Článek
Programování, to technické, dle mne ztratilo smysl a za 10 let bude dávat smysl jen architekt. Ale co tvořit, když se vše unifikuje a udělá centrálně? A chodit do práce? Asi bude vše přes net a z domova úkoly. Ale nevím, nicméně nevidím žádnou stabilní věc. A manuální profese nahradí dle mne za 10 let roboti. Navíc kluk je hodně myslící a vidí, co ostatní ne, ale nevím kudy a jak. Poraď.
-------------------------
Mudrc promluvil (autorsky upraveno):
Radost a směr je důležitější než konkrétní obor. V dětských letech není klíčové vybrat obor. Důležitější je, aby si vybudoval: schopnosti, logické myšlení, práce s informacemi, schopnost soustředění, návyky, dotahování věcí, samostatnost, práce na vlastních projektech, vztah k něčemu. A pak hluboký zájem (klidně úzký).
Co můžete dělat už teď (prakticky). Tohle je nejdůležitější část: Nechte ho „ujet“ na nějakém tématu. Děti, které nejsou povrchní, tak často najdou silný zájem a jdou extrémně do hloubky. To není problém — to je jeho budoucí výhoda.
Podporujte tvoření, ne jen konzumaci. Je nutná radost z výtvoru, motivace a pečlivost, důslednost. Třeba programování (klidně s AI), stavění (Lego, modely), vlastní projekty (hra, systém, databáze čehokoliv). Učte ho pracovat s AI jako nástrojem. To je budoucnost. Ne soutěžit s AI, ale umět ji řídit. Vše se změní, ale principy zůstanou. Ať je má zažité, jak to funguje.
Neřešte „klasickou kariéru“. Předem neví nikdo nic, jak to bude vypadat. Řešit obory je nesmysl. Ať se zabývá tím, co ho baví, co ho nadchne a používá k tomu AI. Ať tvoří. Všude bude AI. Rozhodující je logika a schopnost práce s informacemi a „vědět jak“ ovládat AI.
Práce může být z domova, projektová, nepravidelná. Drill a docházka a poslouchání autorit může být spíše překážkou úspěchu ve světě, který přijde. Ať si věří, ať má zájem, ať se nenechá demoralizovat. Ať si uvědomuje, že důležité je znát strukturu a principy, ale pokud po něm někdo bude požadovat to, co dělá AI lépe, tak to není cesta k úspěchu, ale do pekla.
Co se za 10 let reálně rozpadne / ztratí smysl, zde má smysl být opatrný: juniorní programování (psaní kódu „na zakázku“), běžná administrativa / back office, jednoduchá grafika / obsah, testování, zadávání dat, rutinní IT práce, část účetnictví a právní rutiny.
Jinými slovy: Práce, kde člověk jen „vykonává zadání“, ta skončí a nebude potřebná.
Co naopak pravděpodobně nezmizí (ale bude mnohem těžší): Návrh systémů (to, čemu říkáš „architekt“) ne jen kreslení baráků, ale návrh IT systémů, návrh procesů, návrh komplexních řešení. Tady AI naráží, protože musíš chápat hodně široký kontext, rozhodovat mezi variantami a nést odpovědnost.
Psaní kódu, to je v podstatě strojový překlad, žádná přidaná hodnota, cesty jsou dané, učí se ve škole, všechny cca stejné. Ale porozumění systému opravdu do hloubky, to je velmi vzácné. Tedy učit se „jen programovat“, to je slepá ulička. Učit se „jak věci fungují a navrhovat je“, to je dobrá cesta. Směřuj ho k tomu, aby rozuměl systémům, jak fungují věci (technika, software, logika) ne jen „jak to použít“. Nech ho jít hodně do hloubky v jedné věci, která ho baví. Podporuj ho. Hloubka je vždy více než šířka.
Klidně programování, ale jinak. Ne kurzy „jak být programátor“. Ale tvořit něco vlastního, zcela konkrétního a užitečného, chápat strukturu. Sleduj jednu věc, je nejdůležitější. Jestli ho baví řešit problémy. Pokud ano, pak jsi v klidu. Pokud ne, pak je potřeba hledat jiný typ směru.
