Článek
Nebojte se, nepřestoupil jsem k Motoristům, a raději pro netrpělivé shrnuji celý text do jedné věty: pokud prosazení něčeho stojí příliš mnoho úsilí a vyplýtvaného cenného politického kapitálu, a pokud současně efekt není ohromující - couvněte od toho a dělejte něco jiného.
Fit for 55 a jeho zkouška časem
V roce 2021 přišla Evropská komise s "návrhem „Fit for 55“, sadou opatření proti klimatické změně. Vždycky jsem to chápal spíš jako cestu a nikoli cíl, byť tam byly konkrétní čísla a termíny. Tedy: ano, máme cíl, ale nevíme, co nás na té cestě čeká, protože to neví nikdo - tedy jsme schopní v průběhu času věci revidovat. Možná jen malá životní zkušenost s velkými projekty nám bránila to takto chápat.
Za ty čtyři roky se mnohé na té cestě stalo. Daleko lépe nyní víme, co je a co není technicky možné, snadné či obtížné, kolik to bude stát a jaké načasování je realistické:
- vidíme, že proti tvrdému zákazu je silný odpor. Lidé nemají rádi zákazy; měkčí opatření (bonusy/malusy) akceptují ochotněji.
- svět v roce 2021 - dáme-li stranou Covid vypadal jinak než dnes. Přišla ruská invaze na Ukrajinu. Vlítla sem inflace a vysoké ceny energie, ekonomika se trochu potácí. Dost věcí je vzhůru nohama, z jistot jsou nejistoty, z ne-priorit (výdaje na obranu například) je nejvyšší priorita.
- nastal, což je velmi podstatné, velmi výrazný pokrok v elektromobilitě a obnovitelných zdrojích, ve fotovoltaice, v bateriích. (Viz dále). Současně to ale vyvolalo nové problémy a výzvy.
- očekávaným směrem se posunula diskuse k dekarbonizaci, chcete-li, ke Green Dealu. Musí se to na tom pracovat - to je jasné, to se nemění. Ale pokud má dojít k drastickému poškození ekonomiky nebo jejích segmentů, je to kontraproduktivní, protože bez fungující ekonomiky stejně nic neuděláte a navíc, projedete volby a vaši odpůrci pak celý Green Deal s radostí spláchnou do žumpy.
A nejspíš to vůbec nebude zapotřebí
Pojem „cenová parita“, popisuje situaci, kdy elektromobil a auto se spalovacím motorem stejné třídy a podobné výbavy stojí stejně. Tedy není dražší.
Už dnes existuje cenová parita v Číně, a u nižších tříd aut jsou tam elektrovozy dokonce levnější (!). Expertní konsenzus hovoří o tom, že v Evropě nastane cenová parita u aut nižší a střední třídy (tedy nejpoužívanější osobáky) během let 2026-2028, kompletně a všude pak okolo 2028-2030. Zdůrazňuji: bez jakýchkoli dotací či naopak penalizací. Přičemž v dalších letech se bude tato rovina dále naklánět, jen na druhou stranu: elektroauta budou levnější než diesely. (Důvodem je zejména pokles cen baterií a dále zvládání „platforem“, jednotících základů elektrovozidel a škálování výroby, tedy budování výkonných, efektivních fabrik). Toto nejsou zbožná přání, trendy jsou velmi zřetelné - co nevíme, je kdy přesně co nastane.
Je důležité zmínit i další náklady na oba typy aut. Běžný servis a údržba u elektroaut je o 40-50 levnější (jednodušší konstrukce, levnější díly), byť zatím to autosalóny docela „solí“. O něco dražší jsou ale pneumatiky - větší opotřebení kvůli hmotnosti a okamžitému točivému momentu elektromotoru.
Co životnost vozidel? Studie uvádějí, že je prakticky totožná s benzínem (18.4 vs 18.7 roku) a lepší než u dieselu (tam je to 16.8 let - vyšší opotřebení motoru). Počítáno včetně baterie.
A konečně, náklady na „palivo“. Jde samozřejmě velmi o to, kde máte zásuvku - je-li to doma, nastává úspora asi 90 haléřů na kilometr. (Ale velmi se to liší podle tarifů, ceny benzínu/nafty, úspornosti spalováku atd). Znamená to, že pokud dobíjíte doma a najedete na novém autě 200 000 KM, než jej dáte pryč, ušetříte 180 000 Kč - již nyní. A to je hodně.
Jistě je velkou otázkou dostupnost dobíjení (dobíjecích stanic), nároků na infrastrukturu, výrobu elektřiny atd., to si nechám na konec článku.
Vývoj parity (a dále „disparity“, ale ve prospěch elektroaut) znamená, že po roce 2030 bude elektrovůz finančně výhodnější než spalovák, a po onom roce 2035, na který míří tvrdý zákaz, už to bude tak zjevné, že spalovák si pořídí buď jen fanda tohoto typu motoru (a což o to, takoví lidé budou, vůbec žádný problém, ale bude jich málo) nebo člověk, který z nějakého důvodu nemá vůbec možnost dobíjet - ale to bude taky výjímečný jev.
Buďme ještě v propočtech konkrétní. V Číně jsou už dnes (!) elektromobily střední třídy v cenách okolo 250 000 Kč. Pokud s takovým autem najedete ke 300 000 a pak ho klidně shodíte ze skály, máte ho oproti stejně drahému spalováku - zadarmo.
Tohle jsou tak triviální počty, že zasáhnou každého. Tedy, závěr: po roce 2035 (a nejspíše i dříve) si bude auto se spalovacím motorem kupovat minimum a postupně stále méně lidí, takže tvrdý zákaz, který dnes zbytečně „nasírá“, zbytečně dává do rukou odpůrcům emotivně silné zbraně, je možné zrušit. Na situaci s prodejem spalovacích a elektroaut to skoro nic nezmění.
