Oltář ve službách tajných služeb. Jak ruská církev vyměnila Boha za Putina

Absolutní podřízení ruské pravoslavné církve státní moci není žádnou anomálií moderní éry, nýbrž hluboce zakořeněnou dějinnou tradicí, jejíž kořeny sahají hluboko do doby před nástupem bolševiků. Základní kámen této závislosti položil už na počátku 18. století car Petr Veliký, když radikálně zrušil nezávislý patriarchát, nahradil jej takzvaným Svatým vládnoucím synodem, a tím církev de facto přeměnil v jednu z mnoha větví tehdejší imperiální byrokracie.

Z nejvyšších biskupů se obratem stali státní úředníci a na běžné duchovenstvo dopadla tvrdá povinnost hlásit úřadům jakékoliv politicky podezřelé chování svých farníků. Tento systém, navenek maskovaný jako vznešená a harmonická spolupráce oltáře a trůnu, vytvořil sofistikovanou formu duchovního nevolnictví a nemilosrdně drtil jakýkoliv náznak odporu. Své o tom zjistily skupiny starověrců, kteří se pokusili uchovat si autonomii víry, za což byli brutálně pronásledováni a zahnáni do úplné ilegality, čímž se definitivně zacementovala mocenské dominance státu loajální hierarchie.

Když se po revoluci moci chopil Sovětský svaz, přinesl církvi vlnu dosud nevídaných represí a fyzické likvidace, komunističtí stratégové však brzy pochopili, že zcela zničit víru je nemožné – bylo mnohem výhodnější ji systematicky infiltrovat. Tajná policie Společné státní politické ředitelství (OGPU) už na konci dvacátých let minulého století nasadila chladnokrevnou strategii kombinující teror se spoluprací, díky níž do klíčových církevních pozic dosadila své loajální agenty.

Výsledkem bylo neslavné Prohlášení o loajalitě z roku 1927, kterým se metropolita Sergius pod nátlakem zavázal k naprosté oddanosti Sovětskému svazu, čímž byla institucionální nezávislost církve s definitivní platností vymazána. Ačkoliv po druhé světové válce došlo k formální obnově církevního života, fungoval již jen jako loutkový aparát pod dohledem KGB, která detailně prověřovala každého čelného představitele.

Není proto překvapením, že zahraniční misie plynule přešly do role nástrojů sovětské špionáže, což je i případ současného patriarchy Kirilla, jenž v sedmdesátých letech sebevědomě působil v Ženevě jako důstojník KGB pod krycím jménem „Michajlov“. Rozpad Sovětského svazu tuto symbiózu neukončil, naopak dal vzniknout silnému mocenskému ekosystému financovanému oligarchy napojenými na Kreml, v němž církev šíří koncept „ruského světa“ a volá po obnově ztraceného velmocenského postavení.

Způsob, jakým hlava ruské pravoslavné církve, patriarcha Kirill, přistoupila k rozpoutané válce na Ukrajině, je mistrovskou ukázkou cynického a mimořádně účelového vývoje. Zatímco ještě na samém počátku roku 2022 stál v honosném moskevském chrámu Krista Spasitele a plamenně nabádal k deeskalaci napětí s tím, že nadcházející rok by měl být rokem míru, uplynulo pouhých pár týdnů a z téhož muže se stal jeden z nejhlasitějších zastánců krvavé vojenské invaze. Jeho kázání se dokonale synchronizovala s chladnými politickými cíli Kremlu, čímž brutální vojenské agresi poskytla nezbytné morální a ideologické alibi.

Vztah mezi patriarchou Kirillem a Vladimirem Putinem ale nelze redukovat jen na příběh o diktátorovi a jeho loutce jde o oboustranně výhodný a vysoce symbiotický svazek, v němž státní aparát pomáhá církvi betonovat její dominanci v postsovětském prostoru, zatímco církev na oplátku balí autoritářský režim do roucha božské neomylnosti.

