Článek
Začněme poslední otázkou - má stát právo přijímat špinavé peníze?
Odpověď je poměrně překvapivá - stát má nejen právo, ale dokonce povinnost přijímat špinavé peníze. Pokud totiž člověk získá špinavé peníze nezákonným způsobem, neměly by mu zůstat a měly by mu být zabaveny. A zabavit je má právo a povinnost pouze a právě stát. Tyto špinavé peníze by měly sloužit především pro pokrytí nároků poškozených. Pokud však poškození škodu nenahlásí, stát si peníze ponechá a použije je pro své účely.
Jestliže tedy opozice i lid křičí, že stát nemá špinavé peníze brát, mýlí se a prokazuje, že vůbec nerozumí roli státu. U lidu je pochopitelné, že věcem nerozumí, ale u opozičních politiků je to na pováženou. Pokud totiž po volbách povedou stát, povedou jej nejspíš nikoliv podle platných pravidel, ale jen na základě své úvahy a hlasu lidu (tak nějak jako „král Trump“). Je to cesta k autoritářskému režimu.
Druhou palčivou otázkou je, zda někdo v bitcoinové aféře vzal úplatek, jaký a za co. Velmi rozšířenou úvahou je, že přece někdo nedá miliardu jen tak a že za to nic nechce. Tato úvaha pramení z úsloví „podle sebe soudím tebe“. Ten, kdo tedy tvrdí, že za miliardovým darem musí být úplatek, by s nejvyšší pravděpodobností úplatek vzal nebo chtěl vzít, kdyby se ocitl ve stejné situaci. Opět lze jen konstatovat, že mnoho politiků, ale i obyčejných lidí takto uvažuje. Jak může vypadat stát řízený takovými politiky a s takovými lidmi? Je tedy pravděpodobné, že po příštích volbách budeme mít stát mafiánského typu, pokud vyhraje opozice s takovými názory?
Profesor Veselka, kardiolog, se ve svém článku zabývá psychologií dárců a tvrdí, že každý dárce chce mít přinejmenším kontrolu nad svým darem, aby byl dar využit tak, jak zamýšlel, a že tedy není možné, že by se stát vůči Jiříkovskému něčím nezavázal, nebo dokonce snad nevzal úplatek. Z tohoto článku je především patrné, že kardiologie není psychologie a že by se „švec měl držet svého kopyta“.
Je jistě pravda, že dárce chce mít přehled, jak budou jeho těžce nabyté a darované peníze využity. Jenže zapomíná na to, že v případě Jiříkovského se nejednalo o těžce nabyté, ale lehce nabyté peníze. A teď nemám na mysli peníze získané provozem nelegálního tržiště s drogami, zbraněmi a bůhvíčím ještě, protože to se o lehce nabyté peníze nejednalo, byť peníze byly získány nelegálně. Mám na mysli hodnotu bitcoinů, která závratně vzrostla tím, že stát Jiříkovského zavřel a znemožnil mu přístup k jeho nepoctivě získaným bitcoinům, které by jinak nejspíše převedl na jinou komoditu z obavy ze ztráty hodnoty.
Jsou známy případy, kdy se šťastný výherce velké výhry v loterii podělil o svou výhru se známými, ale i neznámými osobami. Proč by tedy nemohl Jiříkovský část ze své „výhry“ (a více než stonásobné zhodnocení bitcoinu není ničím jiným) darovat státu, který se o jeho výhru zasloužil tím, že ho zavřel? Kdyby Jiříkovský zůstal na svobodě, nikdy by si tolik nevydělal.
A přicházíme k první otázce - zda peníze zůstávají špinavé, když se jejich hodnota zvýší nikoliv nepoctivou činností. Zda existuje nějaký předěl mezi špinavými a čistými penězi.
Na začátku si položme otázku, co by se stalo, kdyby někdo ukradl 1000 Kč a koupil by si za to los, který by vyhrál miliardu. Jistěže by měl být zloděj potrestán. Ale za co? Za krádež tisícikoruny, nebo za krádež miliardy? A kolik by měl poškozenému vrátit - tisíc korun, nebo miliardu?
Ani jedno, ani druhé. Pokud by se tím zabýval soud, rozhodl by, že zloděj má poškozenému vrátit tisícikorunu i s úroky - tisícikoruna by tedy nabobtnala o desetikoruny nebo stokoruny podle toho, kolik času uběhlo mezi krádeží a navrácením. V žádném případě by poškozený nedostal zpět miliardu. Je však možné, že by soud doporučil zloději, aby se o získanou miliardu s poškozeným nějak podělil. A je možné, že by to zloděj učinil i bez doporučení soudu, stejně jako to údajně udělal Jiříkovský.
Z uvedeného vyplývá, že ne všechen další zisk, který povstal z nelegálního majetku, musí být nelegální. Rozhodující je, zda byl získán legální či nelegální činností. A mít uloženy peníze v bitcoinech nelegální není. Je to ale risk, protože člověk může nejen hodně vydělat, ale i o hodně přijít.
Tento článek si neklade za cíl vysvětlit, že Jiříkovského peníze nebo jejich část jsou poctivé, a že všechno kolem daru Ministerstvu spravedlnosti bylo křišťálově čisté.
Tento článek si klade za cíl upozornit na to, že na daru Jiříkovského nemusí být nic nelegálního, jak se snaží tvrdit opozice i mnozí občané.
A konečně si tento článek klade za cíl ukázat, jak je lidská mysl náchylná nepřemýšlet a soudit bez důkazů, ať už se jedná o politiky, nebo jen lidi mimo politiku, a to i vzdělané. A to je orná půda pro „české“ populistické politiky českého i zahraničního původu, z nichž by měl Klement Gottwald, zvaný Kléma, velkou radost, protože pokračují v jeho odkazu a obnovování autoritářského státu. A my, naivní voliči, jim v tom pomáháme.
