Článek
Naše okresní město pořádá každoročně na Nový rok ohňostroj. Je to audiovizuální show se vším všudy. Líbivá muzika, zvukové efekty a záplava světel. Nejsem zrovna příznivcem těchto radovánek, ale děti mě přemluvily, a tak jsme šli.
Rok co rok jsem to absolvoval, a pokaždé se stalo něco, co mě přesvědčilo, že je čas tuhle tradici ukončit.
1. rok: Přímý zásah
První zážitek byl výživný. Na náměstí se sešel několikatisícový dav, netrpělivě očekávající začátek show. Muzika hrála, dětem zářily oči a najednou začalo zářit i moje rameno. Dostal jsem zásah rachejtlí! Díky vojenské bundě vzor M65, která je mimochodem velmi špatně hořlavá, jsem vyvázl bez popálenin.
Modřina na rameni a ožehnutá bunda mě sice naštvaly, ale dětem jsem radost nezkazil. Rachejtli jsem vztekle zašlapal do sněhu a doufal, že to byl jen ojedinělý incident.
2. rok: Bitva o náměstí
Další rok jsme opět vyrazili. Tentokrát mě ohňostroj nepraštil do ramene, zato do uší. Zvuky připomínaly záznam z bitvy druhé světové války. Hudba se „zakoktávala“, efekty přehlušovaly ohňostroj, všudypřítomný smrad střelného prachu. Já si připadal spíš jako na frontě než na oslavě Nového roku.
Dětem to naštěstí nevadilo, takže jsem tentokrát trpěl „jen“ já.
3. rok: Hořící hotel
Řekl jsem si, že tentokrát budeme chytřejší a pozorovali jsme show z bezpečné vzdálenosti pod stříškou u obchodu. Špunty do uší vyřešily můj problém s rámusem, děti si to užívaly. Začal foukat silný vítr a hořící pochodeň zapálila „O“ ve slově HOTEL, bylo jasné, že jde do tuhého. Mnoho lidí si toho nevšimlo. Naštěstí organizátoři ano. Rychle zvládli problém, ale já jsem si slíbil, že tohle byla naše poslední ohňostrojová akce.
Raději doma
Nevím, jestli mám prostě smůlu, nebo jestli firma pořádající tyto akce má slabost pro chaos. Organizace takového ohňostroje asi není jednoduchá, ale ruku na srdce – neměla by být prioritou bezpečnost?
Když se ohlédnu za těmi třemi roky, říkám si, jestli to všechno bylo nutné. Jasně, ohňostroje jsou krásné. Děti milují ty světelné exploze, lidi baví ta atmosféra, a i já musím uznat, že pohled na noční oblohu plnou barev má něco do sebe. Ale za jakou cenu? Modřiny, rachot, a občas i hořící písmena na hotelech?
Letos budu na ohňostroj koukat hezky z okna paneláku. Bez rámusu, bez modřin a bez rizika, že mi nad hlavou vzplane další „O“.
Informace k tématu:
