Článek
Prosím vás, potřeboval bych zašpuntovat tenhle zub. My tady nešpuntujeme, my plombujeme. Pokora nula, smysl pro humor nula, jen machrování. A stejně to zašpuntovala. A kanálky nevyplnila. Problém za pět let je můj a ne její.
Možná se to stalo i vám. Protože jsem pak, když to přesáhlo únosné hranice, jak byla lačná po penězích a za nic neručí, tak jsem šel jinam. K doktorovi, kterého znám od dětství, ale ten mi také nikdy kanálky nevyplňoval. Ano, vždy když to bylo totál, tak umrtvil nervy a bolest přestala, pak vyčistil, dal vložku a na to plombu. Ale vždy to pak pobolívalo, časem více, pak ještě více, pak mne to sem tam chytlo. A jediné, co jsem se dozvěděl, bylo nadávání, že „kdybych se o zuby lépe staral“. A že si za všechno můžu sám. Přitom dýchám pusou, tak to vysychá více, hlavně v noci. Ale čistím si celá léta ráno i večer a po sladkém. Prostě myslím, že mám snahu a pečlivost a stejně smůla.
Sakra to bolí, už to přichází k sobě. Nejdříve jsem měl pocit, že mi ochrnula tvář až k uchu, jako bych měl mrtvici nebo tak něco. Svěšený koutek, slinu až na bradě. Čekal jsem pak ještě hodinu na trhání, pak to doktor vyškubl. Pak už jsem jen plival krev a plivu ji ještě pořád. I po dvou hodinách a teď to začíná slabě přicházet k sobě. Zatím jen sem tam cuknutí a náznaky, ale jde na mě děs. Asi si užiju.
Musím si rychle pustit seriál Silicon Valley o ajťácích, abych se rozptýlil cizími problémy (první série je úžasná od čtvrtého dílu, pak je to trochu slabší nebo spíš absurdní, ale ok). No a je to dnes náročný den, pondělí třináctého, radost.
A byla tam úžasná sestra recepční, fakt sexy, kdyby neměla 90 kilo. A pak za ní přišla malá holka. Říkala, že maminka jí dala hranolky, co měla k obědu, že už nemohla. To, jak opravdu pěkné ženské a mladé jsou dnes tlusté, to nebývalo. Sám mám mindrák ze svého pupku a snažím se to shodit. A je to boj, jak se zpomalí metabolismus, klesne testosteron. Ani letrox to neřeší, pozná se to prý tím, že jde na toaletu člověk jen jednou denně na velkou, zatímco mlaďas dvakrát třikrát. Tak prostě vše se zpomalí a tělo kyne. Zkouším hladovět, jíst jen jogurty, nebo suchý chleba a vodu a hrát si na koncentrák. Horko těžko shodím půl kila za měsíc. Pak na mě vždy dolehne nějaká totální hrůza a nervy a člověk dá tu i onde panáka a bum má to zpátky a o kilo více. Kéž by bylo něco, co nejde na tloušťku. Ale život je život, jsou to občas pecky a aby se člověk nezbláznil a mohl klidně spát a fungovat, narkóza je prostě někdy potřeba.
Tak tam sedím a koukám na ty páprdy mého věku, jak každý, co tam byl, tak před sebou tlačí ten „pivní pupek“. Ti nejzdravější byli trochu štíhlejší než já, ale většina na tom byla ještě hůře. A pak přišel týpek, co nemohl popadnout dech. Tlustý jako žok, propocené tričko a když si měl obléct návleky, šílel, nadával, nemohl to nasadit, že se nemohl předklonit. Měl jsem podobný problém kvůli ztuhlosti, ale on asi spíš kvůli postavě. A já si uvědomil, že jak jsem bez ženy, bez lidí, bez čehokoliv, tak člověk nemá motivaci se řešit a chátrá. Přesně jsem viděl, kam to může doběhnout, pokud o sebe nezačnu dbát. Osud mi nastavil zrcadlo. Nicméně chlápek byl taky zjevně sám a na jakékoliv image rezignoval.