(Pokud vám chce spadnout brada, zde jsou aktuální ceny (tzv. street price) nových elektroaut v nižší třídě, tzv. A00, v přepočtu na Kč: (A00 je např. Škoda Citygo, tj. městská vozítka)
- Changan Lumin: 110 000 Kč
- Wuling Honguang Mini EV: 104 000 Kč
A auta třídy A0, tedy „nižší střední“, tedy Renault Clio nebo Hyundai i20
- Geely Panda Mini: 145 000 Kč
- BYD Seagull: 162 000 Kč
Všude jde o plně elektrická auta, žádné hybridy. Dojezdy jsou mezi 200-300 km na baterku - není to moc, ale jsou to primárně městská auta a tam to stačí.)
Pokračovat s podporou, nebo ji ukončit?
Půjdu ještě dál. I když můžu klidně říct, že jsem fanda Green Dealu (ve smyslu myšlenky, „cesty“, nutnosti konat, a též i šíře jeho záběru, nejde jen o CO2 nebo automobily), jsem přesvědčený, že je možné postupně ukončovat přímou finanční podporu nákupu elektromobilů. Možná ne hned, ale během dvou tří let ano.
Neznamená to ale, že se má ukončovat podpora elektromobility jako takové, naopak - protože elektromobilita je ve veřejném zájmu. Tedy například:
- Přímé investice (přímé budování ze strany municipalit například) dobíjecích stanic, hledat cesty, jak usnadnit dobíjení “u činžáků”, aby snadnost přijdu domů a zapojím do zásuvky nebyla jen pro obyvatele rodinných domů.
- Veřejné dobíječky - nikoli v režii pumpařů nebo energetiků, stavěné na pozemcích ve veřejném vlastnictví - koncipovat jako službu, tedy bez rýžování 100% nebo 200% marže, maximálně s drobnou amortizační přirážkou.
- Je možná mírná bonifikace uživatelů EV při parkování ve městech (levnější modré zóny atd), elektroauta nehlučí, nesmrdí - tedy tento argument.
- Celkově je nutná transformace energetického trhu tak, aby bylo výhodné - daleko výhodnější než teď - mít na baráku fotovoltaiku, bateriový systém a dobíjet si vlastní vůz. Tedy snižovat poplatky za distribuci, umožnit obchod s přebytky za nikoli nemravně nízké ceny a podobně.
- Velkou otázkou je pak zda či jak si sem pustit čínská elektroauta, která budou pravděpodobně cenově bezkonkurenční. Jasnou odpověď na toto nemám, zaslouží si to podrobnější rozbor (nejde samozřejmě jen o auta, ale vůbec o zaplavení Evropy čínským zbožím všeho druhu).
Všimněte si, že popsané kroky 1 až 5 nejsou nákladné, a spíš jde o „měkké“ úpravy (legislativa atd.).
Opustit tuhle zbytečnou a krvavou vojnu a dělat užitečnější věci
Klimatická změna se nezastavuje a postupuje rychlejším tempem, než se dříve prognózovalo. „Ušetřenou energii“ za dnes zbytečné zákazy spalovacích motorů lze vynaložit lépe, například:
- Zrychlit budování obnovitelných zdrojů; ČR má slušné podmínky pro slunce a také pro vítr, ale využívá je hanebně málo. Zejména u větru nejsou překážkou chybějící peníze na investice, ale zbytečně přísná omezení a NIMBY efekt.
- Zlepšit v mnoha ohledech legislativu. Snáze povolovat elektrárny od středně velkých (střechy firem, obchodních středisek atd), usnadnit připojení do sítě. Zavést povinnost pro provozovatele soustavy investovat do přípojných kapacit - dnes hlavní blokátor. Chceš tady prodávat elektřinu? Pak rozšiřuj kapacity, jinak přijdeš o licenci. (Ano, mluvím zejména o tobě, E.ONe).
- Pokud někde chybí finance či se komerční banky zdráhají - například u velkých bateriových úložišť - pomoci s garancí například od NRB; přímo financovat není nutné.
- Podpořit vědu, výzkum a technologický vývoj v oblasti obnovitelných zdrojů, podpořit technologické startupy v této oblasti. (Finančně nepříliš nákladné, s velkou “pákou”)
- Pokračovat v podpoře energetických úspor - nejlepší energie je ta, která se vůbec nemusela vyrobit.
A na úrovni Evropské unie je potřeba (spolu s dalšími státy, jako je Japonsko, Kanada, Jižní Korea, Austrálie+NZ) pokračovat v měkkém tlaku na zbytek světa na urychlení i jejich dekarbonizace. On na tom pracuje a též postupuje, ne že ne - ale mohl by přidat na voltáži.
Auta si tam stejně svým tempem dojedou
Automobil je vyměněn, až doslouží. V České republice z celkové „flotily“, která brázdí naše silnice, jde ročně do šrotu či pryč ze silnic 3% vozů, podobný počet nových je nakoupen. Proto se počítá, že v roce 2035, kdy by tedy měl platit zákaz prodeje nových vozů se spalovacím motorem (bazarových se to netýká) by stejně měly být stále více než 2/3 vozů na silnicích spalovacích.
„Spalovací“ auta tak budou na českých silnicích ještě desítky let, i když jejich podíl se bude časem zmenšovat velmi rychle (nová nebudou přibývat). Je to realita a nemyslím si, že je vhodné toto opět zákazy-příkazy urychlit. Jistě že by to pomohlo boji proti klimatické změně, ale je to zase „malé vítězství, mnoho krve“. Smiřme se s tím a dělejme důležitější, významnější kroky.
