Článek
Zvolil jsem si tuto repliku z anekdoty z dob budování lepších zítřků proto, abych ukázal, jak nám boj za mír tenkrát všem lezl na nervy, až jsme si z toho dělali legraci. Ta doba se vrací v osobě českého nebo taky slovenského premiéra.
Proč se tenkrát bojovalo za mír? Je to jednoduché. Kdo bude tvrdit, že je špatné, když někdo chce mír? Protože kdo nechce mír, chce logiky válku. To je nad slunce jasné. Taky jsme to nejednou slyšeli z úst chcimírů, naposledy se takto opřel do prezidenta Petra Pavla Robert Fico.
A tak jsme bojovali sběrem léčivých bylin, pilným studiem, větším pracovním nasazením, každým pytlem obilí, plněním plánu, každým odevzdaným vejcem, sběrem druhotných surovin, sběrem pomerančové a citronové kůry. Těch bojů za mír bylo nepočítaně. Nepamatuji si jedinou činnost, která by nebyla bojem za mír. Snad jen o souložení za mír jsem neslyšel.
A proč se český (nebo československý?) premiér v poslední době tak ohání slovem mír? Zatím pokazil co se dalo. Předvolební sliby neplní, boj s Hradem vzdal, protože to jeho voliči nesou nelibě, Ukrajině taky úplně nepřestal pomáhat, což zase nelibě nesou fašizoidní strany v jeho koalici, ceny pohonných hmot hrubě překonávají Fialovu drahotu, prostě všechno se mu hroutí pod rukama. Mír je tedy jeho poslední záchrana, tím se nedá nic pokazit.
Bohužel se tady ale hrubě zaměňuje boj za mír s kolaborací s nepřítelem, za něhož nás označil Putinův fašistický režim, ne my jeho. Komunisté měli mír na rtech i na záchodě, sami ale zbrojili jako o závod tak, až se koncem 80. let celosvětově uzbrojili ke krachu.
Dnes to jejich pohrobci dělají promyšleněji. Zatímco mají míru plné huby, oslabují armádu, ničí demokratické instituce, dokonce rozkládají i speciální služby. A to všechno jen proto, aby ulehčili „mírovým jednotkám“ z východu vstup na území států, na která si Rusko dělá zálusk. Je to do očí bijící a kdo to nevidí, bude spoluviníkem věcí příštích.
Babiš ve svém zápalu pro mír používá varovné citáty Alberta Einsteina o třetí světové válce, zatímco ji všemi svými kroky připravuje. Jelikož tuto zemi už skoro rozložil, obávám se, že už se nemáme o co opřít. Zbývá tedy jediné, občanský odpor. Společnost je sice hybridním působením východních autoritářských režimů rozpolcená, ale i jen polovina aktivních občanů musí stačit k tomu, aby se nepříznivý vývoj podařilo zastavit. Jsem o tom přesvědčen.
A nesmějí to být jen hepeningy, jakých jsme zatím byli svědky. Vedení odporu se musí ujmout politická síla. Schválně nepíšu politická strana, neboť ty, které tvoří současnou opozici, se v tomto zdají být poněkud impotentními. Politickou silou rozumím něco, jako byla v osmdesátých letech například Solidarita v Polsku. Myslím, že papiňák je už dost natlakovaný, a pokud budou fašisté a populisté ve vládě ještě dále přikládat pod kotlem, může brzy dojít k výbuchu.
A jakže byl ten vtip z titulku?
To měli zaměstnanci jednoho podniku nést v prvomájovém průvodu písmena, která měla dohromady tvořit heslo PRO MÍR DÁME VŠECHNO. No, a ten co měl nést dlouhé Í, prostě nepřišel.
Babišovi se ale úspěšně daří naplnit i heslo bez onoho dlouhého Í. Promrhal už všechno.
