Stáhla Evropa před Trumpem ocas?

My na vás 15 % na vše, vy na nás skoro nic. Takhle přece dobrá dohoda nevypadá!

Nedivím se kritice na evropské straně, tohle samozřejmě žádné win-win není. Jenomže, jak už to s trumpovskou Amerikou bývá - ono to zas nebude tak horké.

Samozřejmě: na clech prohraje jak Amerika, tak Evropa. V okamžiku, kdy Trump vyhlásil jednostranných 30 % na vše evropské zboží, tak už ta prohra nastala. A nyní šlo jen o to, jestli bude v plné palbě nebo nižší - nicméně se očekávalo (protože Trump je průhledný jak flaška vodky, tohle je jeho metoda a žádnou jinou neumí), že z této nesmyslně vysoké sazby couvne, což se taky stalo.

Pokud někdo vyčítá Evropě, že ustoupila, špatně jednala, že si ji Trump „namazal na chleba“, jak se vyjádřil Orbán (kterého mají na chlebě namazaného Rusové, a tentokrát doopravdy), tak je to nepochopení situace.

Trump sice je hlupák a mizera, ale současně ovládá velmoc č. 1 s veškerou její sílou - tedy tu nejde o Trumpa, ale o Ameriku. A pokud se rozhodl, že ji na misky vah položí, tedy že si vlastně vezme americké občany jako rukojmí, jen aby dosáhl svého uspokojení, pak mu v tom není jak zabránit. Tohle nebyla dohoda, ale Trumpovo jednostranné rozhodnutí - v jeho jednoduchém pojetí světa je potřeba ty další nějak trestat, přičemž trestajícím Bohem je on. Nic dalšího tam nehledejte, a uvalené procento je výsledkem toho, jak se zrovna vyspal.

Můžete si říci, že Evropa měla ukázat, že se nedá a taky nasolit cla, ve smyslu: kolik ty, tolik my. Jasně, to by vypadalo, že si zachovává hrdost a tvář - ale má se takhle dělat politika, vzájemně si ukazovat, kdo má větší, ehm, prostředníček?

Evropa si totiž na rozdíl od Trumpa nebere svoje občany jako rukojmí. Odvetná cla by znamenala zdražení amerického zboží pro občany zemí EU. Proč by to měla Evropa dělat, je to v něčem benefitní pro EU, pro státy, pro občany? Negativa jednoznačně přesahují pozitiva (byť ta nějaká jsou, ne že ne).

To, že EU neuvalila na USA odvetná cla znamená, že představitelé evropských zemí (je jasné, že dohoda byla s jejich schválením, tyto extrémně zásadní věci se vždy konzultují a úroveň EU je spíš v roli koordinačního bodu!) myslí na své občany. Trump nikoli.

Kritizovat EU za tuto dohodu je prostě střela mimo terč. Rozhodl to Trump, tak jako u svých dalších cel na jiné země. Důsledky jsou mu lhostejné - tedy argumenty na něj neplatí.

Nicméně, tohle překvapivě není to hlavní.

Nemělo by nás to překvapovat: Trump tvrdí něco úplně jiného než evropské zdroje. Dohoda (jak on říká „deal“), který udělal někde mezi šestou a osmou jamkou na golfu, je zjevně jen naskicnutá, bez dořešených detailů. Pro Trumpa typické - on potřebuje něco, čím se pochlubí, jak je zase velký a skvělý, detaily neřeší, pouští z hlavy, věnuje se něčemu jinému.

Shrnul to dobře twitterový post (odkaz 1), stojí za přečtení:
1) Bílý dům říká: 15 % na evropská farmaka od pátku. EU: nic takového nebylo dohodnuto, čeká se na došetření ze strany USA.
2) Bílý dům: „EU bude investovat 600 miliard do americké ekonomiky a nakoupí energie za 750 miliard“. EU: žádný takový závazek není učiněn a ani nemůže být, protože EU nemůže diktovat soukromým evropským firmám co a kde mají nakupovat.
3) Bílý dům: „EU odsouhlasila velké nákupy amerických zbraní“. EU: absolutně nic takového nebylo dohodnuto ani přislíbeno. Je to pouze Trumpův dojem.
4) Bílý dům: „EU a USA budou společně pracovat na redukci hygienických norem znesnadňující dovoz amerického vepřového a mléčných výrobků“. EU: naprosto žádný ústupek v tomto ohledu.
5) Bílý dům: „EU a USA budou pracovat na nespravedlivých bariérách na (americké) digitální služby“. EU: nic takového nebylo vůbec zmíněno a diskutováno.