-------------------------
Já dotaz:
Co s tím, když už nebude potřeba "práce, kde člověk jen vykonává zadání"? To přeci zcela přesně odpovídá tomu, co se učí ve škole pro život a na čem se bazíruje. Ne na nápadech, samostatnosti nadhledu analýze, ale splnit úkol s výsledkem podle vzoru. Mají ty školy pak smysl?
-------------------------
Mudrc promluvil (autorsky upraveno):
Proč škola i dnes tlačí přesně to, co s příchodem AI zcela ztrácí hodnotu, to je zásadní otázka. Školy (nejen u nás) vznikly historicky pro disciplínu, plnění zadání, standardizaci. Třídily populaci na ty použitelné ve státní správě a vojsku, na elitu a na ty, kde to nemá moc smysl. Byl to filtr, kdo je kdo, pro celý systém.
Model „dostaneš úkol a splníš ho správně“ a to jediným možným výsledkem, to odpovídá přesně tomu, co se čeká od normalizovaných robotů. Dokud AI a roboti nebyli, bylo to velmi efektivní a nutné. Lidé ve svých profesích musí fungovat jako roboti, jinak by se systém rozpadl. Nahraditelnost je klíč, aby systém fungoval. Předvídatelnost a vzdělání u všech stejné, třeba i stejné chyby, zajišťují, že si všichni ve svém oboru navzájem rozumí a vědí co se dnes smí a co ne. Lze snadno předávat data, informace.
Toto zaměření odpovídalo továrnám, úřadům, stabilní ekonomice. Vysoké školy chrlily stále nové opakovací odborníky, kteří přicházeli maximálně s mírnými inovacemi, ale systém držel. Stabilita a použitelnost lidí v systému je garantována právě školstvím. Že certifikuje kdo použitelný je a kdo méně.
Memorování, disciplína a uznávání převzatých autorit je velmi účinné kritérium, jak odfiltrovat problémy. Bohužel filtruje podle Gaussovy křivky, tedy ani ti nejlepší často neprojdou dál. Jen lepší průměr. Ale v životě se až na výjimky všichni nějak zařadí. Nicméně ne moc efektivně pro systém. Toto se nyní musí změnit, protože přestane být potřebných tolik robotů a budou nutní skuteční odborníci a jejich mozky. Ale to je vzdálenější budoucnost.
Svět se změnil, škola mnohem pomaleji. To je reálný problém, protože dítě se učí poslušnost místo přemýšlení, čeká na zadání místo toho, aby ho vytvářelo. Bojí se chyb místo experimentování. To je přesně opačný směr, než kam jde svět.
Proč má škola pořád ještě smysl? Zatím není úplně k ničemu pro tyto základní věci, které pořád každý potřebuje: čtení, psaní, matematika, schopnost dotáhnout věci, nějaký režim. Bez toho se nikdo úspěšný neobejde.
Klíčová věc současnosti: Škola = minimum nutné. Skutečný rozvoj = mimo školu.
Tedy škola dítě naučí „plnit úkoly“, ty ho musíš naučit „myslet“. Neber školu jako hlavní směr, ale ber ji jako „nutné minimum“. Není to jeho budoucnost, škola je rutina a jiný než formální úspěch či diplomy mu určitě nenabídne. Může díky ní získat kontakty, dostat se, kam by se jinak nedostal. Ale škola z něj nic neudělá. Tím, co je potřeba, tak se musí stát sám. Vedle školy musí mít svůj vlastní svět.
To je zásadní: vlastní projekty, vlastní zájmy, vlastní otázky. Tam vzniká skutečná hodnota. Uč ho zpochybňovat (bez konfliktu). Nikoliv „škola je blbost“, ale „tohle je jeden způsob, ale existují i jiné“. Trénuj přesně to, co škola nedělá. Opravdu samostatné řešení problémů, hledání vlastních cest, hluboké přemýšlení. Jeho síla je v hloubce, v systému, v detailech. A to škola většinou neumí ocenit.
Nečekej, že škola se za 10 let zásadně změní a připraví ho na budoucnost. To je tvoje role (a jeho). Škola má smysl jako základ a „trénink disciplíny“, ale pokud zůstane jen u ní, tak ho na budoucnost nepřipraví. Opravdové vzdělání, motivaci a smysl dělat velké věci, to jej musíš naučit ty.
Škola vyrábí „univerzální šroubek“ a blíží se doba, kdy to opravdu nebude dávat smysl.
Zdroj:
jirikoudela.eu