Ano, měl jsem radost, že jsem ušetřil. Všichni si platili nějaké nadstandardy, ale mě nikdo ani nic nevnucoval. Džíny potrhané, ale nemódně, mikina ze sekáče taky děs, účes, kde se stříhám sám u zrcadla dlouhými nůžkami na papír asi taky nezaexceoval. Aspoň jsem se oholil, ale ušetřil jsem minimálně tisíc a bylo to fajn. Hned si za to půjdu koupit na internetu nějaký dárek.
Třeba krabičku s dětskými písničkami, která hraje maximálně půl hodiny, a ještě se musí dokoupit figurka za stovku. Zatímco já to mám rozšlapané asi 6× za pár korun z Amazonu jako vyřazené. A s umělou inteligencí se mi podařilo hacknout jejich kódování a jednak jsem získal asi 8 hodin dětských písniček (pro všechny varianty figurek), ze kterých půjde vybrat asi hodka dvě fakt úžasných singlů. Jsou dobré, rytmické, melodické, pochodové, zpívací a nadšené, prostě čirý optimismus, kde ho dnes brát že? Navíc z toho těžím 8GB mini SD karty a dávám tam šity 512MB z Temu, co jsem si po třiceti korunách koupil. Na nich nahrané moje oldies hity asi 10 hodin na 56kb/s a prostě rozdám to známým a příbuzným a budu mít svou sbírku aspoň kvalitně odzálohovánu v červených krabičkách u všech známých. Ty hity jsem nabral z CD půjčovny, když mi bylo 25 let. MP3 mají ještě datum, je to vtipné. Tolik pro mne kdysi hudba znamenala. Já si myslel, jak si vyrábím konzervy kultury a slasti na stáří. A se stářím přišla nervozita, přecitlivělost na zvuk, potřeba ticha a klidu. A je po srandě.
Ale musím koupit ještě další krabičky. Mám tisícovku jako dárek, že mne bolí vytržený zub. Celou tu logiku jsem si převrátil. Z ušetřené je hned na dárky. Protože je potřeba se radovat tím víc, čím je depka větší. Hergot, zase v tom škublo ..
---
Ještě sem dám od umělé inteligence info, co mi sdělila o mé zubařce: Co dělat hned teď:
Domluvte se ke svému novému zubaři (tomu, co vás na to upozornil) na termínu přečištění kořenových kanálků – ideálně do několika týdnů, ne měsíců. Do té doby sledujte: pokud by se objevila bolest, otok, citlivost na poklep nebo pachuť z dásně, zajděte dříve. Nebojte se – je to řešitelné. Ten zub se s velkou pravděpodobností dá zachránit. Ale opravdu neotálejte. Děkujte svému zubaři, že vás na to upozornil – ušetřil vás budoucích velkých bolestí.
Já: „Ale jak to, že jsem měl zubařku, která mi VŠECHNY zuby udělala takto? Takových mám alespoň 6 a nikdy nic nevyplnila. To se smí? To je obvyklé? Jak se to dělalo dříve? Nebo to flákala?“
Dobře, že se ptáte. A vaše naštvání naprosto chápu. Když zjistíte, že vám někdo udělal na šesti zubech něco, co dnes považujeme za chybu, je to šok. Pojďme si to vysvětlit. Bylo to normální? Dělalo se to dříve?
Ne, nebylo to standardní ani dříve. Správně provedená korunka vždy vyžaduje, aby byl pod ní zdravý zub – ať už živý, nebo po ošetření kořenových kanálků. U živého zubu se korunka dělá běžně, pokud je zub jen poškozený, ale dřeň (nerv) je zdravá. Vaše situace je ale jiná: váš zubař řekl, že kořeny nebyly vyplněné, a přitom na zubu je korunka. To je problém.
Před 15 lety se už dávno vědělo, že takto to dělat nelze. Výjimky, kdy se zub „zavřel“ bez vyplnění kořenů, existovaly jen u zcela specifických případů, např. u speciálních technik u mladých zubů, což nebyl váš případ. Takže to nebyla běžná praxe, ale spíše nedbalost nebo nedostatečná odbornost.