Mohu se jistě mýlit, ale protože tento vzorec se už poněkolikáté opakuje, tak si z toho odnáším následující:
a) kývněte mu na to, co chce, ať se cítí jako vítěz, to je pro něj to hlavní a jediné, co jej zajímá, ať z čiré pomstychtivosti neudělá ještě větší škodu
b) držte vlastní dohodu nekonkrétní s tím, že se to dopracuje pak na úrovni administrativ
c) pak se bude jednat, pracujte na spoustě výjimek, odkladů, zkoumání a šetření. Trumpovi to vadit nebude, protože ho každé téma zajímá tak týden - a (americká) administrativa fakticky moc velká cla nechce, ví, že to je devastující i pro USA.

Komuniké Bílého domu uvádí ještě jednu půvabnost, když říká, že „Evropa zaplatí 15% cla“. Ne, Evropa je opravdu nezaplatí. Ale to je opět další úlitba Trumpově obsesi, kdy jsou schopní tvrdit sebevětší hloupost, jenom protože to tak vůdce chce.

Nicméně, co se stane? Pokud někdo prohlásí, že ví, co se stane, tak je buď pohádkář nebo Kovanda. Ekonomika je systém srovnatelný s počasím, takže můžeme něco předpovídat s určitou pravděpodobností. Ne s jistotou.

Bude to mít negativní vliv na (světový) byznys. Ten jede promazaný globalizací a tohle je umělá překážka. Nějaké mínus na HDP na jedné i druhé straně to mít bude, nicméně nejspíš to bude tak malé, že až neznatelné - odhady jsou okolo 0,2 % dolů oproti stavu bez cel.
(Proč na obou stranách? Francouzský výrobce neprodá do USA parfém - mínus HDP. Ale americký velkoobchod-maloobchod jej neprodá a neudělá na něm svou padesátiprocentní marži, tedy HDP: opět mínus HDP).

Zvýší to ceny v USA (u dováženého zboží)? Celkově ano, ale opět, byznys je hrozně přizpůsobivý; může třeba u některého zboží ubrat na parametrech, tedy i na ceně, aby si nekousal do marže. Může upřednostňovat vývoz jiných (levnějších) výrobků atd. S tímto moc nejsou zkušenosti, ale dosavadní platná cla měla na koncové ceny v USA, a tedy na inflaci malý vliv. Ne žádný, ale malý.

Poškodí to evropské výrobce a exportéry? Zcela jistě ano. Protože americký spotřebitel má stále stejnou peněženku, a těch 15 %, které odplují do kasy zadluženého amerického státu, se někde projevit musí. Je ale hned na místě zmínit, že některé objemem obří segmenty nejsou zatíženy cly (mají výjimku): udává se farmacie (je v objemu obchodu na prvním místě s cca 120 miliardami, což je násobně více než automobily. Pravděpodobně jsou z cel vyjmuty i chemikálie, další desítky miliard.
(Další silné segmenty, tentokrát dotčené cly: automobily a automobily, letecký průmysl, lékařská zařízení, obecná strojařina, potraviny, zejména vína a lihoviny).

Budou se výrobní firmy (nejen evropské) stěhovat do USA? Toto Trump vyhlašoval za jeden ze svých cílů, ale je to málo pravděpodobné. Přestěhování výroby není přestěhování kusu nábytku, fakticky to není přestěhování, ale vybudování a znamená to miliardové investice a trvá to několik let. Děláte to přitom z donucení, protože dnes vám to, že vyrábíte v zemi X a prodáváte v zemi Y vyhovuje lépe. Kdyby vám to nevyhovovalo, už v USA stejně dávno vyrábíte. USA přitom není moc dobrá země na výrobu: kvalifikované síly pomálu, je drahá, chybí subdodavatelská pavučina. Můžete vozit díly přes oceán, ale USA vám je na vstupu proclí, takže kde je ta výhoda?

Pomůže to ve vybudování a posílení amerického průmyslu (či zemědělství, u vína a lihovin)? Opět trochu zbožné přání. Znovu vybudovat americký výrobní průmysl je úkol na desítky let a realita zatím šla opačným směrem - manufacturing se stěhuje pryč z Ameriky, ne do ní. (Z Evropy ovšem taky, protože Asie je prostě dramaticky levnější). Produkci lihovin asi zvýšit lze, to je jen vypálení zrna, produkci vína ale z roku na rok nikoli: vinná réva potřebuje pět let, než začne plodit. Kdy že končí Trumpovi období?

