Co Andrej Babiš dokázal během vládnutí

Andrej Babiš se poprvé dostal do vlády v roce 2013, když jím založené politické hnutí ANO 2011 uspělo v parlamentních volbách, a stal se ministrem financí ve vládě vedené sociálním demokratem Bohuslavem Sobotkou. V následujících volbách v roce 2017 ANO dokonce zvítězilo a Andrej Babiš se stal premiérem.

Měl to štěstí, že doznívala finanční krize, která vypukla v roce 2008, a nastala celosvětová konjunktura. Ve srovnání s předchozím krizovým obdobím tedy bylo líp doslova každému, ať už vláda pracovala dobře, či nikoliv. Období rozvoje v rámci globalizace utnul až covid 2019, který u nás vypuknul na přelomu února a března 2020.

Andrej Babiš se rád k tomuto období konjunktury hlásí sloganem „Za Babiše bylo líp“ a vytváří tím dojem, že to bylo díky němu. Když pomineme skutečnost, že po většinu tohoto období celosvětové konjunktury byl v Česku premiérem Bohuslav Sobotka, a mělo by se tedy spíše říkat „Za Sobotky bylo líp“, je třeba si uvědomit, že konjunktura byla celosvětová a že se tedy o ni nezasloužil Andrej Babiš ani náhodou. Prostě jen měl štěstí, které mu zkazil až covid, který způsobil, že „za Babiše bylo podstatně hůř“. Měli bychom tedy raději upustit od spojování těchto nezasloužených úspěchů se jmény premiérů a konstatovat prostě, že „Za Žeryka bylo líp“. (Žeryk byl náš pes, kterého jsme dostali jako štěňátko právě v roce 2013 a který se nám koncem roku 2019 zaběhl.)

Myšlenka, že by i malí podnikatelé měli platit řádně daně, je v zásadě správná. Andrej Babiš zavedl jako ministr financí v roce 2016 EET (Elektronická evidence tržeb) a uložil všem podnikatelům povinnost vydávat elektronickou účtenku. Aby zákazníci účtenky vyžadovali, byla zavedena tzv. Účtenkovka, kdy zaevidované účtenky byly pravidelně slosovány a výherce dostal hodnotnou výhru. EET přineslo do státního rozpočtu několik miliard korun ročně, což však bylo podstatně méně, než se očekávalo. Bylo naplánováno několik etap, v nichž měli být do EET zahrnuty další skupiny podnikatelů. K tomu však již nedošlo kvůli covidu a nakonec byla EET zrušena Fialovou vládou s odůvodněním, že přínos do státní pokladny byl vzhledem k nákladům, spojeným s EET, zanedbatelný.

Veřejnost považovala většinově EET za pozitivní věc, nicméně ta samá veřejnost si neuvědomovala, že podnikatelé přenesou zvýšené daně právě na své zákazníky. A tak došlo k výraznému zdražování, které buď zaplatili zákazníci, nebo přimělo malé podnikatele ukončit činnost.

Je třeba si uvědomit, že každý zvýšený příjem do státního rozpočtu znamená vyšší výdaje občanů, ať už se způsob vymáhání daní jmenuje jakkoli a ať už má sebelepší důvody. A pokud takové snaze státu tleskáme, souhlasíme s tím, že nám bude hůř.

Připomeňme si, že superhrubá mzda je součet hrubé mzdy, kterou vidí na své výplatní pásce zaměstnanec, a odvodu zaměstnavatele za zaměstnance na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda je o 33,8 % vyšší, než mzda hrubá, a má mnohem lepší vypovídací schopnost, než samotná mzda hrubá, protože vyjadřuje celkové náklady zaměstnavatele na zaměstnance, zatímco mzda hrubá nevyjadřuje prakticky nic, protože od ní ještě musí být odečteny další daně, pojištění a náklady, aby vznikla mzda čistá, kterou zaměstnanec dostane na svůj účet.

Poznámka: Hrubá mzda je tedy jen jakési imaginární číslo, které kromě toho, že slouží k výpočtu odvodů ze mzdy, nemá žádný konkrétní význam. Přesto se pro svou jednoduchost často s oblibou používá k mezinárodnímu srovnávání, které je však zavádějící už proto, že příspěvek zaměstnavatele je u nás a na Slovensku nejvyšší v Evropě, takže srovnání pro nás vypadá nevýhodněji, než ve skutečnosti je. Proto by se pro podobná srovnání raději měla využívat buď superhrubá mzda, nebo čistá mzda, a srovnávat by se mělo podle ceny spotřebního koše a nikoliv podle jednotlivých položek, vytahovaných z klobouku.

Ale zpět k superhrubé mzdě - byla zavedena místo hrubé mzdy jako základ pro výpočet daně v roce 2008 a byl to jakýsi fígl, aby daň ze mzdy byla „jen“ 15 %, ale aby zároveň výběr daně byl vyšší.

Andrej Babiš potřeboval před volbami v roce 2021 získat přízeň voličů, a tak navrhl zrušení superhrubé mzdy a její náhradu pro výpočet daní mzdou hrubou. Nenavrhl to však jako člen vlády, ale jako poslanec Parlamentu. Znamenalo to však výraznou ztrátu příjmu státního rozpočtu (více než 80 miliard), a tak Babiš na nátlak prezidenta Zeman slíbil, že opatření potrvá jen dva roky a pak se vrátíme zpět k superhrubé mzdě.

Návrh poslance Babiše na zrušení superhrubé mzdy byl přijat hlasy ANO, SPD a ODS.

Poznámka: ODS měla zrušení superhrubé mzdy také ve svém programu, avšak nepředložila jej, protože na to nebyla vhodná doba (státní rozpočet měl v době covidu obří schodky). Když však Babiš návrh zákona předložil, musela se ODS už z principu k návrhu připojit.

Přijetí zákona o zrušení superhrubé mzdy mělo za následek zvýšení reálných mezd zaměstnanců o cca 6 %.Protože však vzrůst reálných mezd nebyl pokryt vzrůstem produktivity práce, vedlo to k růstu cen a byl to jeden ze základů pro nárůst inflace.

Protože se nárůst reálných mezd netýkal zároveň důchodců a důchodů, vedlo to ke zhoršení situace důchodců, kteří přišli vzhledem k zaměstnancům v průměru o 10 000 Kč ročně. Andrej Babiš si to uvědomoval, a tak jednorázově vyplatil všem důchodcům příspěvek 5 000 Kč, což sice ani zdaleka nekompenzovalo úbytek reálného důchodu, nicméně z marketingového hlediska to přineslo Andreji Babišovi příliv věrných voličů z řad důchodců, kteří si neuvědomují, že je Andrej Babiš vlastně ošidil. Napraveno to bylo až za Fialovy vlády, která nebránila rychlému tempu vzrůstu důchodů, dokud to bylo z hlediska státního rozpočtu únosné.

V souvislosti s porušením slibu Andreje Babiše, že superhrubou mzdu po dvou letech navrátí (mohl návrh učinit opět jako poslanec a k ANO by se přidaly všechny vládní strany kromě ODS, což by na znovuzavedení superhrubé mzdy stačilo), je třeba si uvědomit, že daňový balíček Fialovy vlády, který přinesl do státního rozpočtu 94 miliard v roce 2024, byl jen kompenzací slibu porušeného Andrejem Babišem. Kdyby Babiš svůj slib splnil, přineslo by to státnímu rozpočtu nejméně 100 miliard, takže daňový balíček by nevznikl.

A ještě jednu věc je třeba si v souvislosti s tím uvědomit. Fialova vláda daně vlastně nezvýšila, protože de facto zrušila podruhé superhrubou mzdu (poté, co ji Andrej Babiš hypoteticky navrátil), takže vlastně snížila daně o 100 miliard, zatímco daňový balíček dosáhl jen zvýšení daní o 94 miliard. Suma sumárum - Fialova vláda daně snížila cca o 6 miliard.

Důchodci patří k nejvěrnějším voličům hnutí ANO, protože si myslí, že na ně Andrej Babiš myslí. Opak je však pravdou - Babiš na důchodce nemyslí, jen je mýlí a využívá. V předchozím odstavci bylo už napsáno, jak Babiš oblafnul důchodce pětitisícovým „dárkem“, který žádným dárkem nebyl. Nicméně je toho více.

Za vlády Andreje Babiše byl tzv. náhradový poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou zaměstnaneckou mzdou cca 38 %. Za Fialovy vlády tento náhradový poměr vystoupal až k 50 % a na příští rok je plánován na 44 %.

Díky Fialově vládě, která nebrzdila nárůst důchodů podle inflačního vzorce dříve, než musela, si důchodci jako jediná skupina obyvatelstva udržela během inflace životní úroveň.

Přesto mnozí důchodci věří, že je Fialova vláda „okradla“ o 1000 Kč měsíčně tím, že zredukovala nárůst důchodů kvůli ohrožení státního rozpočtu. To je výsledek úspěšného marketingu Andreje Babiše.

Babiš a ANO často připomínají, že Fialova vláda udělala málo pro zamezení nárůstu cen energií, když cenu elektřiny dočasně omezila na cca 6 Kč/kWh. Často se ohánějí jinými evropskými zeměmi, kde jsou ceny nižší, a už neuvádějí, že tyto nižší ceny kompenzují tyto země jinými mechanismy ze státního rozpočtu, takže to, co občan nezaplatí přímo, zaplatí nepřímo skrz daně.

S oblibou ANO i další opoziční strany uvádějí srovnání cen elektřiny dle hrubé mzdy z hlediska kupní síly, v němž je Česko na přední pozici, což není pozitivní.

Zapomínají však při tom, na dvě skutečnosti

- zatímco cena silové elektřiny se pohybuje kolem průměru Evropy, celkovou cenu elektřiny značně zvyšuje distribuční sazba, která financuje posilování elektrické sítě. A tato sazba je vysoká především proto, že předchozí vlády si namlouvaly, že naše síť je robustní, a do jejího posilování neinvestovaly. Takže teď musíme platit více, protože dříve jsme platili málo.

- Andrej Babiš zapomíná, že už na sklonku jeho vlády jsme měli nejdražší elektřinu v Evropě z hlediska kupní síly. Málo se o tom ví a zaznělo to např. v pořadu „Máte slovo“ Michaely Jílkové ze dne 20. 2. 2025 z úst náměstka MPO.

V předchozích několika letech postihla Česko asi dvojnásobná inflace ve srovnání s průměrem Evropy a dosáhla kumulativní výše více než 30 %. O to se znehodnotily úspory, pokud se ztráty nepodařilo snížit využitím zvýšených úrokových sazeb nebo jinými způsoby. Inflaci se podařilo zkrotit a v současné době se inflace drží kolem 2,5%. Andrej Babiš rád tuto inflaci připisuje Fialově vládě, která čelila energetické krizi ve spojitosti s válkou na Ukrajině, a sám zapomíná hovořit o svém příspěvku k inflaci.

V lednu 2022, tedy měsíc po nástupu Fialovy vlády a měsíc před vypuknutím války na Ukrajině a energetické krize, činila meziroční inflace 9,9 %. Jak odborníci vědí, tuto inflaci je třeba připsat předchozí Babišově vládě. Babiš se sice snažil inflaci kamuflovat odpuštěním DPH za energie, ale dělal to jen kvůli úspěchu ve volbách (jinak by zrušil DPH u energií na neurčito s tím, že by to znamenalo další velkou sekeru do státního rozpočtu).

Tato „Babišova meziroční inflace“ činí tedy více než polovinu maximální meziroční inflace, dosažené během Fialovy vlády.

Není to však jediný Babišův příspěvek k inflaci - nezanedbatelné není ani působení Babišových lidí.

Aleš Michl byl dosazen do čela ČNB prezidentem Zemanem a je to Babišův kamarád. Zatímco jeho předchůdce v čele ČNB Jiří Rusnok pravidelně zvyšoval úrokovou sazbu a byl připraven ji zvyšovat dále, aby inflaci pokořil co nejdříve, Aleš Michl zvyšování úrokové sazby pozastavil, čímž inflaci prodloužil. Šel tím na ruku podnikatelům, a tedy i Andreji Babišovi, kterým vysoká úroková sazba prodražovala úvěry.

Druhým Babišovým člověkem, který měl bojovat proti inflaci a nebojoval, je Babišův nominant Petr Mlsna v čele ÚOHS. Připomeňme si, že inflace se opírala o tiché kartelové dohody různých výrobců, zpracovatelů či prodejců, kteří se vymlouvali na vysoké ceny energií, kterým však zároveň závratně rostly zisky. Jedním z úkolů ÚOHS (úřad pro ochranu hospodářské soutěže) je právě boj proti těmto tichým kartelovým dohodám. Jenže Petr Mlsna dělal, že nic takového není, přestože ceny téhož od různých dodavatelů byly shodné a jejich zisky závratné. Petr Mlsna mimo jiné prohlásil, že stejné ceny jsou pro něj důkazem, že jsou minimální. To by ovšem mohlo platit jen tehdy pokud mají všichni stejné náklady, což nemají. A ani potom ne.

Takže Babiš a jeho lidé se zasloužili obří měrou o dlouhou a vysokou inflaci - zapamatujme si to.

Mohli bychom ještě pokračovat např. s Babišovými „rekordními“ schodky státního rozpočtu nebo s tím, zda jsme byli nebo nebyli „Best in covid“, a povídat si o zbytečných desítkách tisíců mrtvých.

I když se Babiš pro své voliče vykresluje jako vzorný manažer a premiér, který povede naši zemi k prosperitě, není tomu tak. Je za ním příliš mnoho nedostatků a problémů, které neprokazují jeho schopnost stát řídit úspěšně.

Nota bene- ještě když má dvojí občanství a slovenskou národnost. Jak někdo takový může doopravdy hájit české zájmy, když ho neúspěch nepostihne, protože se odebere do jiné země?

Za Babiše bude hůř.