Aby bylo možné masové zabíjení obhájit, patriarcha ve své rétorice strategicky přerámoval celý konflikt do podoby hluboké metafyzické a civilizační srážky. Z ruské armády, jež plení sousední stát, nečekaně vyrobil svatého ochránce tradičních křesťanských hodnot, který svádí kosmickou bitvu s morálně zkaženým, hříšným a doslova ďábelským Západem. K systematické démonizaci západního světa a udržování veřejnosti ve strachu mu přitom vydatně slouží vyhrocená rétorika namířená proti právům LGBTQ+ komunity, díky níž veřejnosti vštěpuje, že probíhající útok je nejen oprávněnou, ale přímo posvátnou nutností.

Souběžně s tím začal cíleně oslavovat a budovat temný kult vojenské oběti. S neúctou k samotné podstatě křesťanství cituje pasáže z Janova evangelia a přesvědčuje tak rekruty, že krvavá smrt na frontě je vlastně tím nejvyšším projevem lásky a věrnosti. Když pak na podzim 2022 probíhala nepopulární mobilizace, patriarcha zašel až za hranici fanatismu a veřejně deklaroval, že smrt v boji je svatým činem, který padlého vojáka automaticky očišťuje od všech dříve spáchaných hříchů. Pacifismus se v této perverzní militarizaci víry stal zločinem – obyčejné slovo „mír“ je prakticky zakázané, což dokládá absurdní případ kněze zbaveného svého úřadu pouze za to, že se opovážil v modlitbě zaměnit státní mantru „vítězství“ právě za slovo „mír“.

Tento teologický arzenál si však Moskva nenechává pouze pro domácí publikum, státní orgány si naopak velmi dobře uvědomují ohromný mezinárodní potenciál pravoslaví a neváhají ho globálně vytěžovat pro své zahraničněpolitické zájmy. Ruští duchovní rozesetí po celém světě fungují jako perfektní zprostředkovatelé cizího vlivu, protože překládají kremelské politické narativy do laskavého náboženského jazyka. Spoléhají se přitom na to, že západní demokracie z podstaty věci nepodezřívají zástupce církví z napojení na tajné služby.

Míra této skryté manipulace však dosáhla takových rozměrů, že Evropský parlament musel v roce 2025 přijmout speciální rezoluci, která ruskou církev zcela explicitně odsoudila jako nebezpečný nástroj státní propagandy sloužící k cílené mezinárodní destabilizaci. Ukázkovým příkladem je Afrika, kde od roku 2021 vyrostly pod hlavičkou takzvané pastorační péče stovky farností ve více než třiceti zemích. Podle západních zpravodajců jde o klasickou hybridní operaci, v níž vyslanci v klerikách budují cenné politické sítě a šíří ruskou propagandu – Moskva tak v podstatě jen oprášila starou sovětskou taktiku, pouze neprodejný marxismus vyměnila za mnohem stravitelnější pravoslaví.

V Evropě už jsou však tyto vlivové operace mnohem agresivnější a zasahují přímo do suverenity států. Třeba v Moldavsku obdržely desítky kněží podléhajících Moskvě ruské debetní karty, na které pravidelně proudily finance určené k tomu, aby tito duchovní zakládali kanály na sociálních sítích, varovali lidi před vstupem do EU a šířili dezinformace posilující proruské politické strany.

Na bojištěm zmítané Ukrajině se náboženství stalo přímou součástí válečné fronty. Tajná Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU) tam odhalila desítky případů, kdy duchovní nejenže šířili nepřátelskou propagandu a koordinovali kroky s ruskými agenty, ale dokonce ve svých rozestavěných kostelech fyzicky ukrývali zbraně a výbušniny. To vedlo ukrajinský stát k radikálnímu a nutnému kroku – koncem roku 2024 zcela zakázal působení organizací napojených na administrativu agresora.

