Článek
Kolikrát už jsem četl o rovnoprávnosti? Nebo o rovnosti? Spíš asi rovnosti. Pohlaví, vyznání, zaměstnanců, platů, ponožek v prádelním koši… Dneska chce být všechno rovné. Tak dobře. Ale kam se tedy ztratila rovnost pro tátu, který pekl na školkovou besídku mrkvový koláč a veškerou rodičovskou smetanu slízla maminka?
Vždyť maminka doma „pouze“ vaří, uklízí, pere, žehlí, třídí plast a pokouší se nezbláznit při online nákupech s dvěma dětmi visícími na nohou. Samé nedůležité práce. A co dělá tatínek? Ten přece musí péct koláč! Protože dnes musí i muž ukázat, že zvládne domácnost, děti, rodinné fotky na Instagram a ideálně ještě zapsat recept na food blog.
Ale víte, co je nejhorší?
Maminka = výchozí nastavení
Učitelka se usmívá, děti jásají, koláč mizí. A zatímco si otírám mrkev z mikiny a pot z čela, slyším: „To bylo moc dobré, vyřiďte mamince poděkování.“ Ne, paní učitelko. Maminka se ten večer dívala na detektivku a jedla chipsy. Tatínek stál v kuchyni a přemýšlel, jestli je lžička prášku do pečiva to samé jako půlka sáčku. Tatínek při pečení ztratil dva nehty, jedno nervové zakončení a všechny iluze o rovnoprávnosti.
Ale koho to zajímá? Táta přece nepeče. Táta pomáhá. Táta zkouší, překvapuje, imituje matku. Maminka je výchozí nastavení. Koláč = maminka. I kdyby ho tatínek vykrojil vlastním tělem.
Rovnoprávnost? Jen někdy a někde
Rovnost se dnes měří v tabulkách, směrnicích a reklamách. Ale jakmile muž udělá něco z „mateřského“ světa, je to buď podezřelé, nebo rovnou ignorované.
- Tatínek zapomene přezůvky: „Tatínku, vy to s těma dětma vůbec neumíte.“
- Maminka zapomene přezůvky: „To se stane, chudáku, máte toho moc.“
- Tatínek přinese bábovku: „Vy máte ale šikovnou ženu.“
- Maminka přinese bábovku: „Krásně jste to upekla.“
- Tatínek peče s dítětem: „To je roztomilé!“
- Maminka peče s dítětem: „To je samozřejmé.“
A víte co? Už mě to nebaví.
Mrkev, mouka a marnost
Ano, ten koláč jsem pekl já. A byl dobrý. Připekl se jen trochu, možná na krajích. A nebyl úplně sladký. Ale byl z lásky. A já chtěl, aby mi někdo řekl: „Díky, tati. Dobrý výkon.“ Nebo aspoň: „No, šlo to, ale ceníme snahu.“
A teď vážně… bez nadsázky, či ironie. Upřímně
Nechci metál. Nebo… možná ano. Ale jen proto, abych ho mohl slavnostně předat mamince. Protože i když ten koláč nepekla, umožnila tatínkovi zazářit, stát se na chvíli otcem roku a hrdě machrovat na ostatní matky.
„Maminko, děkuji za koláč, který jsi nepekla.“
Další informace:
