Článek
A byla to cesta jako z románu. Juventus, italský šampion a mašina na vítězství, si proklestil cestu s elegancí sobě vlastní a v semifinále si poradil s Monakem.
Proti nim stál Real Madrid, který v lize zrovna nezářil, ale v Evropě se proměnil v bestii a v semifinále vyřadil obhájce titulu z Dortmundu.
Goliáš proti spícímu obrovi
Hele, ten Juventus byl prostě Goliáš. Třetí finále v řadě, v týmu armáda hvězd jako Zidane, Del Piero nebo Davids. Byli favoritem, o tom nikdo nepochyboval, a do Amsterdamu si přijeli pro třetí ušatý pohár ve čtyřech letech.
Na druhé straně stál Real Madrid, spící obr, který na evropský titul čekal od roku 1966! Byla to celá generace fanoušků, která nikdy neviděla svůj klub na vrcholu Evropy. Ale s hráči jako Raúl, Morientes, Hierro a Roberto Carlos v sestavě doufali, že prokletí konečně zlomí.
Bitva o každý centimetr a jeden sporný gól
Samotný zápas nebyl žádná fotbalová óda na radost, ale neúprosná taktická bitva. Juventus měl míč, Zidane kouzlil, ale obrana Realu v čele s Hierrem byla jako ze žuly. Hrálo se o každý centimetr hřiště a bylo jasné, že tohle rozhodne jediný moment, jediná chyba.
A ten moment přišel v 66. minutě. Po zblokované střele Roberta Carlose se míč odrazil k Predragu Mijatovićovi. Ten nezaváhal, obešel brankáře Peruzziho a poslal míč do sítě! Celý stadion explodoval, i když se Italové zlobili a reklamovali ofsajd, ale gól platil.
Konec prokletí a zrození „La Séptimy“
Juventus se vrhl do útoku, ale marně. Real Madrid se semknul a bojoval jako o život. Když zazněl závěrečný hvizd, propukla absolutní euforie.
Sestřih utkání:
Hráči v bílém padli na kolena, někteří v slzách štěstí. Po 32 letech! Po nekonečném čekání byl Real Madrid znovu králem Evropy.
„La Séptima“, sedmý titul, byl doma a jedna z největších fotbalových dynastií se vrátila na trůn, kam podle svých fanoušků vždy patřila.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/1998_UEFA_Champions_League_final