Probouzet se ale začínají i západoevropské vlády, například v Estonsku či Bulharsku, které už podezřelé duchovní vyhošťují. Zpravodajské služby totiž odhalily silně znepokojivý vzorec – ruské kostely a kaple jsou zejména ve Skandinávii a Nizozemsku systematicky budovány v podezřelé blízkosti strategických cílů, jako jsou vojenské základny, letiště nebo elektrárny. Fascinujícím a děsivým příkladem je nedávno postavený kostel ve švédském městě Västerås, jehož stavbu skrytě platil ruský jaderný gigant Rosatom. Budova vyrostla nedaleko letiště a továrny na jaderné palivo a je zcela nestandardně chráněna vysokým neprůhledným plotem a propracovaným kamerovým systémem.

Chapadla této sítě dosáhla i do České republiky, kde už tuzemské tajné služby vyšetřují ohrožení národní bezpečnosti, což vyústilo ve zrušení pobytu hlavě místní ruské větve Nikolaji Lysenjukovi. Tyto obavy z budování mocenských sítí v srdci Evropy navíc umocnilo zjištění, že i zdánlivě nevinnou opravu historické pravoslavné katedrály přímo v Praze štědře zafinancovala ruská státní společnost Gazprom něft.

Mír vykoupený absolutní loajalitou se vždy nakonec platí krví. Když se kříž stane pouhým maskováním pro imperiální expanzi a modlitba slouží jako dokonalé krytí pro zpravodajské operace, z chrámu už nezbývá o nic víc než další strategická základna na mapě cizích zájmů.

[1] Kilp, Alar and Pankhurst, Jerry G. (2022) „Soft, Sharp, and Evil Power: The Russian Orthodox Church in the Russian Invasion of Ukraine,“ Occasional Papers on Religion in Eastern Europe. Červenec 2022. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/361734928_Kilp_Alar_and_Pankhurst_Jerry_G_2022_Soft_Sharp_and_Evil_Power_The_Russian_Orthodox_Church_in_the_Russian_Invasion_of_Ukraine_Occasional_Papers_on_Religion_in_Eastern_Europe_Vol_42_Iss_5_Article_2

[2] Czech Security Services Investigate Activities of Russian Orthodox Church. 25. 08. 2024. Dostupné z: https://www.kyivpost.com/post/37903

[3] From pulpit to propaganda machine: tracing the Russian Orthodox Church’s role in Putin’s war. 06. 02. 2024. Dostupné z: https://reutersinstitute.politics.ox.ac.uk/pulpit-propaganda-machine-tracing-russian-orthodox-churchs-role-putins-war

[4] How the Russian Orthodox Church Became a Weapon of Political Warfare. 27. 10. 2025. Dostupné z: https://www.fpri.org/article/2025/10/how-the-russian-orthodox-church-became-a-weapon-of-political-warfare/

[5] Church is a Body of … State? How the Kremlin Wields Religion as a Weapon. 03. 10. 2025. Dostupné z: https://icds.ee/en/church-is-a-body-of-state-how-the-kremlin-wields-religion-as-a-weapon/

[6] Religion in the Russian National Security System: An Ontological Security Perspective and the Problem of the (De)Secularisation of Putin’s Russia. 12. 06. 2025. Dostupné z: https://www.mdpi.com/2077-1444/16/6/762

[7] Russian Orthodox Churches in Europe: Espionage Outposts Under the Guise of Faith. Dostupné z: https://nordicdefencereview.com/russian-orthodox-churches-in-europe-espionage-outposts-under-the-guise-of-faith/

[8] The Influence of the Russian Orthodox Church on Kremlin Policy in Europe. Dostupné z: https://www.sant.ox.ac.uk/wp-content/uploads/2026/01/Zhdanova_Dahrendorf.pdf

[1] Google Gemini - Korektura textu a hledání zdrojů -https://en.wikipedia.org/wiki/Gemini_(chatbot)

------------------------------------------------------------

Nový článek publikuji každé úterý. Můžete mě sledovat na Medium.cz pro pravidelný přísun exkluzivního obsahu.

Pokud oceňujete čas a úsilí vložené do těchto článků, zvažte prosím finanční podporu – pomáhá mi to psát dál. Děkuji!