Článek
To, že druhá Babišova vláda bude vládou národní katastrofy, bylo jasné hned poté, co vznikla. Že to ale bude takový sešup, a hlavně tak rychlý, to asi předpokládal málokdo.
Babiš, aby se nedostal před soud za svoje kriminální hospodářské zločiny, se spojil s tou nejhorší spodinou, kterou do sněmovny dostala lůza jenom proto, aby se pomstila za to, že po listopadu 1989 nepokračoval jejich kýžený socialismus s kapitalistickými vymoženostmi, ale dostali kapitalismus, který po nich chce, aby se starali o svůj blahobyt sami. A to, holenku nejde!
Čekalo se na spasitele, který nakonec přišel a s heslem BUDE LÍP! vyhrál volby. S ním ovšem vyhřezl kapitalismus mafiánský. Všechny mafie nejprve mezi sebou tak trochu bojovaly, než pochopily, že k tomu, aby uchvátily moc v zemi, se musí spojit. A tak tu máme kleptokratickou vládu několika mafií, které klidně obětují 10 milionů občanů pro svůj prospěch.
Zatím se udržuje jakési zdání demokratických institucí a procesů, ale poslední vládní kroky ukazují, že se řítíme směrem k hluboké autokracii. Projevilo se to útokem na nezávislá média a pokračuje to paralýzou České armády, odsunutím České republiky na periferii Evropské unie tak, že nakonec nepochybně skončíme pod ruským vlivem.
Zdáním demokratických procesů a institucí mám na mysli to, že zatím existuje něco jako vládní koalice, která si ke svému cíli vládnout autokraticky vzala občany jako rukojmí a nevládnoucí opozice, která místo podstatných věcí řeší marginálie. A u té se teď na chvíli zastavme.
Současné opoziční strany před volbami 2021 pochopily, že zlo, které hrozí z mafiánských uskupení ANO a SPD, se dá porazit jenom společným úsilím. Projekt koalice Spolu vypadal zpočátku velmi nadějně, jejich vláda ale skončila katastrofou. I přesto, že ve sněmovně měla tato koalice pohodlnou většinu, kdy mohla prosadit zásadní brzdy proti nástupu proruských mafií, tuto šanci trestuhodně promarnila.
Dnes jsou tyto strany v opozici, pohodlnou většinu ve sněmovně mají naopak mafiáni, a tak, jak byly demokratické strany slabé ve vládě, tak jsou slabé i jako opozice. Jako na špek naskakují na marginální kulturní války vyvolávané vládou, místo toho, aby samy nastolovaly témata, která by musela vládní koalice řešit. A že jich mají k dispozici každý týden několik!
Místo smrště mimořádných schůzí sněmovny, interpelací vlády v každé možné situaci, a burcování k občanské neposlušnosti se politici demokratické opozice zabývají na sociálních sítích „šokujícími výroky“ juniorního ministra Macinky, nebo neschopného zmocněnce Turka.
Vláda mezitím krátí armádní rozpočet, zakazuje vojenským expertům účast na konferenci k obnově Ukrajiny nebo na společném taktickém cvičení NATO v Polsku, odvolává velitele klíčových kybernetických a informačních sil a připravuje zákony šité na míru Agrofertu.
Občanská společnost zatím správně burcuje proti snahám mafiánů uchvátit veřejnoprávní média tak, aby už jim opravdu nikdo nestál v cestě při plenění dobytého území, jak oni vnímají své vítězství ve volbách.
A vůbec, jaképak vítězství? Babiše drží pod krkem dvě pidistrany, každá se ziskem do 10% hlasů, které navíc ani nejsou klasickými stranami, ale spíše podnikatelskými projekty bývalých veksláků a současných proruských extrémistů.
Opozičním stranám prostě něco chybí. Možná je to odvaha, možná jsou to politické schopnosti, ale co jim chybí určitě, je lídr. Při vší úctě, nikdo z předsedů opozičních stran, ani jejich předních politiků, nemá potřebné charisma, ani vůdcovské schopnosti.
Jediným člověkem, který dokáže bez obalu formulovat myšlenky, které odhalují zlolajné plány vládních mafiánů, je prezident Petr Pavel. Ten ale bohužel nemá za sebou žádnou demokratickou stranu, o kterou by se mohl opřít. Jak krásné by bylo, kdyby mohl stát v neděli na tribuně na Letné a mohl se postavit do čela protivládního odporu. Mezi občany má velmi vysokou podporu a to je jediné, čeho se současná vláda aspoň trochu obává. Je jasné, že to prezident z titulu své funkce nemůže udělat, a tak v neděli 15. listopadu budeme muset na Letné a pak 17. na Národní třídě jako zatím svobodní občané sami hodně hlasitě dát vládě najevo, co si o ní myslíme a co by bylo nejlepším řešením pro tuto zemi.
Jednoznačně musíme požadovat demisi zrádců a kolaborantů s nepřátelskou mocí. Doufejme, že to probudí i onu pospávající opozici, a ta časem vygeneruje silného lídra. Jinak nás v brzké době čeká povinná ruština ve školách, žiletkový plot kolem celého státu a pracovní lágry pro odpůrce totality.
Všichni, kdo se toho nechtějí dožít, by měli být v neděli na Letné.