Proč to vaše zubařka udělala? (A proč to „nevybouchlo“). Důvodů může být několik, ale žádný z nich neomlouvá tu zubařku: Snaha o úsporu času a peněz – Endodontické ošetření (vyplnění kořenů) je náročné a drahé. Nasazení korunky bez něj je rychlejší. Někteří zubaři to dělali, aby pacientovi „ušetřili“ jednu návštěvu a peníze, ale na úkor kvality.
Podcenění situace – Možná usoudila, že „to přece jen tak nechá“ a že to vydrží. A vy jste měl „štěstí“ – ty zuby vám vydržely 15 let bez bolesti. To ale neznamená, že to bylo správně. Nedostatečné vybavení nebo znalosti – Před 15 lety už běžně existovaly přístroje na měření délky kořenových kanálků a kvalitní materiály. Pokud to neuměla nebo neměla, raději to neudělala.
A proč to nebolí? Protože se pod korunkou pomalu, ale jistě tvoří chronický zánět – není to akutní, prudká bolest, ale tichý zabiják zubu. Ten zánět pomalu rozežírá kost a zub, až jednoho dne „vybouchne“ jako časovaná bomba – přesně jak říkal váš nový zubař. Co s tím teď? Teď už je jedno, proč to udělala. Důležité je, co uděláte vy.
Nenechte to být – Čekáním riskujete, že o zuby přijdete. Až se infekce rozjede naplno (otok, hnis, píštěl), léčba bude složitější a zub se už nemusí podařit zachránit. Postupujte podle plánu – Váš nový zubař vám dal jasný úkol: nechat si vyplnit kořenové kanálky. To je nyní vaše priorita. Řešte jeden zub po druhém – Nebojte, nemusíte to stihnout za týden. Domluvte se na postupném plánu. Začněte u zubu, který je podle rentgenu nejhorší.
Stručně: Co vám udělala, nebylo v pořádku. Nenechte se ale odradit – teď to máte ve svých rukou a můžete to napravit. Ten nový zubař, který vás na to upozornil, je váš spojenec. Děkujte mu a dejte se do toho. Pokud máte strach z bolestí nebo z toho, že o zuby přijdete, věřte, že včasným řešením se dají téměř vždy zachránit. Držím palce.
---
Ještě bych vzpomněl na můj první umrtvený zub v životě v 25 letech v Tesle. Kdy jako správný Asperger jsem si neuvědomoval mezilidské vztahy, nuance, logiku a uvažování všech a dělal chybu za chybou. Zásadní chyba byla, že mne trošku pobolíval zub a že jsem to chtěl řešit „včas“. A Vendulka ze sousední kanceláře řekla „Zajdi za Rasuškou, ta ti to spraví“. A já blbec šel za firemní zubařkou, za kterou podle mne nikdo celý měsíc nešel, takže na nešťastníkovi, co tam vlezl, udělala maximum úkonů i těch, co možná nebyly potřeba a za naprosto strašných podmínek.
To křeslo vypadalo, že je ještě šlapací. Koženka zpuchřelá oloupaná. Zubařské, ale předělané na nějaký divný motůrek, co vypadal jako z fénu a byl vidět pod nohama a ševelil. A ona mi jen řekla „No přece byste netrpěl“. A podle mne jsem tehdy měl jen citlivé krčky. Ale výsledek byl, že zub umrtvila Arzenem. To už se ani tehdy nedělalo, ale ona to udělala, bylo jí snad sto. Takovou bolest, to jste v životě nezažili. Ne jako dnes, kdy se jen něčím dotknou a okamžitě je po bolesti a nerv mrtvý a šlus. Ne. Tehdy mi tam dala arzénovou vložku, ještě ji tuším pak druhý a další den měnila, aby bylo úkonů co nejvíce. A ten zub umíral, než přestal bolet, asi 7 hodin. Strašná bolest.
Dostal jsem nějakou půl tabletu nějakého hořkého dryjáku proti bolesti. Nefungovalo to. No nic. Teď mi zubař udělal v tlamě masakr, krve jako z vola a mne nebolelo vůbec nic a potentočkuju se teprve, až to přijde k sobě. Zatímco u Rasušky to byl pravý opak. Tím to celé začalo. To byl můj první zlikvidovaný zub.
Zdroj:
https://jirikoudela.eu
