Cimrmanův paradox neexistence aneb Nesmrtelnost ve třech krocích

Tento zásadní objev jsem učinil po vyslechnutí přednášky profesora Smoljaka na téma Cimrmanovy teorie Externismu.

Když jsem na této přednášce seděl a s neskrývaným zaujetím poslouchal, profesor Smoljak, s jiskrou v oku, začal přednášet o Cimrmanově teorii Externismu. „Externismus,“ pravil profesor, „je filozoficko-vědecký směr, který Cimrman vytvořil, aby vysvětlil své nepřítomnosti na všech důležitých historických událostech. Ne že by se jim vyhýbal, ale… nacházel se externě mimo ně.“ Tato teorie mě fascinovala. Okamžitě jsem pochopil, že Cimrman nezmizel, jak si mnozí myslí, ale prostě existoval na jiném místě, v jiné dimenzi, pokud to tak mohu říct – externě.

Cimrman a jeho mistrovský tah

Po návratu domů jsem začal bádat dál. V archivech jsem hledal stopy jeho vědeckých prací. Mezi změtí nažloutlých papírů, které vypadaly jako obaly od hermelínů (zřejmě Cimrman vynalezl i tento gurmánský poklad, ale o tom jindy), jsem našel jeden nedoceněný spis. Tato vědecká práce nesla název, který mi vzal dech: Paradox neexistence.

Četl jsem ji s rozechvělostí. Cimrman zde shrnuje svou geniální teorii nesmrtelnosti. Pokud se někomu podaří dostatečně dobře neexistovat, může tím dosáhnout nesmrtelnosti. Na první pohled to zní absurdně, ale když se nad tím zamyslíte hlouběji, začne vám to dávat dokonalý smysl. Cimrman nám tím říká, že člověk, který je zapomenut, nezmizí. Naopak. Čím více se ho lidé snaží zapomenout, tím více o něm přemýšlejí. A čím více o něm přemýšlejí, tím více ho udržují naživu v kolektivním povědomí.

Tři kroky k nesmrtelnosti podle Cimrmana

1. Odstup od slávy
Cimrman byl v zásadě neviditelný. Když byl pozván na slavnostní večeře, většinou se omluvil s tím, že „právě pracuje na něčem velkolepém.“ To samozřejmě nebyla lež, ale pravda, protože Cimrman pracoval na neexistenci. Záměrně se držel mimo hlavní proudy, což vedlo k tomu, že jeho absence byla ještě více vnímána. Jinými slovy, čím méně se ukazoval, tím více na něj lidé mysleli. Cimrman pochopil, že sláva je pomíjivá, ale absence slávy může být věčná.

2. Externismus jako životní filozofie
Externismus je základem paradoxu neexistence. Cimrmanova přítomnost byla tak subtilní, že byla v podstatě externí. Nikdy nebyl přímo přítomen, ale vždy působil na události z pozadí. Byla to taková duchovně-praktická šedá eminence českých dějin. Přijmout Externismus znamená přijmout skutečnost, že největší vliv máte tehdy, když o vás nikdo neví. A právě tímto způsobem Cimrman dosáhl svého věčného odkazu.

3. Aktivní zapomnění
Cimrman v Paradoxu neexistence zavádí koncept, který nazývá aktivní zapomnění. Začal na něm pracovat již jako učitel obecné školy v Liptákově. „Aktivně zapomenout na něco znamená to nezapomenout,“ píše Cimrman. Jakmile si totiž dáme za cíl zapomenout na určitou osobu nebo událost, náš mozek na ni začne myslet ještě intenzivněji. Když se pokoušíme zapomenout na Cimrmana, jen tím podvědomě uznáváme jeho existenci. To je ten paradox! Cimrman věděl, že čím více se ho lidé snaží vymazat z historie, tím pevněji jeho jméno v této historii zakoření.

Proč je Cimrman nesmrtelný

Po důkladném studiu této práce jsem dospěl k závěru, že Cimrmanův paradox neexistence je praktickou aplikací jeho teorie Externismu. Proto je Cimrman nesmrtelný. I když ho nikdo nevidí a jeho přítomnost není v dějinách jednoznačně doložena, lidé na něj nikdy nezapomenou. A pokud se přece jen najde někdo, kdo o něm neví, paradoxně přispěje k jeho nesmrtelnosti tím, že o jeho neexistenci začne pochybovat.

Cimrman sám to v Paradoxu neexistence vystihuje slovy: „Nebudu-li existovat, budou mě hledat. A jakmile mě najdou, zjistí, že jsem nikdy nebyl. Ale tím, že mě budou hledat, vlastně budu.“ Jak geniální a jak absurdní! Já osobně se nyní cítím povinen pokračovat v šíření této myšlenky, a tím udržovat Cimrmanovu paradoxní nesmrtelnost při životě.

Takže, přátelé, až příště budete přemýšlet nad tím, zda Cimrman opravdu existoval, vzpomeňte si na jeho paradox. Jeho neexistence je jeho největším odkazem. A tak dlouho, dokud na něj budeme „zapomínat“, bude Jára Cimrman nesmrtelný.

Použité zdroje: