Článek
Horkým tématem se minulý týden stala věc zcela nudná - výdajové paušály živnostníků. Cože se jim tak hrozného stalo? Výzkumná organizace PAQ Research jako jeden z řady návrhů na uzdravení veřejných financí (a že je co uzdravovat!) předkládá možné úpravy ve způsobu, jakým jsou zdaňováni živnostníci neboli OSVČ neboli lidově a zřejmě nejpřesněji „ičaři“. Zejména na sociálních sítích se zdvihl vítr - ten zlý stát zase chce obírat tvrdě pracující podnikatele. Pojďme se na to tedy podívat.
Proč vůbec byly výdajové paušály zavedeny, kvůli nižším daním? Vůbec ne
Už v roce 1993 byla zavedena možnost drobných podnikatelů-živnostníků si zjednodušit agendu, nemuset vůbec vést nákladovou část účetnictví a namísto vypočítávání nákladů (a tedy výsledného zisku jako výnos mínus náklady) si do daňového přiznání „prásknout“ paušální náklad ve výši 40-80% výnosů. Platit tedy daň z toho zbytku (60%-20%).
Smysl zavedení výdajových paušálů byl jasný a rozumný - a je dodnes. Není jím ušetření daní, ale zjednodušení agendy. Při zavádění se má za to, že drobný živnostník je na všechno sám, že se má hlavně soustředit na práci, na výrobu, na službu a netrávit večery sčítáním účtenek na kalkulačce nebo na papíře. (Nezapomeňte, byl rok 1993).
Během dalších dvaceti let se měnilo leccos, ale výdajové paušály zůstávaly, jen se zpřesňovaly kategorie a trochu se měnila procenta. Dnes zůstává rozpětí 40%-80% podle druhu živnosti a též jsou nastaveny stropy (od 600 000 po 1 600 000 ročních tržeb, opět podle druhu živnosti. Strop neznamená, že po jeho překročení už podnikatel nesmí uplatňovat paušál - může, ale jen do výše stropu. Nad to už je vše bráno jako zisk.
Překvapení: výdajový paušál není povinný
Setkávám se s tím, že se (ne-ičaři) domnívají, že výdajový paušál je pravidlo, které platí vždy. Nikoli: OSVČ/ičař si může vždy zvolit, zda použije režim paušálu, nebo naopak vykáže skutečné náklady. Podle toho, co je pro něj výhodnější jednak z hlediska daně (viz dále), jednak může v úvahu vzít jednoduchost a úsporu času vs úsporu peněz.
Znamená to tedy, že případné nastavení nižšího výdajového paušálu vůbec neznamená, že mu stát nařídí platit nespravedlivě vysokou daň, když nemá vysoký zisk. Pokud je jeho podnikání obtížné, má vysokou míru nákladů, tak se vykašle na paušál a vykáže náklady dle skutečnosti.
Jaké platí OSVČ daně?
Zde jen pro úplnost obrázku: 15 % ze zisku do výše 36násobku průměrné mzdy a 23 % nad ni (je zde tedy progresivita). Plus sociální a zdravotní pojištění, což je 29, resp. 13.5 % z poloviny daňového základu - daňový základ je právě částka mezi tržbami a paušálem. Platí nepodkročitelné minimum i při nulovém zisku, současně ale může uplatnit tzv. slevu na poplatníka. Nepůjdu do podrobností poměrně komplikovaných výpočtů, je ale důležité říci, že výsledné daňové zatížení živnostníka není obrovské: například živnostník s tržbami okolo miliónu ročně zaplatí sakumprásk (daň, sociální a zdravotní) okolo devadesáti tisíc Kč, tedy 9 %.
První velká otázka: kdo jsou čeští živnostníci?
Hned tady se můžeme zaseknout tak, že už se nepohneme. Spektrum „OSVČ“ (osoba samostatně výdělečně činná) je totiž v praxi tak široké, že širší být už skoro nemůže.
Patří sem jak tradičný živnostník, řekněme řemeslník na malém městě, který objíždí klienty a dělá pro ně první poslední. Ale právě tak do něj dnes patří člověk, který pracuje pro jediného zaměstnavatele, má s ním dlouhodobý kontrakt, chodí každý den do práce… říká se tomu pracovat na IČO.
Vůbec se nezmýlíme, když prvního označíme za člověka, který je vlastně drobným podnikatelem, nese na bedrech veškeré náklady a veškerá rizika, stát nijak neotravuje a měl by být tedy výrazně zvýhodněný. Neplatí to o druhém, který vlastně představuje typického představitele švarc systému. (Pojmenováno nikoli podle práce „na černo“ čili schwarz, ale podle skutečného pana Švarce, který tuto metodu proslavil a taky si to… odseděl).
Odhaduje se (statistiky nejsou!), že obě skupiny mohou být podobně početné a jistě mezi nimi existuje spousta mezistupňů. A nyní máme kámen úrazu. Zastánci podpory živnostníků argumentují těmi prvními - zatímco odpůrci, kteří říkají za zcela stejný typ práce, úvazku, vztahu je rozdíl v danění 400 % (a mají zde pravdu) spíše ty druhé.
Švarc systém je důsledek špatného nastavení
Argument může znít: ok, tak odstraňte „švarcaře“ a všechno bude dobrý. Jenomže to nejde: dokud bude až čtyřnásobná disproporce, lidé budou logicky utíkat ke švarcu, i když tím budou riskovat. Ten rozdíl je prostě příliš velký a nijak nezdůvodnitelný.
Pracovní agentury běžně nabízejí „ičaře“
Výše malá ilustrace k tomu, jak je „švarc“ rozšířený: dnes běžnou činností personálních, náborářských a HR agentur je zabezpečovat svým klientům, což jsou typicky velké firmy až korporáty, příliv „ičařů“… nikdo se tím už ani netají, nic neskrývá. Léta se tvrdilo, že švarcík je spíš výsada malých firem, na které není vidět, a že korporace si to „nemůžou dovolit“, musí dodržovat pravidla… no, houbeles.
Co znamená, že výdajové paušály jsou „příliš velké“?
Viz začátek článku: výdajové paušály nebyly u svého zavedení (připomínám, rok 1993!) myšleny jako nástroj ke snížení daní ze zisku, tedy k „umělému a zcela legálnímu snížení zisku, aby ičař platil méně daní“. Jenomže se přesně tímto staly.
Analýza PAQu (odkaz v závěru) uvádí, že zejména tzv. kancelářské profese - hrozně široký a možná už obskurní pojem, představme si pod ním typicky programátora; možná by bylo lepší říkat digitální profese - nemají 60 % náklady (tak vysoko je paušál), ale v průměru okolo 16 %.
Což by nám možná poradil i prostinký rozum: jaké jsou „náklady“ programátora versus náklad řemeslníka s malou výrobnou nebo malého zemědělce? Jistěže je tam propastný rozdíl. Nákladem prvního je jeho mozek, náklady těch dalších jsou drahé stroje, suroviny, polotovary, doprava…
Návrh tedy poukazuje na to, že se výdajové paušály zejména u digitálních profesí poněkud zvrhly a urvaly ze řetězu a že vlastně slouží jako legální nástroj ke „zfalšování“ zisku směrem dolů.
Chudý živnostník, bohatý živnostník a spravedlivé daně
„Spravedlivá daň“… může něco takového vůbec existovat? Kdo posoudí, co je a není spravedlivé?
Zvykli jsme si na nastavení, že daň je rovná, tedy procentuálně stejná (znamená to, že s růstem základu roste, tedy „bohatší platí víc“), a názory se různí na to, zda má být navíc ještě progresívní (tedy že roste i to procento, jinými slovy „bohatí platí ještě mnohem víc“) nebo nikoli.
S dovolením tento spor dám stranou (to bychom neskončili nikdy), ale chci ukázat, že u výdajových paušálů je daň regresivní, tedy že bohatí živnostníci platí nižší procento než ti chudí. A to výrazně: studie uvádí, že pětina nízkopříjmových OSVČ odvede třetinu svých zisků, zatímco pětina nejvýš příjmových jen 15 %.
A zde bychom se snad mohli shodnout, že to tedy moc spravedlivé není…
Bdělé oko Sauronovo se dívá, kde něco vzít úspěšným…
Protesty proti návrhu - pozor, není to žádný návrh státu, ale jen studie agentury, která poukazuje na diskrepance v systému! - namítají, že zase stát chce trestat úspěšné.
Jo, to je mantra stará jako lidstvo samo a můžu odpovědět: no samozřejmě! Říká se tomu totiž solidarita. Od úsvitu věků se totiž ti šťastnější a úspěšnější solidárně dělí s těmi méně šťastnými a méně úspěšnými - je to jeden ze základních stavebních kamenů lidské civilizace a jejího úspěchu. Dnes jsem úspěšný já a podělím se s ostatními - zítra tomu může být naopak. Neoliberální mantra, že úspěšní musí být navíc ještě víc odměňování, protože oni jsou přece ti nejlepší z nás, zatímco ti slabí dole mají být pro jistotu ještě trestáni, soudržnou civilizaci nebuduje, ale ničí ji. (Nakonec na tom prodělají všichni, což je snad každému myslícímu tvoru jasné).
Je to jen otázka míry - proto taky ta diskuse mezi rovným a progresivním zdaněním. Ale mít zdanění regresivní (mimochodem, neplatí to u zaměstnanců, jen u ičařů - proč? U zaměstnanců snad nejsou schopní a úspěšní, a ti slabší?) je bizarnost a chyba v systému.
Co dál?
Je to jednoduché: pojďme se na to podívat bez emocí, zda tu není opravdu zjevná nespravedlnost. Zda nám původně dobrý (a stále dobrý) nápad výdajových paušálů poněkud nezmutoval do situace, kdy chudý živnostník doplácí na toho bohatého (a tak tomu dnes je). A pojďme to, co je pokřivené, aspoň trochu napravit.
Odkaz: https://www.paqresearch.cz/post/pausaly-i-ctyrikrat-vyssi-nez-naklady-reforma-daneni-osvc/
K tématu též píše regionální politik ODS Radim Ivan, který, ač má ve svém příspěvku i dobré postřehy, se kterými souhlasím, je jinak celkově názoru opačného:
https://insidercz.substack.com/p/radim-ivan-statne-verejnopravne-korporatni?r=1p1555&utm_medium=ios&triedRedirect=true
Zdroj obrázku v textu: LinkedIn profil.