.. a Evropa dost dobře na toto sází. I když je Trump na začátku svého období (někde po první šestině od voleb), tak už příští rok v listopadu jsou midterms, kdy může - a zatím se to tak podle průzkumů jeví - kompletně ztratit Kongres, tedy nový mu neschválí vůbec nic a může se pokoušet (dosti sporně a rizikově) vládnout pomocí dekretů. Tohle je velmi krátká doba.

Navíc Trumpovy celní opičárny se setkávají se silným odporem i nyní. I republikáni vědí, že tohle poškozuje ekonomiku a snižuje to jejich šanci na znovuzvolení. Cla vyhlášená Trumpem nejsou promítnuta do formy zákonů, takže soudy je můžou a budou napadat a shazovat (výsledek je ovšem nejistý). A tohle může být už v řádu týdnů.

U věcí vyžadujících jednomyslnost v EU se dnes docela často naráží, a tato dohoda je nemilovaná. Nelze vyloučit (i když si to osobně nemyslím), že ke schválení nedojde, nebo že případně některé zejména silné státy si vynutí další jednání s USA a návrhy úprav, zejména rozšíření množství výjimek. (Výjimky se nedělají na marginální věci, ale právě na ty velké - takže nakonec „dolarový objem“ postižený cly nemusí být tak velký).

Je potřeba zmínit ještě jednu věc - dolar šel od začátku roku dolů o 12 %, z praktické parity na přelomu roku na jedna ku 0.85 nyní. Trend navíc zatím vypadá setrvalý a je docela možné, že výrazné oslabení je i Trumpovým cílem (dolar klesá i vůči dalším měnám, není to tedy posilování eura, ale skutečně oslabování dolaru). Toto je samo o sobě zajímavé téma, které ale zde kvůli rozsahu nebudu rozvádět.

Oslabený dolar je vlastně „další forma cla“: Američané zkrátka budou platit za importované zboží více. V souhrnu už to pak dává vysokou sumu: 15% clo + 12% oslabení, navíc pokračující - to už je prohibitivní.

Ono to samozřejmě tak snadno nejde, ale tyto kroky (cla + oslabení, zčásti cílené) v podstatě budují jakýsi nový, nebo aspoň hodně pozměněný světový řád, a ten zní: tak se prostě bez té Ameriky obejdeme.

Budou-li USA i nadále takto nevyzpytatelným a zdivočelým partnerem, stanou se obchodně rizikovým pro každého, kdo s nimi obcuje. Svět se pokusí zařídit po svém: bude víc obchodovat mezi sebou a méně s Amerikou. Znamená to uzavírání obchodních dohod, snižování cel (je jich pořád ještě mezi dalšími zeměmi dost), podpora zahraničních investic atd. Toto není prognóza, ale realita.

Již jsem to jednou psal: je mně prostých Američanů líto, ale za volbu oranžového klauna si mohou sami; tohle je největší příležitost pro zbytek světa včetně Evropy za sto let. Amerika oslabí, Evropa - bude-li ovšem chytrá - posílí. Čína ovšem posílí také.

V reakci na Trumpova cla měla EU v zásadě dvě možnosti:
1) Tvrdou odvetu (s rizikem dalších eskalací, tj. on zvedne - my zvedneme - on zvedne atd.). S dopady na evropské spotřebitele. Se zachováním „hrdosti“…
2) Couvnout, s vědomím nespravedlivého, nevyváženého stavu, s tím, že se postupem času zařídíme jinak, případně s tím, že to nebude tak horké, jak se zdá a sankce možná odezní dřív, než si myslíme.

Každá z voleb má svá pro a proti, Evropa si vybrala tu druhou. V tom případě - respektive v každém případě - před ní stojí mnoho domácích úkolů. A ne před Evropskou unií, tedy bruselským aparátem, ale před jednotlivými státy, včetně našeho.

Není to nic nového a ostatně asi nejlépe ze všech to popisuje Draghiho zpráva. Tvrdě investovat do budoucnosti, do uzavření tzv. inovační mezery. Integrovaná průmyslová politika na úrovni Evropy, ne fragmentovaná na úrovni národních států. Jednotný a silný kapitálový trh. Autonomie ve strategických odvětví.

To platilo v době prezentování Mariem Draghim (září 2024) a dnes, s trumpovskou Amerikou jakožto smutnou realitou to platí dvakrát silněji.