Článek
Cesta Severní Makedonie do struktur Evropské unie připomíná úkol, který by spolehlivě zlomil i mytologického Sisyfa. Kdykoli tato malá, vnitrozemská země dosáhne hmatatelného pokroku a vytlačí svůj balvan naděje téměř k vrcholu, historická zátěž a malicherné spory sousedů ji neúprosně strhnou zpět do údolí stagnace. Je to o to tragičtější, že právě Skopje bylo kdysi premiantem regionu – o členství v unii požádalo už v roce 2004, tedy v době, kdy se o své budoucnosti teprve nesměle rozhodovaly jiné balkánské státy.
O dvě dekády později, po sérii bolestivých ústupků a reforem, však země v integračním procesu zoufale zaostává nejen za Srbskem či Černou Horou, ale dívá se na záda dokonce i sousední Albánii. Tento nekonečný cyklus zklamání vede k nebezpečné letargii, kdy se původní nadšení mění v cynismus a otevřené nepřátelství vůči Západu.
Kořeny tohoto marasmu nejsou čerstvé, sahají hluboko do 19. a 20. století, k takzvané „Makedonské otázce“, o kterou sváděli krvavé boje Řekové, Bulhaři a Srbové. Každý z těchto národů se snažil vnutit svou identitu etnicky pestrému obyvatelstvu a získat strategické území pod svou kontrolu. Zásadním zlomem byly balkánské války v letech 1912–1913, které narýsovaly hranice bez ohledu na přání místních a region rozparcelovaly mezi vítězné rivaly.
Jižní část připadla Řecku, sever Srbsku a jen malý kousek Bulharsku. Tyto spory utichli v průběhu existence Jugoslávie, ale když pak v roce 1991 republika vyhlásila nezávislost na rozpadající se Jugoslávii, staří démoni se probudily s novou silou. Řecko okamžitě zablokovalo mezinárodní uznání nového státu kvůli jeho názvu, který považovalo za krádež antického dědictví Alexandra Velikého.
Výsledkem bylo čtvrtstoletí trvající diplomatické peklo. Atény donutily svého souseda vstoupit do OSN pod ponižující zkratkou „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“ a efektivně mu zabouchly dveře do NATO i EU. Tento vyčerpávající spor zdánlivě vyřešila až Prespanská dohoda v roce 2018, kterou svět oslavoval jako triumf diplomacie. Byla to však diplomacie na ostří nože. Výměnou za odblokování integrace se země musela přejmenovat na Severní Makedonii a ústavně se zříct jakýchkoli vazeb na antickou helénskou civilizaci. Makedonci spolkli hořkou pilulku v naději, že tímto obrovským ústupkem si konečně koupili vstupenku na Západ. Mýlili se. Sotva jedna překážka padla, vyrostla druhá – tentokrát v podobě „bratrského“ Bulharska.
Strategie dvojí tváře
Zatímco Řekové bojovali o antické sochy a jména, Bulharsko vytáhlo do boje o samotnou duši národa. Poté, co Paříž v roce 2019 krátce zablokovala rozhovory kvůli vnitřním reformám EU, převzala štafetu veta Sofie. Její požadavky zasáhly Makedonce na nejcitlivějším místě. Bulharsko odmítá uznat existenci samostatného makedonského jazyka a národa, které považuje jen za historický omyl a odnož bulharství.
Vztahy mezi těmito zeměmi jsou plné paradoxů. Ještě v roce 1999, během krize v Kosovu, Bulharsko pomáhalo se Severní Makedonii uprchlíkům a podepisovalo deklarace o přátelství. Jakmile však bezprostřední nebezpečí pominulo a Bulharsko v roce 2007 vstoupilo do EU, získalo silnou páku, kterou neváhá brutálně využívat.
Jádrem současného sváru je ultimátum Sofie, aby Makedonci do své ústavy explicitně zapsali bulharskou menšinu. Na první pohled banální požadavek je ve Skopje vnímán jako Trojský kůň. Bulharsko totiž tvrdí, že v zemi žijí tisíce utlačovaných Bulharů, ačkoli sčítání lidu z roku 2021 jich našlo pouhých 3 500.
Požadavky Bulharska byly nepříjemným překvapením jak proto, že prolomily tabu týkající se zapojování historických sporů do jednání o rozšíření, tak proto, že přišly po dvouleté bulharské kampani za urychlení integračního procesu EU na západním Balkáně. Navíc bulharské jazykové a historické nároky jsou podle mezinárodního práva nelegitimní, protože představují vměšování do vnitřních záležitostí Severní Makedonie a zpochybňují její právo na sebeurčení.
Tento tlak, vnímaný jako útok na národní identitu, vedl k radikálnímu obratu na domácí politické scéně. Frustrace voličů z toho, že politika ústupků nevede nikam, vynesla v květnu 2024 k moci nacionalistickou stranu VMRO-DPMNE. Nová vláda premiéra Hristijana Mickoského smetla diplomatické servítky ze stolu. Dosavadní dohody označila za zradu národních zájmů a bulharské metody přirovnala k praktikám Talibanu, který se snaží vymazat kulturu jiného národa.
Nastoupila éra politické schizofrenie, kterou lze nazvat strategií „dvojí tváře“. Zatímco v Bílém domě nebo v bruselských kuloárech premiér Mickoski skřípe zuby a používá formální název „Severní Makedonie“, doma se vládní špičky tomuto přídavnému jménu vyhýbají jako čert kříži.
Prezidentka Gordana Davkova Siljanovska způsobila mezinárodní skandál hned při své inauguraci, když z textu přísahy slovo „severní“ demonstrativně vypustila, což vyvolalo bouři nevole v Aténách i Bruselu. Vláda nyní prosazuje taktiku „francouzského návrhu plus“ – ústavu změníme, ale změny začnou platit až v momentě, kdy nás skutečně přijmete do EU. Důvod je prostý, ve Skopje už po letech planých slibů nikdo nevěří, že si Sofie příště nevymyslí něco jiného a celý proces se znovu nezasekne.
Pragmatismus místo ideálů
Když vám jeden soused zabouchne dveře před nosem a ještě vás urazí, logicky se začnete bavit s tím druhým, i když s ním máte komplikovanou minulost. Makedonská vláda pochopila, že čekání na milost z Bulharska je ztrátou času, a začala radikálně měnit své strategické priority. Místo budování tolik vzývaného Koridoru 8, který měl zemi propojit s Bulharskem (pozn. kde na hranicích železnice fakticky neexistuje), vrhá nyní veškerou energii a finance do modernizace Koridoru 10 – tepny spojující střední Evropu s řeckým přístavem Soluň. Je to fascinující geopolitický obrat, země se odvrací od svého „bratra“ na východě a hledá spásu u svého historického rivala na jihu.
Přistav Soluň v Řecku.
Místopředseda vlády Aleksandar Nikoloski představil ambiciózní plán na výstavbu vysokorychlostní železnice ze Skopje do Soluně, která má zemi vrátit její klíčové postavení na Balkáně. Tento krok je jasným signálem, že propojení s Bulharskem je nyní na vedlejší koleji – doslova i obrazně. Stejný pragmatismus vládne i v energetice. Severní Makedonie, dosud nepříjemně závislá na ruském plynu proudícím přes bulharské území, horečně buduje napojení na řecké plynovody a terminály na zkapalněný plyn (LNG) v Alexandroupoli.
Navzdory chladným politickým vztahům a nenáviděné Prespanské dohodě, kterou obě strany považují za nutné zlo, se tak Řecko paradoxně stává klíčovým partnerem pro ekonomické přežití státu.
Tento pragmatický obrat má však své temné pozadí. Důvěra Makedonců v Evropskou unii se zhroutila jako domeček z karet – z téměř 70 procent v roce 2019 na 56 procent v roce 2024. Dnes se odhaduje, že už jen třetina obyvatel věří, že to Brusel s rozšířením myslí vážně. Pokud Unie nezačne jednat rozhodně, vzniklé vakuum v srdci Balkánu nezůstane dlouho prázdné.
Už teď se o slovo hlásí alternativní aliance jako BRICS a geopolitičtí dravci typu Ruska a Číny, pro které je zklamaná a izolovaná Makedonie ideální kořistí. Etnické rozdělení v zemi se navíc nebezpečně prohlubuje – zatímco albánská menšina vstup do EU stále drtivě podporuje, samotní etničtí Makedonci jsou čím dál skeptičtější a nová strategie „členství ne za každou cenu“ u nich silně rezonuje.
Glosa
Evropa se příliš dlouho spoléhala na předpoklad, že touha po členství v exkluzivním klubu je silnější než národní hrdost. Příběh Severní Makedonie je však varovným mementem, že každá trpělivost má své meze a žádný slib neplatí věčně. Když se sen o Evropě stane sérií nekonečného ponižování a byrokratických kliček, nelze se divit, že se zraky zklamaného národa nakonec upřou tam, kde místo kázání o historii a identitě nabízejí beton, plyn a respekt k suverenitě – bez ohledu na to, jak vysoký účet přijde později.
Zdroje:
[1] In the Western Balkans, Brussels must side with North Macedonia in its dispute with Bulgaria. 22. 11. 2024. Dostupné z: https://neweasterneurope.eu/2024/11/22/in-the-western-balkans-brussels-must-side-with-north-macedonia-in-its-dispute-with-bulgaria/
[2] Macedonian Question. 29.01. 2026. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Macedonian-Question
[3] Major EU Groups Aim to Remove „Macedonian Identity“ From North Macedonia Draft. 04. 07. 2025. Dostupné z: https://greekreporter.com/2025/07/04/eu-remove-macedonian-identity-north-macedonia/
[4] Neighbourly conflicts hinder North Macedonia at the gates of the EU. 31. 10. 2025. Dostupné z: https://www.euronews.com/2025/10/31/neighbourly-conflicts-hinder-north-macedonia-at-the-gates-of-the-eu
[5] North Macedonia and Greece clinched a crucial deal in Prespa. Don’t walk back on it. 17. 05. 2024. Dostupné z: https://www.euronews.com/2024/05/17/in-north-macedonia-we-gave-greece-our-word-we-cant-walk-back-on-it
[6] North Macedonia: European integration at a crossroads. 10. 12. 2025. Dostupné z: https://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2025-12-10/north-macedonia-european-integration-a-crossroads
[7] North Macedonia and the New Conservative VMRO-DPMNE Government. Is the Prespa Agreement at Risk?. 29. 01. 2026. Dostupné z: https://www.iemed.org/publication/north-macedonia-and-the-new-conservative-vmro-dpmne-government-is-the-prespa-agreement-at-risk/
Použité AI nástroje
[1] Google Gemini - Korektura textu - https://en.wikipedia.org/wiki/Gemini_(chatbot)
[2] Perplexity - Hledání zdrojů - https://en.wikipedia.org/wiki/Perplexity_AI
------------------------------------------------------------
🔔 Líbí se Vám tento článek? 🔔
Nový článek publikuji každé úterý. Můžete mě sledovat na Medium.cz pro pravidelný přísun exkluzivního obsahu.
Pokud oceňujete čas a úsilí vložené do těchto článků, zvažte prosím finanční podporu – pomáhá mi to psát dál. Děkuji!
