Článek
Nejprve si vyjasněme pojmy hrubá a superhrubá mzda.
Hrubou mzdou se rozumí to nejvyšší číslo, které zaměstnanec vidí na výplatní pásce. Z toho se mu strhnou daně a sociální a zdravotní pojištění a možná další poplatky, případně mu tam přistane nějaké daňové zvýhodnění. Více o tom zde. Každopádně je čistá mzda nižší než hrubá a není ji úplně snadné vypočítat. Proto se také pro všechna možná porovnávání používá mzda hrubá.
A pak je tu ještě ta nešťastná a všemi nenáviděná superhrubá mzda, které jsme se naštěstí už zbavili. Ale štěstí nám to nepřineslo, jak uvidíme dále.
Tzv. superhrubá mzda vznikne, když k hrubé mzdě přičtete zhruba její jednu třetinu a zahrnete do ní tedy nejen odvody na zdravotní a sociální pojištění ze strany zaměstnance (11%), ale i ze strany zaměstnavatele (přesně 33,8% ). Více o tom zde.
Ve skutečnosti superhrubá mzda vyjadřuje skutečné náklady na zaměstnance a jsou to tedy peníze, které si zaměstnanec vydělá doopravdy a které se mu doopravdy promítnou třeba do výpočtu výše důchodu. Kdyby měl zaměstnanec pobírat důchod ve výši odvodů zaplacených jen jím samotným, žili by všichni důchodci pod mostem.
Když se podíváme do jiných zemí, tak tam superhrubou mzdu nemají. Tam mají jen mzdu hrubou. Háček je ovšem v tom, že ve velké většině zemí je ve skutečnosti mzda hrubá přibližně mzdou superhrubou a jen se tak nejmenuje. Zaměstnavatel se totiž na odvodech na zdravotní a sociální pojištění podílí mnohem méně.
Není jasné, proč v Česku hrubá mzda také neobsahuje všechny odvody na sociální a zdravotní pojištění, jako je tomu jinde, resp. proč není hrubá mzda vyšší a příspěvek zaměstnavatele nižší. Nejspíš proto, aby zaměstnanec nevěděl, jak mnoho ze své mzdy odvádí „státu“. Čech by to nejspíš psychicky neunesl, i když lidé v zahraničí to s přehledem zvládají. Nebo se jedná o fintu, jak snížit daně? My všichni vidíme, jak vysoké jsou mzdy v Německu a závidíme je Němcům. Jen málokdo však ví, jak vysoké odvody ze svých mezd Němci mají. To bychom jim hned závidět přestali.
Pokud porovnáváme v rámci Česka, nevadí, když porovnáváme hrubé mzdy, protože omyl nevzniká. Jakmile se však pustíme do mezinárodního srovnávání, problém vznikne okamžitě. Porovnáním našich hrubých mezd s jejich hrubými (ve skutečnosti spíše superhrubými) mzdami totiž mícháme „jabka a hrušky“ a dopadáme v mezinárodním srovnání jako sedláci u Chlumce.
Zjistíme totiž, že na pořízení bytu potřebujeme v Česku 13 ročních hrubých platů a že hůře je na tom jen Slovensko. Když to však přepočítáme na „superhrubé“ mzdy, najednou zjistíme, že těch celoročních platů potřebujeme méně než deset a že na tom jsme vlastně lépe, než řada ostatních. A hned se nám bude spát lépe. Příznačné je, že Slovensko, které je na tom v Evropě nejhůře, nejspíš zdědilo stejný „cinknutý“ způsob výpočtu hrubé mzdy, jako Česko.
Nedávno zase vyšlo v tisku srovnání ceny elektřiny v evropských zemích. Cena elektřiny byla u nás sice sedmá nejvyšší v Evropě, ale v porovnání s příjmy domácností jsme si údajně mohli koupit nejméně elektřiny v Evropě. Kdybychom ovšem ve srovnání opět uvedli „správnou“ hrubou mzdu, byli bychom někde uprostřed evropské tabulky a zase bychom spali lépe a méně naslouchali lomičům rukama.
A do třetice. Nedávno premiér Fiala řekl, že do čtyř let doženeme ve mzdách Německo. Byla to sice nadsázka, ale hned se vyrojila spousta článků, kde se porovnávala výše německé a české hrubé mzdy, a experti „lomili rukama“. Třeba v tomto článku se porovnává česká roční hrubá mzda (23454 €) s německou (50998 €) a evropským průměrem (37683 €). Když však uvedeme českou superhrubou (ve skutečnosti spíše hrubou) mzdu (31272 €), tak si rázem dost polepšíme. Najednou už není německá mzda 2,17-krát vyšší, ale jen 1,63-krát vyšší. A hned je cíl podstatně blíže a experti žasnou.
Aby nevznikl omyl - cena bytů ani elektřiny díky přepočtu na „opravdickou“ hrubou mzdu neklesne. Ale co může poklesnout, je ten stupeň blbé nálady, protože prodavači strachu a šiřitelé blbé nálady přijdou o nejvyšší trumfy.
Znovuzavedením superhrubé mzdy (a jejím přejmenováním na mzdu hrubou) můžeme docílit dvou pozitiv.
Jednak si polepšíme v mezinárodním srovnání a zlepší se nám nálada.
A pak budeme moci snížit daňovou sazbu, což může mít na pokles blbé nálady také vliv. A když snížíme daně šikovně, státní rozpočet na tom ještě vydělá a přispěje to k potlačení inflace a ke snížení zadlužení.
Ve skutečnosti ani v zahraničí není hrubá mzda všude mzdou superhrubou, protože i tam může existovat příspěvek zaměstnavatele. Ten je ovšem podstatně nižší, než u nás. Bylo by proto nanejvýš fér, zjistit skutečné superhrubé mzdy ve všech srovnávaných státech a teprve ty srovnávat. Jenže to by dalo hodně práce (EU má 27 států) a není to práce pro mne, ale pro experty.
