Když přežije tohle, tak už všechno: Osm hodin s čtyřiaosmdesátiletou matkou v čekárně na očním

Objednal jsem čtyřiaosmdesátiletou matku na oční kliniku v Praze. „Přijďte na devátou, určitě to nebude trvat dlouho,“ říkala sestra při objednání. Vyšetření před operací šedého zákalu. Před devátou jsme tam byli, ale pohled na plnou čekárnu lidí nám naznačil, že „za chvilku“ na řadu určitě nepřijdeme.

Nahlásil jsem nás na recepci a sestra nás s úsměvem ujistila, že to bude „co nevidět“. Samozřejmě jsme hned museli vyplnit nezbytný GDPR formulář. A opravdu, za deset minut nás zavolali! Bohužel jen k dalším otázkám. Následovalo další ujištění, že „za chvilku“ jdeme na řadu. V čekárně mezitím pacienti střídavě vzdychali, kleli a vyprazdňovali automat na kávu. Někteří šli do ordinace, ale když vyšli, místo odchodu domů se jen znovu usadili.

Pacientů přibývalo, dusno v čekárně houstlo a nervy byly na pochodu. Atmosféra připomínala situaci těsně před vzpourou na lodi Bounty. Sestry, zřejmě pro jistotu, zmizely do svého pokoje, odkud bylo slyšet tlumené chichotání a útržky rozhovorů. To situaci vůbec nepomáhalo. Bylo po jedenácté. Já se začal pídit po nějakém jídle, protože mámě už nebylo dobře. Musely nám stačit slané tyčinky a ledový čaj z automatu.

Hurá, doktorka je tu!
Kolem poledne konečně dorazila paní doktorka. „Tak teď to půjde rychle,“ řekl jsem si. A šlo. Pacient dovnitř, za deset minut ven s předpisem v ruce a úlevou ve tváři. Jenže nás tam stále zbývalo šest.

Najednou sestra vběhla do ordinace a během minuty odtamtud „vylítla“ doktorka. A zase čekání. Další káva a v pořadí třetí tyčinky. Bylo kolem čtvrté odpoledne, když se doktorka konečně vrátila. Šli jsme na řadu jako třetí.

Zlomová chvíle
Kolem půl páté odpoledne přišla naše chvíle. Vyšetření proběhlo rychle. Já mechanicky přikyvoval na všechno, co doktorka říkala, aniž bych to stíhal registrovat. Mamka vypadala, že usíná v sedě. Pak následovalo poslední kolečko: dotazník u sestry. Dokonce přišla omluva: „Že byl dneska frmol, co?“ Překvapilo mě, jak se po celém dni mohla ještě usmívat. Profík.

Poučení pro příště
Domů jsme dorazili po šesté. Bylo mi jasné, že příště si beru dva dny dovolené. Jeden na vyřízení a druhý na zotavení. Máma si ještě dělala starosti, jestli všechno stihneme do operace. Já měl jasno. Jestli tohle přežila, zvládne všechno.

Zdroje a další informace: