Článek
Do Washingtonu se upíraly naděje světa, že Trump ukončí konflikt na Ukrajině, rozpoutaný před třemi lety Ruskem pod nejrůznějšími záminkami a s jediným cílem - obnovit sféru vlivu Sovětského svazu ve prospěch Ruska.
Trump však má o ukončení kofliktu jinou představu než Zelenský. Zatímco Zelenský usiluje o spravedlivé řešení na bázi platnosti mezinárodního práva a žádá USA o zastání, Trump chce ukradenou zemi Putinovi přenechat výměnou za to, že si vytěží ukrajinské suroviny. A předpokládá, že když se budou USA na ukrajinském území takto angažovat, že tam nastane automaticky mír, který ještě podpoří nasazením svých vojenských jednotek Evropa, s čímž prý Putin vyjádřil souhlas - ten to ovšem popřel. Vedlejším (ale možná hlavním) efektem Trumpovy snahy má být vytvoření glorioly světového mírotvůrce s aspirací na Nobelovu cenu míru. To má být vzkaz jak světu, tak dovnitř USA.
Je možné, že by po podepsání Trumpovy verze dohody zbraně na Ukrajině utichly. Je jisté, že za spáchané válečné zločiny a způsobené škody by Rusko nezaplatilo ani rubl, natož dolar. Je vysoce pravděpodobné, že Rusko by zbrojilo dále a za pár let by agresi s tichým souhlasem USA opakovalo buď proti Ukrajině, nebo na jiném místě. Je jisté, že Evropa musí začít masivně zbrojit, aby se na potenciální budoucí ruský útok připravila.
Je téměř jisté, že představení z oválné pracovny bylo zinscenováno záměrně. Napovídá tomu jak přesila Američanů, tak jednání v angličtině bez tlumočníka, jakož i přímý přenos do celého světa. Nepředpokládám však, že primárním cílem bylo „vyběhnout“ se Zelenským, ale že primárním cílem bylo donutit Zelenského k podpisu dohody v Trumpově režii. To se však nepovedlo, protože Zelenský není primárně byznysmen, ale čestný člověk, kterému jde především o vlastní národ.
Ukrajina si tedy zadělala na problém okamžitě a nikoliv až za několik let - takové totiž byly omezené možnosti volby pro Zelenského.
Problém je to i pro EU a evropskou část NATO, protože další podpora Ukrajiny bude bez USA daleko náročnější.
Ale problém je to i pro USA - vždyť z USA se „lusknutím prstů“ stává podporovatel mezinárodního terorismu a autoritářství, což se ostatně už projevilo při pondělním hlasování v OSN.
Amerika má tedy problém - a velký. A je to problém především Republkánské strany - zda se ještě vůbec jedná o demokratickou stranu, nebo už o stranu vůdcovského typu ne nepodobnou NSDAP. V následujících dnech a týdnech uvidíme, jak vážný je to problém.
Pokud se problém Republikánské strany nějak uspokojivě nevyřeší, může to být velký problém pro USA. Státy USA s převažujícím demokratickým cítěním (západní a východní pobřeží) mohou totiž projevit odstředivé tendence a USA se mohou začít trhat. Místo aby se Kanada připojila k USA, jak si přál Trump, mohou se demokratické státy USA začít přiklánět ke Kanadě. A to by byl konec USA a naprosté vítězství Ruska a Číny.
Z této téměř katastrofické vize však plyne ještě naděje pro Ukrajinu. Aby Trump předešel tomu, že se místo světového mírotvůrce stane hrobařem USA, bude muset zapřemýšlet nad tím, co dál. Nejpřijatelnějším řešením by bylo, kdyby dohoda o nerostech byla doprovozena ještě nějakými ústupky ze strany Ruska. Je však otázkou, zda je Trump dost silný nejen v jednání se Zelenským, ale i v jednání s Putinem. A jestli Putin nemá náhodou na Trumpa „složku Krasnov“ s podklady k zakleknutí.
A ještě jedno řešení existuje - nechť se Ukrajina stane 51. státem USA místo Kanady. V tom případě by získaly USA celé nerostné bohatství Ukrajiny a Ukrajina řádnou ochranu USA. Opět to však závisí na neexistenci složky Krasnov.
Následující dny a týdny budou z hlediska světového dění velmi zajímavé a velmi nebezpečné. A bude zřejmě potřebný další prostředník pro vyřešení konfliktu na Ukrajině resp. konfliktu mezi Zelenským a Trumpem. Bude to anglický král nebo někdo jiný? Najde se někdo takový?
