Odstřelovač Josef Allerberger: Na mušce lovce, příběh obyčejného muže ve víru války

Jeho příběh, vtělený do knihy „Na mušce lovce“, nabízí fascinující pohled na život obyčejného muže, který se ocitl ve víru nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva.

Od truhlářského učně k elitě Wehrmachtu

Narodil se v roce 1924 v rakouském Wals-Siezenheimu do rodiny truhlářského mistra. Mladý Sepp měl následovat otcovy šlépěje, válka však tyto plány nemilosrdně překazila. V osmnácti letech se dobrovolně přihlásil do Wehrmachtu a po základním výcviku byl zařazen k horským myslivcům (Gebirgsjäger), elitě německé armády specializované na boj v náročném terénu.

Zpočátku sloužil jako obsluha kulometu MG42, zbraň sice impozantní palebnou silou, ale také přitahující pozornost nepřítele. První bojové zkušenosti na ruské frontě v létě 1943 byly pro Seppa krutým probuzením. Uvědomil si, že kulometčík je snadným terčem a šance na přežití nejsou vysoké.

Mosin-Nagant: Zbraň, která změnila vše

Osudovým se pro něj stalo nalezení sovětské pušky Mosin-Nagant se zaměřovačem, zbraně známé svou spolehlivostí a přesností. Sepp začal trénovat střelbu a brzy si uvědomil, že odstřelovač má mnohem větší šanci přežít než kulometčík. Jeho motivace byla prostá. Zůstat naživu.

Po několikatýdenním zácviku na plechové krabici od střeliva začala jeho nová role. První obětí byl sovětský šestnáctiletý odstřelovač, následovaný dalšími třemi vojáky ještě týž den. Sepp Allerberger se zařadil mezi elitu německých sniperů.

Příběhy z východní fronty

Allerbergerovy zážitky z východní fronty jsou plné dramatických momentů. Jednou se ocitl v souboji s rotou sovětských odstřelovaček ukrytých v korunách stromů. S chladnokrevností a přesností je postupně eliminoval, čímž zachránil své spolubojovníky. Jiným pozoruhodným činem byl zásah přes řeku širokou více než kilometr, kde se koupali a odpočívali nic netušící sovětští vojáci. To svědčí o jeho výjimečných střeleckých schopnostech a absolutní nedbalosti ruských vojáků.

Válka však přinesla i absurdní situace. Běhěm ústupu se Allerberger a jeho spolubojovníci ukryli před krutou zimou ve stohu sena. Po několika dnech zjistili, že jen pár metrů od nich se ukrývala skupina sovětských vojáků. Příroda na chvíli zvítězila nad válkou a obě skupiny vojáků strávily několik dní v těsné blízkosti, aniž by o sobě věděly.

Dělostřelec ustupující armády

V závěrečných fázích války se Allerberger často ocital v roli zadního voje ustupujících německých jednotek. Jeho spolubojovníci mu nosili ukořistěnou sovětskou výbušnou munici a on likvidoval nepřátelské cíle, čímž kryl jejich ústup. Tato role „dělostřelce“ byla pro něj psychicky náročná, ale byla nezbytná pro přežití jeho kamarádů.

Sepp se však necítil jako hrdina. Válka ho donutila zabíjet, aby přežil, a tento fakt ho pronásledoval po celý život. Přestože ho spolubojovníci obdivovali, on sám cítil odpor k tomu, co dělal.

Dramatický přesun přes Československo

Při ukončení války a rozpuštění jednotky se Sepp nacházel nedaleko Olomouce. Věděl, že sovětští vojáci posílali německé zajatce do pracovních táborů na Sibiř, a tak se rozhodl utéct domů do Rakouska. Cesta byla plná nebezpečí. Čeští partyzáni, obyvatelstvo a dokonce i ostatní němečtí vojáci je s kamarády neradi viděli. Odstřelovači nepřítele byli na obou stranách konfliktu velmi neoblíbení a zacházelo se s nimi špatně. Spolubojovníci se báli jeho pověsti.

V Rakousku je zajali vojáci americké armády a chtěli je poslat Sovětům. Kromě jednoho kamaráda, úředníka z velení pluku, se jim však podařilo uprchnout a Sepp se šťastně vrátil k rodině.

Návrat domů a tíha vzpomínek

Sepp se po válce oženil a založil rodinu. Vrátil se ke svému původnímu řemeslu. Truhlářství. Tíha válečných vzpomínek ho však nikdy neopustila.

V roce 2005 vydal knihu „Na mušce lovce“, ve které otevřeně popsal své zážitky z války. Jeho příběh je svědectvím o tom, jak válka dokáže změnit obyčejného člověka v nelítostného zabijáka, a zároveň připomínkou toho, že i v nejtemnějších dobách zůstává v některých lidech kousek lidskosti.

Josef „Sepp“ Allerberger zemřel v roce 2010 ve věku 85 let. Jeho odkaz je složitý a rozporuplný. Byl vynikajícím odstřelovačem, jehož schopnosti zachránily mnoho životů, ale zároveň byl nucen zabíjet, aby sám přežil. Jeho příběh je připomínkou toho, že válka nepřináší nic dobrého a že její následky dopadají na všechny, kdo se do ní zapletou.

Zdroje: