Článek
Zdravý selský rozum (někdy také nazývaný Vysokou školou života) je hezká věc, ale na všechno nestačí, i když si mnozí myslí opak.
Začněme u první otázky z titulku:
Jsou všechny Jiříkovského bitcoiny špinavé?
Zdravý selský rozum říká ANO a já s tím souhlasím, pokud Jiříkovský nedokáže opak. Pokud je známo, Jiříkovský provozoval nejméně jedno nelegální digitální tržiště, které sloužilo k prodeji drog, zbraní a podobných svinstev, a inkasoval za to provizi v bitcoinech, místo aby to nahlásil policii. Takové peníze nemohou být legální. Těchto nelegálních bitcoinů je nejspíš několik tisíc. Kromě toho Jiříkovského advokát Kárim Titz tvrdí, že Jiříkovský disponoval již dříve 1172 bitcoiny, které zřejmě nezískal protizákonnou činností, ale jejich těžbou. Tím se však nezatěžujme a považujme zatím všechny Jiříkovského bitcoiny za nelegální. V době, kdy těchto několik tisíc nelegálních bitcoinů Jiříkovský získal a kdy byl souzen a odsouzen, měly cenu několik miliónů, možná desítek miliónů Kč.
Takže ANO - všechny Jiříkovského bitcoiny jsou zřejmě špinavé. Kdyby alespoň některé z nich byly čisté, bylo by je možno proměnit v legální bitcoinové směnárně. To se ale Jiříkovskému podle dostupných zpráv nepovedlo. Naopak, když chtěl bitcoiny směnit, směnárna je s odkazem na prokazatelně špinavý původ směnit odmítla, přestože Jiříkovský mával při pokusu o směnu darovací smlouvou se státem.
Proto zřejmě Jiříkovský jezdí po světě (Vietnam, JAR, …) a hledá nelegální směnárny, kde by své špinavé bitcoiny vyměnil za jakoukoli volně směnitelnou měnu.
A přesuňme se ke druhé otázce:
Budou čisté miliardy korun, za které by Jiříkovský své bitcoiny směnil?
Zdravý selský rozum říká, že když jsou špinavé bitcoiny, musí být špinavé i miliardy korun, ze které by byly bitcoiny vyměněny. Jenže tady už selský rozum nestačí.
Těch několik tisíc bitcoinů, které měly v době Jiříkovského trestného činu hodnotu několika miliónů či desítek miliónů Kč, se za dobu, kdy Jiříkovský seděl v base, zhodnotily o více než 10 000 % (tedy více než stokrát). Jinými slovy - v každém bitcoinu je méně než 1 % špinavých peněz a více než 99 % legálně nabytých peněz, protože zhodnocení bitcoinu je legální. Nazývejme proto zhodnocené špinavé bitcoiny infikovanými. Po směně infikovaných bitcoinů za koruny (nebo jakoukoli jinou měnu) lze tedy miliardy rozdělit na dvě kopičky - ta menší (miliónová) bude špinavá - za tu byl již Jiříkovský potrestán, i když možná ne za celou, ta větší (miliardová) bude čistá. Zhodnocení špinavých bitcoinů totiž proběhlo zcela legální cestou, ze kterou nelze Jiříkovského trestat, stejně jako nelze za zhodnocení bitcoinů trestat kohokoliv jiného.
Kdyby totiž i ta větší miliardová kopička byla nelegální, měl by soud obnovit řízení a potrestat Jiříkovského znovu, protože rozsah škody byl stonásobně větší, než v době, kdy byl Jiříkovský souzen. Takže i trest by byl větší a miliardy by musely být zabaveny. A naopak - kdyby hodnota bitcoinu poklesla, měl by Jiříkovský právo na to, aby mu byl dodatečně vyměřen nižší trest, a pokud už byl trest vykonán, na nějakou finanční kompenzaci za zbytečně odsezenou dobu. A takhle by to probíhalo pořád dokola přesně podle toho, jak by se měnil kurz bitcoinu.
Zdá se vám to být nesmysl? On to také nesmysl je. Jiříkovskému byl vyměřen trest za škodu způsobenou v době páchání činnosti a tak je to správné. Nemůže být trestán za to, že hodnota bitcoinu stoupla. A také by nemohl být odškodňován, kdyby hodnota bitcoinu poklesla.
Jinými slovy - pokud by se Jiříkovskému podařilo legálně směnit infikované bitcoiny za koruny nebo jinou měnu, převážná část té nově nabyté měny by byla čistá.
ANO - miliardy korun získané výměnou za infikované bitcoiny jsou z větší části čisté a legální.
Má to však dva háčky.
Prvním z nich je, že legální směnárna Jiříkovskému infikované bitcoiny nevymění, neb je to zakázáno zákonem. Jiříkovský tedy musí směnu provést v zahraniční legální směnárně, kde to zákonem zakázáno není, existuje-li taková.
Druhým háčkem je, že pokud se mu legální směnárnu nalézt nepodaří, bude se muset obrátit na nelegální směnárnu a za směnu zaplatit vysoký poplatek (např. několik miliard korun). I to se mu však vyplatí. Je však otázka, zda takto nabyté koruny nebo jiná měna mu nebudou moci být zabaveny právě proto, že byly směněny nelegálně. V tomto případě by tedy Jiříkovský přišel i o ty čisté miliardy.
Jeden příklad pro lepší pochopení
Představit si, že ze špinavých peněz vzniknou peníze čisté, je pro mnohé těžké až nemožné (bohužel i pro ty, kdo by to chápat měli). Pro lepší pochopení je určen následující příklad.
Každý si asi dokáže představit, že najde peněženku s 20 000 korunami. A mnozí si také dovedou představit, že tu peněženku nevrátí a ponechají si ji, přestože vědí, že je to protizákonné. A každý z nás si asi dovede představit, že za takto lehce nabyté peníze si nálezce koupí jeden nebo více losů, aby se to štěstí případně znásobilo.
A teď si představte, že vás u nálezu zachytí bezpečnostní kamera a že jste odhaleni. Poškozený bude chtít své peníze zpátky a proplacení výloh k tomu. S nakoupenými losy se nejspíš nespokojí, protože je bude považovat za cár papíru. A nepoctivý nálezce obdrží nejspíš i mastnou pokutu.
A teď si představte, že jeden z těch losů, pořízených za špinavé peníze, vyhraje miliardu, a vy si ji necháte. Budete dodatečně odsouzeni za zcizení miliardy a budete ji muset vracet? Asi ne. Možná poškozenému pro klid v duši něco dáte, jako to dal Jiříkovský státu. Ale vaše povinnost to nebude.
A ještě si představte, že vaše protizákonné obohacení nevrácením peněženky s dvaceti tisíci korun bude odhaleno až poté, kdy na ten los tu miliardu vyhrajete. Budete snad potrestáni za zcizení miliardy a bude ji muset vracet? Nikoliv - bude to úplně stejné. Budete odsouzeni k navrácení nevrácených peněz plus nákladů s tím spojených, ale miliarda vám zůstane a bude legální.
Už rozumíte?
A přistupme ke třetí otázce:
Může stát přijímat špinavé peníze?
Na tuto otázku je odpověď poměrně jednoznačná.
Stát špinavé peníze přijímat nejen může, ale i musí. S jednou podmínkou - nesmí za to nabízet žádnou protislužbu.
Kdo nyní zírá s otevřenými ústy, by si měl uvědomit, že když soudy někoho odsoudí, často mu zabaví peníze získané protizákonnou cestou. Z těchto peněz jsou uspokojováni především poškození účastníci procesu, přesto občas nějaké špinavé peníze zbydou. A ty připadnou státu a ten z nich může financovat různé bohulibé činnosti.
Jinými slovy - přijetím špinavých peněz nečiní stát nic neobvyklého a špinavé peníze pro sebe navíc legalizuje. A nikdo proti tomu nic nemá a ani nic mít nemůže.
Proto je humbuk kolem miliardy přijaté Ministerstvem spravedlnosti dosud zcela neoprávněný až hloupý. Navíc se nejspíš ani o špinavé peníze nejedná.
To by se však změnilo, pokud by se ukázalo, že za tím byly i jiné zájmy, než zájmy státu. Prokázáno však dosud v tomto směru nebylo nic. Měli bychom proto policii nechat v klidu pracovat a vystříhat se jakýchkoli nepodložených obvinění.
A jaké je z bitcoinové aféry poučení?
Předně se jedná o aféru zbytečnou, protože zatím to žádná aféra není. Je to jen nekorektní pseudoaféra, rozpoutaná opozicí. Je to samé coby kdyby, ale důkazy chybějí. Dost se to podobá hilsneriádě -aféře z přelomu 19. a 20. století, kterou tehdy žil také celý národ. Vypovídá to hodně o tom, že Česko dosud patří spíše do Asie než do Evropy.
Dalším (a horším) zjištěním je, že když zmizí ze státního rozpočtu miliardy, desítky či stovky miliard nezodpovědnou činností vlády, o aféru se nejedná. Pomůže-li si však státní rozpočet o miliardu, nastává mentální problém: „Přece nemůže někdo vložit do státního rozpočtu jen tak jednu miliardu, navíc když je to gauner - kdo všechno musel být uplacen, aby umožnil státu vzít si dar?“ Takové myšlenky se honí hlavami velmi mnohých z nás. A vypovídá to hodně nikoliv o státu, ale hlavně o nás. V souladu s příslovím „podle sebe soudím tebe“ si totiž zřejmě nedovedeme většinově vůbec představit, že kdybychom my sami byli na místě dotčených osob, že bychom se nenechali zkorumpovat. A to je velký problém zejména proto, že takhle uvažuje o aféře velmi velká část společnosti.
A konečně nejhorším zjištěním je, že takto uvažují politici. Vzpomeňme si, kdo všechno se takto k aféře vyjadřovali - Havlíček, Schillerová, Okamura, Radim Fiala a mnozí další opoziční politici, kteří si dělají naděje na to, že povedou příští vládu.
Takoví lidé nás mají vést? Lidé, co neznají základní pravidla právního státu? Lidé, co si nedovedou představit, že někdo něco udělá „jen tak“ a že tedy každý musí být zkorumpován? Kam tito lidé nasměřují náš stát, budou-li zvoleni? Do Asie? K autoritativním režimům?
Závěr
Závěrem budiž sděleno, že tento článek nebyl napsán s cílem legalizovat miliardy darebáka, ani omlouvat vládu za její neobratnou a nedostatečnou komunikací s obyvateli. Dokonce si tento článek ani nikdo neobjednal, natož aby za něj zaplatil.
Tento článek vznikl hlavně z toho důvodu, abychom si uvědomili, kam nás může zavést tzv. zdravý selský rozum a jak jsme manipulovatelní vůdci populistických stran, kteří ani neovládají pravidla právního státu, natož aby se jimi řídili.
