najdete kanály, vždycky přeplatíte, vždycky něco dovezete.

Zprávy z fronty, kterých je hodně včetně očitých svědectví říkají, že Rusko má problém - velký problém. Na frontě chybí vlastně všechno. Vojáci si musí za své (!) kupovat výstroj, často i výzbroj, radiostanice, neprůstřelné vesty, kvalitní přilby. Na to samozřejmě obvykle nemají peníze, takže jsou zranitelní a umírají.

Není dostatek techniky. Rusku prakticky došly tanky (a jsou drahé, nenakupuje). Dochází mu další těžká kolová i pásová technika, takže na frontu se jezdí na mopedech - extrémní zranitelnost. Chybí mu špičková komunikační technika - dá se samozřejmě sehnat, ale opět, je drahá. Rusko sice má papírově masivní zbrojní průmysl, ale válka je tak strašlivý žrout, že to nestačí - a na nákupy už pak peníze nejsou.

Je potřeba samozřejmě říci, že totéž platí pro Ukrajinu a proto jedna z forem pomoci je finanční: Ukrajina sama udává, že kvůli nedostatku peněz její fabriky na drony jedou na třicet procent. A drony jsou dnes vlastně klíčovou zbraní.

Rusko je zemí ve většině ohledů mnohonásobně silnější než Ukrajina: personálně (a navíc nemá problém lidskými životy šíleně plýtvat), vojenskou technikou, kterou si země chystá mnoho desítek let, a vůbec vlastně tím, že Rusko je, na rozdíl od Ukrajiny, odjakživa extrémně militaristická mocnost. Země, ve které je armáda na prvním, druhém až x-tém místě, vždycky byla.

Papírově to měl být zápas kočky s myší, ale ukazuje se, že je přinejmenším vyrovnaný - Rusko postupuje naprosto nepatrně, Ukrajina trpí, ale drží.

I díky své statečnosti, díky šikovnosti na frontě a za ní, díky světové pomoci - a díky sankcím.