Článek
Jistě jste zaznamenali trochu panikářské zprávy, že nová vlna emisních povolenek, která se na nás už už řítí, zdraží benzín o deset korun, plyn o desetitisíce a vůbec uvrhne domácnosti do chudoby. Možným důsledkům se pověnuju příště - zde ale mně jde o návrh Pirátů, aby se část vybraných peněz vracela zpět plošně občanům v podobě tzv. energetického kupónu. Nejdřív jim ty peníze vezmeme a pak jim je zase dáme zpět. Není to nějaká volovina?
Povolenky budou; řešme tedy co dál
Systém emisních povolenek ETS 2 (tedy jakási “druhá vlna”) je schválený a začne natvrdo platit od 1. ledna 2027 a dopadne přímo na domácnosti, na spotřebitele. Státy EU nemají žádné možnosti kličkování; je to závazný právní akt, žádné kreativní překládání do národních legislativ se nekoná. Státy (včetně ČR samozřejmě) ovšem mohou volit, co s výnosy z ETS 2 budou dělat. Nemohou z toho nikoho omezit (platí pro všechny), nemohou snížit ceny.
Osobně nejsem z ETS 2 úplně šťastný, byť souzním s širšími cíli Green Dealu či Fit for 55: my prostě musíme něco dělat, a výčet možností zas tak široký není. Kdo si ale stěžuje na ETS (1 i 2), že „bolí“, pak pláče na nesprávném hrobě: jejich cílem je, aby bolely. Má-li někdo představu, že lze dekarbonizovat, aby to nikoho nebolelo a nemělo to žádný dopad (takhle se vyjadřuje třeba premiér Petr Fiala), pak žije ve velkých iluzích. Myslím si nicméně, že EU skutečně podceňuje, jak silnou negativní publicitu toto opatření přinese a může se to velmi silně vrátit jak v národních volbách, tak v příštím volebním cyklu v EU. Pro protestní, antisystémové a/nebo Ruskem sponzorované strany je ETS 2 dárkem z nebes.
Návrh „klimabonusu“ (toto slovo bylo zavedeno v Rakousku, pirátský návrh používá termín „energetický kupón“ ale je něčím víc než jenom vzít a zase dát.
Tržní motivace: máte něco proti?
Odpor proti tomuto návrhu zaznamenávám u nás z kruhů, které si říkají pravicové a konzervativní. Je formulovaný jednoduše: „brát a zase dávat, tedy přerozdělovat, to je socialismus, a to my nechceme“. Pominu-li tedy, že to fakt ještě socialismus není, tak je důležité říci, že to „brát“ už tu je a nic s tím nenaděláme. Pokud tedy odpůrci říkají „brát a nic nedávat“, tak by to měli říci nahlas.
Ale je tu ještě důležitější věc - vlastně smysl ETS2 i tohoto kompenzačního návrhu. V dekarbonizaci má EU (či národní státy) několik možností:
a) tvrdé zákazy, příkazy a omezení (například zákaz výroby aut se spalovacími motory po roce 2035)
b) vlastní mohutné investice do dekarbonizačních opatření (ale kde na to mají státy vzít?)
c) zkusit vymyslet tržní, nebo, budiž a přesněji, polotržní motivační a demotivační systém. A to jsou právě ETS.
Na rovinu: tohle jsou všechno experimenty, jejichž výsledek není dobře předvídatelný - ale u nových věcí tomu tak je vždy. Žádnou chytristiku k dispozici nemáme.
V čem spočívá tržní motivace emisních povolenek (právě tak jako kompenzací)? V tom, že nutí účastníky trhu (od výrobců energetických zařízení až po spotřebitele) chovat se úsporně a „zeleně“, protože na tom vydělají - a naopak, pokud se budou chovat velmi neúsporně, bude je to stát víc než dnes.
Návrh uvádí, aby se spotřebitelům vrátila půlka vybraných peněz z ETS2, což by mělo dělat 5000 Kč při ceně povolenky 60 EUR/t. (Bude-li vyšší, bude to víc, bude-li nižší, bude to méně). Bude to tedy 5000 na hlavu, bez ohledu na to, jak energeticky úsporně či neúsporně domácnost funguje. V důsledku tedy ten, kdo je „hodně neúsporný“, bude platit tak jako tak víc (ale se zmírněním dopadu), zatímco ta rodina, která má už dům vybavený tepelným čerpadlem, řízenou ventilací, fotovoltaikou (atd.), na tom může i vydělat. Podobně to platí i o automobilech - uživatelé elektrovozů, ideálně nabíjející z vlastní střechy se zaradují, „dýzláci“ budou platit víc.
Má to nějaké slabiny? Má.
Perfektní řešení neexistuje (globální změna klimatu tu je a hrozba, respektive škody jí způsobené stále rostou a porostou, pokud to nezvrátíme) a i toto má určité slabiny. Dají se nicméně zjemňovat a tohle bych právě od státu čekal.
První slabou stránkou je velká různorodost toho, jak lidé bydlí. Kdo je v paneláku (navíc neúsporném - ale za to on nemůže, on jej nestavěl), tak moc nenadělá, i kdyby chtěl. Vlastníci rodinných domků jsou na tom lépe, ale pokud někdo bydlí v domě po prababičce, tak bez kompletní a velmi drahé rekonstrukce bránící únikům tepla si taky moc nepolepší; ne všechno se dá pořešit zaplácáním polystyrenem.
Dále platí, že tento systém - hovořím zejména o ETS2, méně o energetickém kupónu - bude dopadat víc na chudší rodiny, chudší vlastníky nemovitostí. „Dekarbonizace“ baráku, což znamená například fotovoltaiku s chytrým řízením včetně ohřevu vody a případně i řízení spotřebičů, elekroauto, tepelné čerpadlo a řízenou ventilaci si může dovolit jen bohatší rodina. Ti chudší na to nemají a mohou se tedy na tyto „moderní možnosti“ jen smutně koukat.
Příležitost - a ještě spíše povinnost - pro stát
Zatím jsem toho moc neslyšel, kromě stížností na EU (stěžovat si na jiné umíme dobře; něco udělat sami už hůře). Přitom právě zde se stát může pořádně ukázat, jak myslí na svoje občany, a to doplněním spektra opatření ve věci emisních povolenek tak, aby jim pomohl a nenechal je v tom plácat. Je to vlastně jednoduché - emisní povolenky (a vůbec Green Deal) má společnost „nutit“ k dekarbonizaci, a stát jim pak pomůže, jak na to.
A to konkrétně:
- Protože velkým problémem je topení (spalování plynu, u nás dominantně), měl by stát zavést velkorysé podpůrné programy na tepelná čerpadla - například část dotací a část bezúročnou půjčkou.
(Vím, že tepelná čerpadla nejsou bezchybným řešením - ale je to to nejlepší, co momentálně máme. Sníží spotřebu plynu až o 75 %, což je velmi mnoho) - Totéž ale musí platit i pro bytové domy, pro “paneláky”, pro sídliště. Tam musí vzít za partnera SVJ (či jiná sdružení vlastníků, či přímo majitele) a pracovat s nimi stejně - tedy podporu pro velká tepelná čerpadla schopná obsloužit celé bloky. (Technická řešení existují).
- Totéž v bleděmodrém by měl stát dělat v oblasti elektromobility. Měla by pokračovat podpora elektroaut, ideálně tak, aby činila levné elektromobily ještě výrazně dostupnější. (Zmíněná opatření musí mířit na chudší vrstvy obyvatelstva, protože tam skutečně může nastat finanční tíseň).
- Současně je potřeba urychlit budování dobíjecích stanic zejména v hustých městských a sídlištních zástavbách. Stát prostřednictvím regulátora by měl stropovat ceny elektřiny u dobíječek, které dnes až několikanásobně překračují běžné maloobchodní ceny elektřiny a tím pádem „demotivují“ k pořízení elektroaut.
- Stále je obrovský prostor v energetických úsporách u domů, kanceláří nebo komerčních prostorů. Zdá se, že se zde systém trochu „zadrhl“, ale zdaleka není hotovo.
- Stát musí silně pomoci s poradenstvím. Problematika opravdu není jednoduchá a prostí lidé se v tom ztrácejí. Komerční firmy toho pochopitelně využívají a mají tendenci občas nabízet řešení, které není výhodné či je předražené. Je to pořád stejná písnička: stát musí pomoci těm, kteří jsou slabší a zranitelní, pro které je ta oblast příliš složitá a odborná a kteří by ji jinak i zcela odmítli.
Kde na to vzít? No přece z těch povolenek
Emisní povolenky nemají sloužit ničemu jinému než dekarbonizačním opatřením - přesněji řečeno, musí být nejméně (!) ze 100 % takto využity. Není to přínos do kasy státu, se kterým si může vláda dělat co chce - naopak.
Pokud tedy polovina výnosu z emisních povolenek půjde přímo občanům na přímé zmírnění jejich dopadů, druhá může jít právě na to, co jsem popsal výše.
Jednou rukou brát a druhou dávat může někdy dávat smysl
Souhlasím s tím, že stát by měl nechat to, co je možné, na trhu (a jen jej jemně usměrňovat a hlídat, aby se hrálo fér). Ale jsou situace, kdy aktivnější zásah státu smysl dává. Emise CO2 jsou totiž svým způsobem „škodlivinou“ (neškodí samozřejmě přímo, ale ohřívají planetu nad snesitelné meze) a přístup „škodíš-zaplatíš“ je používaný po staletí a je samozřejmě rozumný. I když nefunguje dokonale - neboť dokonalé není nic.
